Home Domácí Novodobý bard skutečné evropské levice má v Rakovníku pamětní desku

Novodobý bard skutečné evropské levice má v Rakovníku pamětní desku

FOTO - iportaL24.cz/Ivan Cinka

Dnes byla v Kuštově ulici v Rakovníku na průčelí budovy tamního Okresního výboru KSČM slavnostně odhalena pamětní deska politikovi, filozofovi a historikovi Miloslavu Ransdorfovi. Stalo se tak v předvečer osmého výročí jeho skonu. Pietního aktu se za nemalého zájmu veřejnosti zúčastnila řada osobností, mezi nimi i předsedkyně KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná.

FOTO – iportaL24.cz/Ivan Cinka

»Měla jsem tu možnost poznat Mílu alespoň krátkou dobu při práci poslance i europoslance, kterému média nasazovala psí hlavu. Jednoduše proto, že se jej báli. Báli se, protože odhaloval to, co měli odhalovat oni. Politická konkurence se bála s touto studnicí informací chodit do televizních debat, jeho eseje byly promyšlené, a i když s nimi někdo mohl tisíckrát nesouhlasit, neměl většinou dost relevantních argumentů, jak vyvrátit to, co Míla hlásal. V české i evropské politice za sebou Míla Ransdorf zanechal nesmazatelnou stopu,« řekla krátce po odhalení pamětní desky Konečná

Kdo byl Miloslav Ransdorf

FOTO – wikipedia

Jedněmi vysoce uznávaný myslitel, druhými zatracovaný pro své neortodoxní postoje a názory, které se holt po listopadu nenosí, dalšími pak využívaný i zneužívaný. V každém případě nepřehlédnutelný. Narodil se 15. února 1953 v Rakovníku. Za necelý měsíc by mu tedy bylo 71 let. V roce 1977 absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor historie a filosofie. Titul PhDr. získal roku 1978 (dizertace – Politické teorie rané renesance a reformace), titul CSc. v roce 1982 (dizertace – Husitská ideologie a vznik raně buržoasního myšlení). V letech 1984 až 1992 pracoval v Prognostickém ústavu ČSAV.

Byl výjimečně vzdělaný a jazykově až neuvěřitelně zdatný. Podle svých slov ovládal na různé úrovni angličtinu, němčinu, nizozemštinu, francouzštinu, italštinu, španělštinu, portugalštinu, ruštinu, polštinu, srbochorvatštinu, bulharštinu, maďarštinu, finštinu a některé další jazyky, přičemž státní jazykové zkoušky měl z němčiny a ruštiny. Za svůj koníček pak označoval čtení ve staré řečtině a hebrejštině.

Jako vědec neustále rozvíjel a zdokonaloval své vědomosti. Dokázal přečíst obrovské množství knih. Měl doslova encyklopedické znalosti. Knihovna Miloslava Ransdorfa, jež vznikla v prosinci 2017, obsahuje přes 67 000 svazků, které vlastnil a přečetl. Jde o odbornou literaturu z nejrůznějších společenskovědních oborů. Jsou zde zastoupeny tituly v 15 jazycích.

Plodný autor i angažovaný politik

A samozřejmě také sám psal. Připomeňme knihy Kapitoly z geneze husitské ideologie (1986, 1987), Zdeněk Nejedlý (1988), Z myšlenkového světa reformace (1989), The Roots of American Political Culture (s V. Dvořákovou; 1989), Anatomie parlamentu I–III (1992), Staré struktury a lustrace v novodobých dějinách (s V. Dvořákovou a J. Kuncem; 1992), Mistr Jan Hus (1993), Muž velké touhy. Komenský proti proudu dějin (1995), Nové čtení Marxe, I. díl (1996), II. díl (2012), Hledali spravedlivější svět. Díl 1. Od Luthera po Jeffersona (1996), Muž svědomí: Ernesto »Che« Guevara (2000), …není všem dnům konec (2006), Svět zleva (se Stanislavem Sujou; 2007), 2. vydání pod názvem Svět zleva: Nový pohled na současný svět (2008).

Angažovanosti jeho tvorby odpovídala i jeho aktivní účast v životě společnosti, v politice. Po Listopadu byl členem Demokratického fóra komunistů, reformní skupiny v KSČ, která prosazovala změny ve fungování a programu komunistické strany. Po volbách roku 1990 zasedal za KSČ (později KSČS) v české části Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR. Poslanecký mandát obhájil ve volbách roku 1992 za KSČM, respektive koalici Levý blok. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Do Poslanecké sněmovny PČR byl zvolen ve volbách v roce 1996 a poslanecký mandát obhájil i ve volbách 1998 a 2002 (vždy za KSČM). Od roku 2004 pak vykonával mandát poslance Evropského parlamentu. Řadu let také pracoval ve vedení KSČM, mimo jiné i jako místopředseda.

Ty, co o to stáli, obohacoval

Byl skutečnou osobností, a tak byl samozřejmě nebezpečný pro hlupáky. Co v souvislosti s ním nejvíc propírala tuzemská mainstreamová média? Ne, nebyly to Ransdorfovy publikace a podnětné myšlenky. V centru pozornosti byly především jeho autonehody, takzvanými investigativci vyčíhaný snímek »spaní« v europarlamentě, údajné finanční podvody, přičemž se nikdy neprokázala jeho vina, a dluhy. Faktem je, že pro jeho důvěřivost se ho snažila spousta podnikavců zneužít a mnohým se to také podařilo. A tak, když skutečně pomohl mnoha lidem, sám nakonec zůstal bez prostředků a s dluhy.

Osobně mě velmi obohatilo, že jsem měl možnost se s ním potkávat a debatovat, v závěru jeho života pak i částečně sdílet problémy, které se na něj doslova hrnuly. Vzpomínám na náš rozhovor, když jsme spolu jeli do Štrasburku na jednání odborářů v Evropském parlamentu kvůli dalšímu omezování zaměstnaneckých práv. Tehdy už těch útoků na něj bylo moc, odráželo se to i na jeho zdravotním stavu. Když jsme o tom mluvili, najednou mi řekl: »Ivane, ta myšlenka ale za to stojí«. Nemusel nic dodávat, oba jsme věděli, co tím myslí, že jde o jím často zdůrazňovanou důstojnost člověka, jeho skutečnou emancipaci a s tím související sociální spravedlnost. Připomínám si to často, když dnes vidím myšlenkovou vyprázdněnost a kulturní úpadek současné české společnosti. Avšak …není všem dnům konec – ta myšlenka za to totiž opravdu stojí.

Posledním hřebíčkem do rakve bylo neopodstatněné zadržení Miloslava Ransdorfa v curyšské bance Zürcher Kantonalbank švýcarskou policií. Drsné jednání s již hodně nemocným člověkem a následný hon uspořádaný hyenami z mainstreamových médií udělaly své. Brzy poté, 22. ledna 2016 je převezen do pražského IKEMu, kde ještě téhož dne na mozkovou příhodu umírá. Bylo mu teprve 62 let. Jeho odkaz tu ale zůstává s námi a je jenom na nás, jak s ním naložíme.

Ivan Cinka

1 KOMENTÁŘ

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here