Fyzikové ze Spojených států a Evropy zjistili, že existence cyklů sluneční aktivity a s nimi související změny ve struktuře magnetického pole Slunce souvisejí s tvorbou center magnetické nestability v povrchových vrstvách sluneční hmoty. Informovala o tom tisková služba Massachusettského technologického institutu (MIT).
»Dlouho jsme se domnívali, že magnetické pole Slunce, stejně jako různé cyklické projevy jeho aktivity, jsou generovány pohybem plazmatu v nejnižších vrstvách konvektivní zóny Slunce. My jsme navrhli alternativní teorii, která mnohem lépe vysvětluje existenci magnetického pole svítidla a s ním spojené turbulentní procesy,« vysvětlil vědecký pracovník MIT Keaton Burns.
Jak poznamenali vědci, fyziky a astronomy již dlouho zajímá, jak funguje magnetické pole svítidla a proč je spojeno s jedenáctiletými cykly erupční aktivity Slunce, jakož i s mnoha jeho dalšími vlastnostmi. V minulosti vědci předpokládali, že magnetické pole Slunce je generováno tzv. slunečním dynamem, složitým koloběhem plazmatu v tzv. konvektivní zóně, jedné z hlubokých vrstev Slunce.
Podle Burnse tato teorie vysvětluje mnohé rysy zařízení nitra svítidla a cyklický charakter jeho činnosti, ale zároveň se její předpovědi v čisté podobě výrazně rozcházejí s údaji z pozorování magnetického pole a nitra Slunce. Američtí a evropští fyzikové zjistili, že těmto nesrovnalostem lze předejít, pokud předpokládáme, že magnetické pole Slunce nevzniká v hlubinách svítidla, ale v jeho přípovrchových vrstvách.
Jeho zdrojem, jak ukázaly výpočty fyziků, jsou zvláštní centra magnetické nestability, vznikající v hloubce 35-70 km od povrchu Slunce v důsledku magnetických interakcí mezi proudy tekuté hmoty svítidla, které rotují kolem jeho středu. Vznik těchto center nestability vede ke vzniku turbulentních proudů hmoty v nitru Slunce, jejichž následný pohyb vytváří složité magnetické pole svítidla.
Provedené výpočty vědců ukazují, že počítačové modely nitra Slunce, zohledňující existenci těchto center nestability, mohou vysvětlit existenci tzv. torzních oscilací magnetického pole Slunce, migraci skvrn na jeho povrchu, jakož i mnoho jeho dalších vlastností, které jsou obtížně vypočitatelné pomocí teorie slunečního dynama, včetně dlouhodobých poklesů aktivity Slunce. To, jak se vědci domnívají, hovoří ve prospěch spravedlnosti jimi vypracované alternativní teorie.
Úroveň erupční aktivity na Slunci zpravidla neustále stoupá a klesá s periodicitou přibližně 11 let. Současný, 25. cyklus sluneční aktivity potrvá do roku 2030, nejvyššího výkonu dosáhne v červenci 2025. Vědci se již dlouho zajímají o to, co tyto cykly aktivity řídí a zda se mění jejich charakter, jak naznačuje abnormálně dlouhá »hibernace« Slunce, která začala koncem září 2017 a skončila až v květnu 2020.
(TASS)