Kokořínské nebo také Mšenské pokličky jsou skalní útvar v okrese Mělník v katastrálním území Mšeno. Nacházejí se nad Kokořínským dolem ve stejnojmenné přírodní rezervaci, při vyústění rokle zvané Močidla, mezi osadou Vojtěchov a samotou Hlučov. Horní desky – pokličky – jsou tvořeny železitými hrubozrnnými pískovci až slepenci, místy jsou přes metr silné, a které kryjí nepravidelné komolé kužele z měkčích pískovců spojovaných kaolinickým tmelem. Nejmohutnější poklička má rozměry přibližně 6 × 5 × 1,5 m, výška tohoto útvaru je cca 12 m.
V okolí se nacházejí i útvary, které dnes ještě pokličky příliš nepřipomínají, ale představují tzv. zárodečné tvary, ze kterých se časem pokličky vyvinou, zatímco ty dnešní již zcela podlehnou erozi a jejich horní desky se zřítí. Svým způsobem je to mimořádný přírodní útvar, i když ve světě není ojedinělý. Ba ani v Čechách, ale pěkně vyvinutý a dobře přístupný. I po schodech. Na těch prvních dřevěných jsem se podílel i já. Bylo to v sedmdesátých letech minulého století.
Kokořínský důl je přírodní rezervace, která byla vyhlášena roku 1953, zaujímá rozlohu 23,635 km² (z toho většina spadá do okresu Mělník a pouze 0,80 km² je v okrese Česká Lípa). Stala se v roce 1976 jádrem chráněné krajinné oblasti Kokořínsko, která byla později rozšířena i o Máchův kraj. Jeho epická báseň k tomu výrazně přispěla. Jsou zde nejlépe v Evropě doložena počáteční stadia rozpadu kvádrových pískovců. Tyto poměrně měkké horniny byly uloženy na dně dávného moře, které zde rozkládalo na konci druhohor, ve svrchní křídě. Působením vnějších geomorfologických činitelů dochází k tzv. zvětrávání, jehož důsledkem jsou různé zajímavé tvary jako tzv. pokličky, voštiny, skalní okna, skalní brány, římsy, výklenky a pseudoškrapy. Významné jsou též mokřady podél toku potoka Pšovky. Mokřady v rezervaci jsou součástí chráněného komplexu Mokřady Liběchovky a Pšovky, který patří mezi mezinárodně významná území Ramsarské úmluvy.
Kromě zmíněného Kokořínského dolu zahrnuje chráněná krajinná oblast neobvyklý komplex stanovišť různou měrou ovlivněných lidskou činností s převahou lesních společenstev v geomorfologicky členitém pískovcovém terénu vytvářejícím kaňonovitá údolí se skalními stupni, menšími skalními městy a řadou geomorfologických jevů, z nichž nejvýznamnější jsou pokličky a další útvary vzniklé zvětráváním proželezněných pískovců, zachovalé lesní porosty tvořené především borovými a acidofilními doubravami, hercynskými dubohabřinami, acidofilními bučinami a borovými doubravami, rozsáhlé a přírodovědným významem výjimečné mokřady, a to zejména prameniště, vodní plochy, Pšovka a její přítoky, rákosiny a ostřicové mokřady, podmáčené a vlhké louky, mokřadní olšiny a jasanovo-olšové lužní lesy, plošně omezené hrany skal se zbytky skalních stepí a lesostepí, populace vzácných a ohrožených druhů rostlin, zejména vláskatce tajemného, kosatce bezlistého a rdestu alpského, včetně jejich biotopů a populace vzácných a ohrožených druhů živočichů, např. plžů vrkoče bažinného, vrkoče útlého, mlže hrachovky čárkované a drobné, leč vzácné ryby sekavce podunajského, včetně jejich životních biotopů.
Kaňonovité údolí Kokořínský důl, jímž teče potok Pšovka a prochází silnice III/25931, se táhne v délce 14 km mezi křižovatkou Ráj a železniční stanicí Lhotka u Mělníka. Rezervace zahrnuje i navazující údolí a také zalesněné plošiny spadající do území města Mšeno.
Udělejte si někdy procházku malebnou oblastí skalních roklí,bludišť a pěkných místeček v kraji mohutného hradu Kokořín.Na naši trase můžeme obdivovat zajímavé skalní útvary (pokličky) nebo bloudit tajemnými roklemi (bludiště). Průvodců krajem Kokořínských pokliček je k dispozici nepočítaně. A je tady opravdu krásně!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora