Začíná předvolební propaganda

Tak jsem se dozvěděl, že Piráti nabízejí svým voličům, pokud vyhrají volby, že zajistí bydlení pro všechny. Předseda Hřib a místopředsedkyně Sněmovny Richterová to slibují z billboardů. Premiér Fiala zase volá do zbraně a prohlašuje, že jde o všechno, a kdyby nevyhrál on a jeho stoupenci pak… Co pak? Dál nepokračuje. Strany, aby byly co nejblíže k úspěchu, si prý podle Seznamu najímají herce, aby ti kus své popularity přenesli i na ně. Europoslanec Turek už ví, že bude ministrem zahraničí, Vít Rakušan, že v čele ministerstva vnitra zůstane i nadále. I ministr Blažek si to myslel a ejhle – musel podat kvůli podivnému daru demisi. Lidovci se za slíbené posty zase snaží všechno zlé, co kdy na světě bylo, svést na komunisty, ač s nimi byli před rokem 1989 po celých čtyřicet let ve vládních či vysokých parlamentních funkcích, a jak známo, ti, kteří mají máslo na hlavě, se novým vítězům snaží nejvíce zavděčit. Dnes proto nejnenávistněji prosazují, aby slovo komunismus, jeho symboly, byly prostě (sprostě?) zakázané. Zapomněli ovšem na to, že Pánbůh všechno ví a že vše se děje s jeho souhlasem. Také minulý režim, pokud platí to předešlé, musel tedy pocházet od Boha. Proto mu také sloužili?

Napadá mně v této souvislostmi otázka: Které symboly mají tvůrci zákona na mysli? Srp a kladivo? Hvězdu? Rudý prapor? Oslovení soudruhu? Zaťatou pěst? Nechtěl bych být soudcem, jenž bude rozhodovat třeba o nošení znaku heinekenu na tričku, vztyčení vlajky s hvězdou nad vietnamským tržištěm nebo o zpěvákovi francouzské písně Internacionála. Ale, jak se zdá, způsob, jak potrestat neposlušné, se v případu učitelky z Prahy 6 již našel. Když je až nepříčetně aktivní státní zástupce, jak se v tomto případu ukazuje, také soudci se bojí, protože nepochybuji o tom, že také většina z nich má zdravý rozum.

Prostě guláš je hotov a často přináší své absurdity. Vládní strany jsou ovšem přesvědčeny, že zvítězí, protože na jejich straně je prý pravda, demokracie, evropské hodnoty a Zelenký na Ukrajině.

Všechno je úsměvné, protože jde vlastně o sliby, či vykládání z pomyslných karet anebo o vystavování účtů bez hostinského, tedy v tomto případě bez znalosti výsledku říjnových voleb. Vlastně bylo by, kdyby představitelé politických stran se při tom netvářili tak vážně.

Se zájmem jsem v této souvislosti přečetl knížečku Bez cenzury, kterou sepsal Lubomír Zaorálek. Týká se i ukrajinsko-ruského konfliktu. Má jiný názor, rozumnější než ostatní lídři politických stran, především těch, které zařazujeme mezi pravicové. Tím a svým sociálně jasným programem se SOCDEM opět zřejmě dostává do hry, i když volební preference to zatím nenaznačují. Jen snaha dostat se pod křídla ANO byla pro mne nepochopitelná. Vyvolávala dojem, že vůdcům strany jde jen o poslanecká křesla. Ostatně ani STAČILO! k této snaze není imunní, jak ukazuje strkanice o zařazení kandidátů a úletové tvrzení některých z nich, že seskupení nemá nic společného s radikální levicí. Sem mohu zařadit také Rajchlovo PRO, které, ač protiválečné, ústy svého místopředsedy veřejně podporuje agresívní NATO a tedy jeho válečná dobrodružství.

Měl bych ovšem dodat, že ani SPD se nechce nechat vyřadit z boje o ministerská křesla. Ostatně, kdo by chtěl? Údajně se však už nyní na něčem dohodla s ANO. Ale na čem? Ostatně také Starostové, ač veřejně deklarují nenávist k Babišově straně, nejsou prý nepřátelští k nápadu vládnout s ním a snad i s Motoristy, pokud se ti dostanou vůbec do Sněmovny. Je to ovšem zpráva pro voliče. Vládnout dál má stejný směr politiky, ale s jinými lidmi…

Jak jsem napsal. Zmatek nad zmatek. Guláš.

Zaorálek se ve zmíněné knížce ptá i po příčině konfliktu na východě Evropy. Zmiňuje také anexi Krymu. Vynechává však zmínku o tzv. nezákonném hlasování zdejších obyvatel, jak o tomto aktu tvrdí Brusel, a teprve následném návratu do Ruska, od něhož byl odtržen proti vůli zdejších obyvatel. Jenže, opravdu ono hlasování bylo nezákonné? Jestliže převrat z Majdanu porušil tehdejší zákony Ukrajiny a byl uznán Unií a USA jako zákonný, pak nemohlo být protizákonné ani referendum konané vzápětí na poloostrově a vypsané zdejší místní vládou. Jeho výsledek byl jasný. Ten těžko mohli zmanipulovat svou armádou Rusové. Na Krymu totiž obyvatelé ruské národnosti tvoří většinu a i ti, kteří se před Majdanem hlásili k té ukrajinské, za svůj rodný jazyk většinou označovali ruštinu. Jejich předci byli doslova proti své vůli prodáni tehdejší Ukrajinské SSR Nikitou Chruščovem.

Jen na okraj: Podle průzkumu ukrajinské pobočky německé společnosti GfK z počátku roku 2015 jen 4 % obyvatel Krymu bylo proti připojení poloostrova k Ruské federaci. Také v Zaorálkově brožurce je tedy kus manipulace.

Na samém počátku mého zamyšlení jsem zmínil Piráty. Nemohu jinak, ale musím konstatovat, že v jejich heslu o dostupnosti bydlení je nemálo drzosti. Vždyť se tři roky podíleli na činnosti Fialovy vlády a dokonce zodpovídali za resort, který měl tento záměr zabezpečit. A výsledek?  Neudělali v podstatě nic. Nakonec musel být jejich ministr dokonce odvolán, protože zmatek, který na resortu vytvořil, se bude napravovat zřejmě ještě několik let. Jeden Pirát Fialovi však zůstal. Ministr Lipavský. Také ten chce kandidovat na poslanecké křeslo, tentokrát za ODS. Za Piráty tedy nikoli. Utekl od nich. To víte, kariéra. Podle Fialy je to však nejlepší ministr zahraničí, jakého jsme vůbec kdy měli. Důvod? Je ochoten se za svou funkci upsat i ďáblu nebo Marťanům. Tedy pokud tady čerti či Marťané budou vládnout. Zatím stačí jeho absolutní vstřícnost k Evropské unii.

Zmíněné Fialovy billboardy nám mají sdělit, že když nevyhraje on, pak tady bude Boží dopuštění. Země ztratí svobodu, demokracii a zřejmě zdraží i pivo. Snad i od Boha se odkloní. Hrůza! Sám Fiala je věřící. Když doprovázel svého času Otu Habsburka a Berndta Posselta po moravských krajích, chodívali prý od kostela ke kostelu, od chrámu k chrámu. Byla to tehdy údajně záslužná akce. Oba páni si při tom mohli vybírat místo, kde jednou bude možné konat sudetoněmecký sraz. Zatím tu možnost nevyužili. Záměr se totiž, i když sondážní balónek byl vypuštěn, nesetkal s obecným pochopením, a tak se chodívá pod patronací brněnské radnice jen do Pohořelic k údajnému místu zmasakrovaných Němců. Zatím, i když bývalý primátor Brna Petr Vokřál, svého času místopředseda ANO, dnes Přísahy, takovému nápadu fandil. Podporu měl i z centra. Dokonce také od některých politiků z centra. Například Karla Schwarzenberga, jenž přece o sobě prohlásil, že je sudetský Němec.

Trochu se do vší volební propagandy také zapletly některé kauzy. Například Dozimetr, akce, která zasáhla dokonce střed Starostů. Zatím je ovšem u ledu. Nejde přece dehonestovat stranu ministra vnitra a předsedy vlivné strany. Stejně se neřeší ani podivný milion z Fialovy kampeličky. Anebo munice a drony od společnosti herce Vetchého pro Ukrajinu pod patronací generála Řehky. Dokonce bylo pokryto protizákonné zkoušení dodávek na vojenském cvičišti a protiprávně rozdány diplomatické pasy několika aktérům. Tím vlastně vláda odsouhlasila nezákonnosti. Proč? Šlo přece o vlastní lidi (do nich se nestřílí) a o zem, která je skoro alter ego té naší. Tu, i když se musí od úst utrhnout důchodcům a omezit zdravotní služby pro vlastní obyvatelstvo, musíme podporovat nejen naší municí a léky, ale také penězi. Kam a komu směřují, sice nevíme, ale kdo se tím chce zabývat, je proruským švábem. Pünklicht! Proto jsme pro návrh premiéra Merze potrestat Slovensko a Maďarsko za to, že nesdílí naši, tedy bruselskou a berlínskou pravdu. Tak se má postupovat! Tak přece kdysi postupoval i vegetarián Áda. Ty kauzy se tedy řešit zřejmě nebudou. Zato ta Babišova, jež je už k smíchu, ano. A běda, kdyby soudce předsedu ANO přece jen neodsoudil. Ten přece není náš, a tak se do nekonečna soudí, soudí a zase soudí. Kauza Babišovo Čapí hnízdo tak vejde do dějin českého a možná i evropského soudnictví.

A nakonec snad něco pro pobavení. Představte si, že poradce pana prezidenta, jinak prý také kandidát, tentokrát na funkci generálního ředitele České televize, pan Kolář, dostával z ČVUT statisíce jako expert v kauze, která neexistovala. Proč by je nebral, když někdo dává, že? Když na to přišli, odvolali rektora, ale pan poradce? Prezident rázně zakročil a zastal se ho. Takže na Hradě zůstává, on přece za nic nemohl. Dávali oni, ne on.

Tak. Konec meditování, které mě od billboardů dovedlo až ke zmíněným kauzám. Ale ono přece všechno se vším souvisí, není-liž pravda?

Jaroslav Kojzar