Orbitální teleskop James Webb objevil několik desítek relativně malých kvazarů, aktivních jader galaxií se supermasivními černými dírami, které patří k dosud neznámé třídě takových objektů v raném vesmíru. Jejich objev poukázal na skrytou povahu růstu kvasarů v prvních fázích jejich vývoje, informovalo tiskové oddělení Rakouského institutu pro vědu a techniku (ISTA).
»Teleskop James Webb nám umožnil zjistit, že slabé červené tečky, které existují v nejvzdálenějších oblastech raného vesmíru, jsou ve skutečnosti miniaturními analogiemi největších supermasivních černých děr. Jejich objev radikálně změní naše představy o tom, jak tato nebeská tělesa vznikají a vyvíjejí se,« uvedl docent ISTA Jorrit Matti, jehož slova cituje tisková služba ústavu.
Vědci objev učinili při studiu snímků získaných orbitálním teleskopem James Webb v rámci vědeckých programů EIGER a FRESCO zaměřených na studium toho, jak se vesmír po velkém třesku postupně stal průhledným pro elektromagnetické vlny. Vědce již dlouho zajímá, jakou roli v tomto procesu sehrály největší supermasivní černé díry, jejichž neobvykle vysoká rychlost růstu dlouho vyvolávala mezi kosmology a astronomy řadu kontroverzí.
Pro získání takových informací astronomové studovali šest velmi jasných dávných kvasarů pomocí infračervené kamery NIRCam, instalované na palubě teleskopu James Webb. Při analýze snímků těchto objektů vědci zjistili, že asi dvě desítky slabých červených teček přítomných na těchto fotografiích jsou rovněž kvazary, v jejichž středu se nacházejí supermasivní černé díry, které byly desítky až stovky milionůkrát těžší než Slunce.
Podle vědců jsou tyto objekty obklopeny hustými oblaky neutrálního plynu a prachu, jejichž molekuly a částice aktivně interagují se zářením kvazarů a pohlcují je, v důsledku čehož se stávají téměř neviditelnými pro většinu pozemských a orbitálních teleskopů. Následně, jak předpokládají astronomové, jsou tyto shluky hmoty rozptylovány černými dírami, což tyto kvazary zviditelňuje pro pozorovatele na Zemi a také mění barvu jejich záření z červené na modrou.
Vědci poznamenávají, že tato vlastnost »červených« kvazarů je činí obzvláště zajímavými pro studium vývoje a růstu supermasivních černých děr a také pro posouzení jejich podílu na procesu reionizace vesmíru, který jej učinil průhledným pro elektromagnetické vlny. K získání prvních takových odhadů je třeba prozkoumat větší počet takových objektů a určit, kolik jich bylo ve vesmíru přítomno v prvních fázích existence vesmíru, shrnuli astronomové.
(cik, TASS)