V Mněstečku u Olbramovic na Voticku (či Benešovsku, chcete-li) mají rybník. Moc hezký rybník s volavkami, čápy a někdy i s orlem mořským. Je postaven na Bystrém či také na Konopišťském potoku, kterému já osobně říkám »Ledňáčkový«, protože ledňáček zde opravdu hnízdí. Proč to ale píšu. Protože rybník je nyní v pronájmu rybářskému spolku z Mněstečka a jeho členové mají zájem o jeho historii. Budeme ovšem psát po pořádku.
Na okrese benešovském, tam co se vypínají kopce Miličínské vrchoviny, pod vrcholem Džbány (688 m n. m.) se na západ od nich v kotlině, která má název voticko-bystřická, rozkládá nevelké městečko Olbramovice se svou částí, kdysi snad samostatnou vsí, které se říká Mněstečko. První zmínka o nich je z roku 1352. Tehdy patřily Olbramovice k janovickému panství (sídlo ve Vrchotových Janovicích), jež patřilo rodu Janoviců, jehož jedna větev se v Olbramovicích uchytila. O jejich hospodaření před husitskou dobou příliš zpráv není, snad kromě toho, že tehdejší vesnice a nevelká poddanská městečka přebíraly tržní funkce.
Co je pro nás důležité je to, že středem zmíněné voticko-bystřické kotliny teče potok Bystrý, kterému se říká na jeho dolním toku také Konopišťský.
Po husitských válkách upevňuje a rozvíjí šlechta svá panství. Také Janovicové. V té době vznikají na panstvích hospodářské poplužní dvory (z hlediska ekonomie se jim říká velkostatky) a se změnou života šlechty vyrostly u těchto dvorů a i mimo ně pivovary, cihelny, vápenice, kovárny, pily a mlýny, rozšířily se ony dvory a ovčíny. Údolí potoků pokryla rybniční síť. Zřejmě nejinak tomu bylo i u Olbramovic, ale i když záznamy z těch dob jsou skoupé a nejasné (či nejsou vůbec), můžeme předpokládat, že i na Bystrém potoce nějaký mlýn vznikl. Sto let více méně poklidného vývoje znamenalo rozvoj hospodářství, který byl nakonec přerušen až třicetiletou válkou.
Ještě předtím však ve voticko-bystřické kotlině vedla důležitá cesta, spojující centrum království s jižními Čechami. Vedla přes Benešov (Konopiště) přes Bystřici, Olbramovice, Mněstečko a Votice a dále na Tábor a rožmberská panství. Ta silnice se hrála důležitou funkci právě za té hrozné třicetileté války, neboť po ní prý táhla za třicetileté války císařská i švédská a saská vojska sem a tam, až v roce 1645 i k Jankovu, kde Švédové na hlavu porazili císařské a ta bitva zavdala prý impuls k jednání o ukončení oné dlouhé vojny. Tragédie se však odehrávala i před tou bitvou – průtahy vojsk, kontribuce, ničení obcí (Olbramovice byly zničeny ze tří čtvrtin a nejinak tomu bylo i v Mněstečku), pusté dvory, rozbité hráze rybníků, no škody veliké převeliké. Své sehrálo i opouštění usedlostí sedláky, kteří prchali nejen před vojsky (císařští prý byli horší než Švédové), ale také před nesvobodou své víry v Boha, neboť za císařskými vždy šel bič povinné rekatolizace.
Obraz Olbramovicka po třicetileté válce byl opravdu bědný. Kromě toho několik let neúroda, morová epidemie, odchod obyvatel do úrodnějších krajů, např. do Polabí. Přesto však panská správa upevňuje i střední velkostatky, mezi jiným i ten olbramovický. Je velice pravděpodobné, že s tím opravuje a dostavuje i vodní mlýny a rybníky při nich. Právě ve druhé polovině 17. století, spíše k jejímu konci je obnoven i mlýn a rybník v Mněstečku u Olbramovic a oba dostávají přízvisko »Nový«, tedy Nový mlýn i Nový rybník. Tak znějí jejich názvy, které se objeví po roce 1740 v katastrálních knihách a i na mapě I. vojenského mapování – tzv. josefského (z let 1764–68).
Ovšem byl-li Nový rybník, mohl být i »Starý«. Zřejmě byl, protože založení mlýna a rybníka k němu příslušného odpovídá době po husitských válkách. Po třicetileté válce byl rybník obnoven, zřejmě byla opravena sypaná hráz, upraveny stavidla a vantroky na jedno kolo na svrchní vodu. Sypaná hráz navazuje na východní straně na výchozy moldanubických rul, do nichž je zaklesnutá, těleso je zpevněno kameny (pravděpodobně z lůmku, který býval po levé straně cesty k rybníku) a na straně západní se opírá o mohutně založený můstek, pod nímž voda Bystrého potoka padá nevysokým vodopádem do neupraveného koryta. Rybník je napájen ze dvou zdrojů, jednak od západu z Bystrého (Konopišťského) potoka, a druhou zdrojnicí je nepojmenovaný drobný tok, který vstupuje do rybníka od jihu. Odtok z rybníka je výpustí v hrázi nad mlýnem, cca tak v polovině hráze. Jižní a jihozápadní břeh rybníka je zarostlý rákosem v nepřehledné bažině s olšovým a vrbovým porostem. Ostatní břehy rybníka jsou holé, takže k rybníku je dobrý přístup. Severní strana hráze je osázena stromy, jejich kořeny hráz zpevňují. Rozloha rybníka je podle katastrálních knih udávána 6981,1 m2, čili téměř 70 arů. Rybník původně sloužil jako zásoba vody pro mlýn a samozřejmě v něm byla vypuštěna i násada ryb nejen pro potřeby mlýna, ale hlavně pro potřeby panství. To bylo do roku 1945. V současné době má rybník pronajatý Český svaz rybářský, organizace Olbramovice – Mněstečko.
