V sadech se kácí, české ovoce se ztrácí

Ještě v roce 1989 se ovocné sady v České republice rozkládaly zhruba na 20 tisících hektarech. Podle aktuálního vyjádření místopředsedy Ovocnářské unie Ivo Pokorného budeme kolem roku 2025 zhruba na osmi, maximálně devíti hektarových tisících. Nehledě na to, že i z tohoto mála bude ovoce nadále tak či tak neprodejné.

Příčin je několik, všechny jsou dlouhodobě známé. Zhýralost českého státu nemá v tomto punktu záklopku. Je trestuhodná a tudíž souzeníhodná. Bezprezervativní populační boom nadnárodních obchodních řetězců po roce 1989 je jednou z nich. Nechránili jsme si domácí trh, brčálově zelenou dostal import a v sadech se začalo kácet.

Stát výrazně snížil nebo úplně zrušil dotační podporu českých ovocnářů (na rozdíl od jiných evropských zemí), když výkupní ceny řetězců coby zásadního, nejmasovějšího odběratele, se pro řadu z nich staly postupem času likvidační.

Když manžel/ka začne více opečovávat manželku/la souseda/ky než tu svoji/svého vlastní/ho, dříve či později to skončí rozpadem manželství. Stát také skrze nejrůznější zvýhodnění více opečovával zahraniční dovozce (oproti domácím producentům) a logicky to končí úplně stejně. Rozpadem tradičního českého ovocnářství. V sadech se dneska kácí o sto šest a nové stromy se přirozeně nevysazují. Není důvod, protože není zájem.

A ještě několik čísel – upozorňuji, že jen pro silnější povahy (údaje jsou z roku 2020, dnešní stav bude zase o něco horší).

Čeští sadaři již skončili s pěstováním černého, červeného a bílého rybízu. O ovoce, které se používá především na zpracování, není mezi zpracovatelskými podniky zájem. Výkupní ceny rybízu jsou dlouhodobě velmi nízké a sadařům se jej nevyplatí pěstovat. Po broskvích a angreštu je rybíz dalším ovocným druhem, který mizí z českých produkčních sadů.

Loni sklizeň všech druhů rybízu klesla o více než 50 % na 900 tun. »Úroda rybízu spadla pod hranici 1000 tun. Můžeme tak hovořit o tom, že jeho pěstování v ČR končí,« řekl již před časem předseda Ovocnářské unie ČR Martin Ludvík. Dodal, že v minulosti sklizeň rybízu dosahovala až 5000 tun. Za socialismu se rybíz hojně pěstoval i na zahrádkách a následně se vykupoval.

Bílý rybíz se již vůbec nevysazuje. V Česku se pěstuje na posledních necelých dvou hektarech, z nichž přes 95 % plochy patří mezi staré výsadby s poklesem plodnosti. Obdobné to je s červeným rybízem, kterého je v Česku 557 hektarů a 91 % ploch je starých. U černého rybízu se z 372 hektarů řadí mezi staré výsadby 60 % ploch.

Relevantní pěstování angreštu v Česku skončilo již před více než deseti lety. Zatímco před 30 lety se v Česku sklízelo až 1000 tun angreštu ročně, předloni ovocnáři oznámili sklizeň jedné tuny. Ještě v polovině 90. let pěstovali sadaři angrešt na zhruba 100 hektarech, nyní ho mají na necelých třech hektarech.

Pěstování broskví skončilo v uplynulém desetiletí. Loni se jejich produkce propadla na pouhých 448 tun. Ještě v polovině 90. let minulého století se roční sklizeň broskví pohybovala na úrovni 11 000 tun. Pěstování broskví v Česku neuneslo konkurenci broskví z Itálie, Řecka a Španělska, které dokážou trh plynule zásobovat po pět měsíců v roce. České broskve jsou naproti tomu sezonní záležitostí jednoho měsíce. Trh se zpracovanými broskvemi pak ovládla Čína. Aktuálně v Česku zbývá posledních asi 287 hektarů broskvových sadů, přestárlých z nich je 74 %.

Myslíte, že se k tomu dá ještě něco dodat? Pokud ano, napište nám do diskuze váš názor.

Marie Krejčíková