Žehuň je obec ve Středočeském kraji, v okrese Kolín, asi patnáct kilometrů severovýchodně od Kolína. Její domky se rozběhly po jihozápadním břehu Žehuňského rybníka, podél původního toku řeky Cidliny, kde se nacházelo pravěké sídliště osídlené v šestém až prvním století před naším letopočtem (tj. v době halštatské a laténské). Laténské sídliště dosahovalo rozlohy až 12,5 hektaru. Svým rozsahem tak patřilo k centrálnímu typu sídel, která byla přechodem mezi venkovskými sídlišti a rozsáhlými nížinnými aglomeracemi. Podle nalezených artefaktů se obyvatelé sídliště intenzívně podíleli na místním i dálkovém obchodu, a určité indicie naznačují také možnou místní výrobu mincí.
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1137, kdy řeholníci z Opatovic nad Labem postavili v Žehuni kostel a zasvětili ho spolupatronovi řádu benediktinů a německému misionáři svatému Gothardovi. U kostela od středověku stávala kostnice. Při jihovýchodním okraji Žehuňského rybníka v lokalitě Na zámečku stával blatný hrádek, přestavěný ve 14. – 15. století na tvrz, jejíž stavební pozůstatky se dosud objevují při vypuštění rybníka.
Od severního okraje vesnice směrem k východu se táhne velký Žehuňský rybník chráněný jako národní přírodní památka. Do severovýchodního cípu katastrálního území obce zasahuje malá část národní přírodní rezervace Kněžičky (známé spíše jako Žehuňská obora). Obě chráněná území jsou součástí ptačí oblasti Žehuňský rybník – Obora Kněžičky. Jižně od vesnice se nachází vrch Kozí hůra, na jehož úpatí leží tři části přírodní památky Kozí hůra. V centru vesnice lípy v Žehuni chráněné jako památné stromy. Další památný strom, dub v Žehuni, roste na hrázi Žehuňského rybníka.
Žehuňský rybník je s přilehlými loukami a mokřady v nivě Cidliny břehy chráněn jako národní přírodní památka. V letech 1999–2006 byl součástí národní přírodní rezervace Žehuňský rybník a a k němu přináležena také národní přírodní rezervace Žehuňská obora, dnes Obora Kněžičky. Národní přírodní památka je součástí ptačí oblasti Žehuňský rybník – Obora Kněžičky.
Žehuňský rybník je odvážné dílo, které odráží sebevědomí svého stavitele Vladislava II. Jagellonského. Ten nechal v letech 1492 až 1497 přehradit tok řeky Cidliny, a vytvořit tak rozlehlý rybník, největší v dnešním Středočeském kraji. Vybudováním rybníka došlo k částečnému zaplavení tehdy frekventované stezky z Prahy do Kladska.
K rybníku se dochovala řada písemných zpráv, například z roku 1553, kdy královský dvůr požadoval dodávku dvou vozů kaprů a půl kopy štik. V roce 1556 oznámil hejtman, že zbraně z chobotu rybníka mají se po výlovu opravit. Zbraní je tu myšleno zařízení zabraňující úniku ryb proti proudu. Podle tohoto zařízení byla pojmenována vesnice Zbraň. U ní přitékající vodu z Cidliny ovládá napouštěcí objekt s dvojicí stavidel a odlehčovacím jezem. Chráněné území s rozlohou 301,6 hektaru leží v katastrálních územích Choťovice, Končice a Žehuň v okrese Kolín. Nachází se ve Východolabské tabuli v nadmořské výšce 202–206 metrů.
Významné jsou především porosty vodních a bažinných rostlin. Vodní makrovegetaci rybničního sublitorálu zde představují v první řadě nápadné porosty stulíku žlutého, nejlépe vyvinuté v oblasti ústí Cidliny do rybníka. Z dalších zde zjištěných druhů volné vody stojí za řeč řečanka přímořská a porosty kosatce žlutého.
Území NPP je součástí ptačí oblasti Žehuňský rybník a obora. Území je významné jako hnízdiště 145 ptačích druhů, je důležité pro tah vodních ptáků a dravců. Bylo zde zaznamenáno více než 260 druhů ptáků. Z ohrožených a vzácnějších druhů ptáků na rybníku a blízkém okolí hnízdí např. bukač velký, bukáček malý, lžičák pestrý, husa velká, moták lužní, chřástal kropenatý, chřástal malý ab řada zpěvného ptactva. Vzácně lze pozorovat i strnada zahradního. Na průtahu a při zimování je rybník významný především pro populace kormorána velkého, husy polní a dalších druhů hus a kachen.
V chráněném území bylo nalezeno 34 druhů vodních měkkýšů: 23 druhů plžů a jedenáct druhů mlžů. To představuje 44 % všech druhů vodních měkkýšů Česka a NPR Žehuňský rybník je tak malakologicky významná lokalita v širší oblasti Polabí
Přilehlá Obora Kněžičky, národní přírodní rezervace, která vznikla v roce 2006 spojením někdejší NPR Žehuňská obora, PR Bludy a části NPR Žehuňský rybník. Větší část území tak byla chráněna již od roku 1948.
V minulosti býval provoz parních lokomotiv na železniční trati č. 020 příčinou častých požárů na přilehlých pozemcích národní přírodní rezervace. Tato skutečnost měla paradoxně pozitivní vliv na stav chráněného území, neboť vypalování bránilo zarůstání travních porostů náletovými křovinami. Důvodem ochrany jsou společenstva teplomilných doubrav, teplomilná stepní a lesostepní společenstva na slínovcovém podkladě. Důležitou složkou Žehuňské obory je šípáková doubrava, tvořená duby pýřitými. V lesních porostech hojně roste kamejka modronachová. Na zamokřených místech roste drobná kapradina hadilka obecná či violka nízká a také ledenec přímořský. Mezi vzácnější druhy rostlin, rostoucí v Kněžičkách, patří také hořeček nahořklý pravý, hvězdnice zlatovlásek, sasanka lesní, pcháč bělohlavý, lněnka lnolistá nebo hořec brvitý. Na jaře rozkvétá hlaváček jarní, kruštík růžkatý, vstavač nachový, pelyněk pontický či žluťucha menší.
V části rezervace, která se nachází v oboře Kněžičky, jsou již od roku 1611 chováni mufloni a daňci. Ze vzácnějších druhů ptáků zde hnízdí např. dudek chocholatý, krutihlav obecný, ťuhýk obecný a pěnice vlašská. V lesnaté části hnízdí strakapoud prostřední, datel černý a početně lejsek bělokrký. V kmenech dubů pýřitých se vyvíjejí larvy kovaříka rezavého či roháče obecného. Na lokalitě se vyskytují rozmanité druhy motýlů, např. okáč ovsový, perleťovec prostřední, hnědásek černýšový nebo běloskvrnáč pampeliškový. Stepní druhy doplňují saranče lesní a saranče menší. Poměrně hojná je zde cikáda chlumní.
Na západ od Žehuně se tyčí památný vrch Oškobrh, nejvyšší v Polabí, na jih pak Kozí hůra, naleziště vzácné lilie zlatohlavé. Oškobrh i Kozí hůra jsou svědecké kopce.
Jako všude v Polabí je tu krásně. Však se přijďte podívat.
Václav Ziegler