Mlýn nese název Kramperův, nebo také Košatovský, Olbramovice – Mněstečko, čp. 11. Kramperův mlýn v Olbramovicích-Městečku je vzpomínán v matrikách koncem 18. století jako Košatovský mlýn. Přesný rok vzniku není znám. Vybavení mlýna známe přesně ze začátku minulého století. Turbína, která jako jediná se dochovala do dnešních časů, byla instalována až po roce 1930. V současné době je bez funkčního vodního motoru. Podle informací mlel mlýn ještě na počátku padesátých let. Budova mlýna je udržována a slouží jako rekreační objekt.
Vzpomeňme ještě majitele mlýna a mlynáře, kteří na mlýně působili. Mlýn patřil před rokem 1840 panství ve Vrchotových Janovicích a v roce 1840 ho zakoupil Jan Peterka. Od roku 1925 až do roku 1930 je majitelem Antonín Krampera a po roce 1930 Stanislav Krampera. Zachovala se i jména mlynářů působících ve mlýně, a tedy i starajících se o přilehlý rybník (Schebor, Aubelický, Trefil, Krampera, Košata, Peterka). I díky nim je rybník dodnes funkční.
U toho rybníka je prastarý lom, který prý, dle vypravování místních pamětníků, dával kamení i během II. světové války. Pak zanikl a byl prý zavážen a dnes je už pěkně zarostlý dřevinami lužního lesa. Ale les to ještě není, do toho má dost daleko. Těžily se v něm ruly. Pro místní potřebu a jeden z pamětníků mi vykládal, že se v něm těžilo už ve středověku kamenivo na cestu, která spojovala Konopiště a s ním i Benešov s Voticemi a dále. Po ní prý táhla za třicetileté války i švédská vojska k Jankovu, kde roku 1645 na hlavu porazila císařské a zavdala prý impuls k jednání o ukončení té dlouhé vojny. U Jankova už však vystupují horniny středočeského plutonu, hodně podobné typu Čertovo břemeno (říká se mu místně jankovský typ). V rulách moldanubika, které na Voticku a Táborsku lemují okraj středočeského plutonu, vyskytují se hojně žíly křemene. Ne jinak je tomu i tady u Mněstečka. I tady se žíly prý v lomu vyskytovaly. Byly tvořené mléčně bílým křemenem, místy kokardové struktury. Někteří badatelé soudí, že je to křemenem vyplněné dislokační pásmo. Mocnost žil kolísá od milimetrů do několika metrů. Křemenná výplň je bílá nebo nažloutlá, místy i našedlá. Křemen je plný dutin s křemennými krystaly, většinou drobnými, ale našel jsem i pěkný 5 cm velký krystal. A kde že jsem ty křemeny našel? Na polích a políčkách, a je jich tu dost. Myslím především kusů křemene. Jak jsem zvyklý hledat v Podkrkonoší na polích acháty, i tady nyní často nezvednu zrak od zoraného pole mezi tím rybníkem a Olbramovicemi. A občas i najdu. Místy křemen obsahuje úlomky sericitizovaných rul nebo černé grafitické břidlice, které se ostře odrážejí od světlé křemenné hmoty. Je to pak krása se takovým nálezem potěšit.
Rybníku se nyní říká také Kopťák. Být »ukoptěný« znamenalo v řeči našich prapředků »být umazaný od sazí«. Těžko říci, kde a jak k tomu rybník přišel, neboť jeho okolí je přírodně velmi zachovalé. Už kromě zmíněného ledňáčka říčního zde hnízdí řada ptáků majících k vodě vztah. Je to především volavka popelavá, racek chechtavý, chřástal kropenatý, strnad rákosní a zalétá sem i čáp bílý z nedalekého »Čapího hnízda«. Z kachen se často vyskytuje kachna březňačka, polák chocholačka a potápka malá. Občas se zde vyskytne i roháč velký, vzácněji labuť velká, z dravců pak pochop rákosní či orel mořský. Koncem léta se zde houfují vlaštovky a jiřičky. Ze savců se vyskytuje vzácný hraboš mokřadní, prase divoké i srnčí zvěř. Rybníkm je trdlištěm žab, zejména ropuchy obecné a skokana skřehotavého.
Však zajděte se sem někdy podívat, každý v Mněstečku vám ochotně řekne, jak se dostat na »Kopťák«.
Václav Ziegler
Děkuji za text o krajině, kterou mám rád.