Při jednom mém cestování z Prahy jsem seděl v kupé s dvěma ženami, které prohlásily, že jsou učitelky. Mimo jiného v rozhovoru uvedly, že Karpatsko-dukelská operace byl zbytečný masakr. Nevěděly, že tato operace nebyla původně plánovaná a vznikla až na žádost naší londýnské exilové vlády na pomoc Slovenskému národnímu povstání. I operace Overlord byla obrovským masakrem. Neuvědomovaly si, že každá válka s sebou přináší »masakry«. Nechceme-li to, nepodporujme války. Vyvstala mi na mysli otázka: Jak asi vykládají historii a jak výchovně působí ve škole na žáky?
O otevření tzv. druhé západní fronty v Evropě žádal Stalin Roosevelta a Churchilla od prosince roku 1941. Až do Teheránské konference v roce 1943 se nic nedělo. Teprve tam nabídl Roosevelt Stalinovi záruku, na kterou dlouho čekal – slib, že Američané a Britové otevřou druhou frontu v květnu 1944 ve Francii.
Cílem operace bylo dostat se do Německa dřív než Sověti
V den D, 6. června 1944, se vylodilo asi 160 000 vojáků na plážích Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword mezi městy Caen a Cherbourg. Invaze začala v 0.15 hodin výsadkovou operací Neptun. Operace Overlord byl největší obojživelný výsadek, na kterém se podílelo přes 4000 výsadkových a asi 2000 bojových lodí. Invazi předcházel letecký útok o síle asi 1200 letadel. Samotnou operaci zahájili Američané v 6.30 vyloděním na pláži Omaha, kde zaznamenali velké ztráty, včetně obrněné techniky. Do konce června se výsadek zvýšil na 875 000 vojáků. Koncem srpna se do Francie dostalo více než dva miliony vojáků. Operace Overlord trvala od 6. 6. do 30. 8. 1944. Jen v první den spojenci ztratili asi 20 000 vojáků, z nichž 4414 bylo mrtvých. Němci ztratili v tento den asi jen 1000 vojáků.
Němci budovali Atlantický val od roku 1940 po celé délce pobřeží od Norska až po hranici Španělská. Dále zaminovali některé úseky pobřeží i pobřežních vod. Věřili, že tento val je nepřekonatelný. Anglo-americké velení si uvědomovalo, že překonání tohoto opevněného valu bude za cenu obrovských obětí a ztrát. To byl také jeden z důvodů, proč se otálelo s otevřením druhé západní fronty, přestože na Teheránské konferenci v roce 1943 bylo dohodnuto, že západní spojenci ji otevřou. Navíc se prezident Roosevelt dlouhou dobu díval na britské plány skepticky. Naopak důvodem pro otevření západní fronty bylo, že od roku 1943 Němci začali ve válce se Sovětským svazem prohrávat. Byla obava, že celé Německo může být dobyto Rudou armádou i bez otevření západní fronty. Historik Alexander Canduci uvádí, že jen představa, že Rudá armáda obsadí celé Německo, naháněla západním vůdcům hrůzu. A tak cílem operace Overlord bylo dostat se do Německa dříve než Sověti.
Vylodění a následné boje stály tisíce obětí
Po vylodění a po následných dvoutýdenních bojích přišel jen americký 19. sbor o 11 000 mužů a přitom se posunul jen o pouhých 8 km. Americká 3. armáda, pod velením generála Pattona, byla připravena využít průlomu vytvořeného 1. armádou, které velel generál Omar Bradley, a která čítala více než 900 000 vojáků. Jeho armáda měla zahájit operaci Cobra ve stejnou dobu, kdy byla spuštěna ofenzíva britské 2. armády nazvaná operace Goodwood na město Caen, které bylo důležitou strategickou křižovatkou. Němci zde měli osm pancéřových divizí a sedm pěších divizí. Proto toto město nebylo dobyto už 6. června, ale až po dvou měsících tvrdých bojů. Plánovaná invazní operace se nerozvíjela dostatečně rychle a na konci července byla dobyta jen pětina plánovaného území. Generál Bradley mohl zahájit operaci Cobra až po 19. červenci. Operaci Kobra zahájil masivní bombardovací nálet na německé pozice v sektoru dlouhém 6,5 km a širokém 2,5 km. Zaútočilo 1500 bombardérů B-17 a B-24. Americký nálet nejvíce zasáhl německou elitní tankovou divizi. Ale ne všechny bomby zasáhly správný cíl. Piloti nedokázali přesně identifikovat nepřátelské pozice, a tak bombardovali i vlastní jednotky.
Německým jednotkám velel velmi zkušený polní maršál Hans von Kluge. Kluge, podobně jako Rommel, pochopil beznadějnou situaci v Normandii a navrhl taktické stažení k řece Seině. Ale o tom Hitler nechtěl ani slyšet. Hitler spoléhal na to, že von Kluge dokáže nějaký zázrak. Ale zkušený velitel měl pro Hitlera jen špatnou zprávu. Napsal Hitlerovi téměř totéž, co mu napsal jeho předchůdce von Rundstedt i Rommel o měsíc dříve. Ve své zprávě informoval Hitlera o tom, že se Německo blíží k bodu, v němž se nebude moci udržet stávající obranná linie z důvodu vyčerpání vojsk, nedostatku munice a paliva i mužů. A tak v srpnu 1944 byl von Kluge nahrazen polním maršálem Walterem Modelem.
Většina německých generálů pochopila, že válka je ztracená
Invazní jednotky už 31. 7. dobyly město Avranches s důležitým mostem. Generál Patton využil mostu k průniku do Bretaně. Překročení řeky Sélune se vojáci ocitli na území Bretaně. Úspěch operace Cobra znamenal pro Němce faktickou porážku ve Francii. Po téměř dvouměsíčním sevření v náročném terénu Normandie, se Spojenci konečně dostali do pohybu. Hitler byl zuřivostí bezsebe, když dostal zprávu o americkém průlomu. Přitom jen před deseti dny, 20. července 1944, jen se štěstím přežil pokus o atentát v jeho východopruském velitelském stanovišti Vlčí doupě, kde na poradě explodovala nálož v rámci připravené akce Valkýra.
V době bitvy o Normandii už většina německých generálů, včetně Rommela i von Rundstedta a později i Klugeho, věděla, že válka je ztracená. Proto začali zoufale hledat nějaký způsob, jak uchránit Německo a svůj vlastní život v rámci německé armády. Ve Francii velel polní maršál von Rundstedt, který až do června 1944 byl vrchním velitelem armádní skupiny Západ. Spolu s polním maršálem Rommelem žádali Hitlera o povolení se stáhnout z Normandie za novou obrannou linii podél řeky Seiny, což považovali za jedinou reálnou variantu. Za to byl von Rundstedt odvolán a nahrazen polním maršálem von Klugem. Později se k tomuto názoru připojil i von Kluge. Jenže Hitler, ke zděšení von Klugeho, namísto toho nařídil protiútok. Když se v srpnu 1944 fronta začala hroutit, spáchal von Kluge sebevraždu a von Rundstedt byl povolán zpět do služby. Krátce na to dokázal zmařit Montgomeryho největší výsadkovou operaci Market Garden v Holandsku.
Operace Totalize a Tractable byly posledními v bitvě o Normandii. Cílem bylo obsadit důležitá francouzská města Falaise, Trun a Chambois nacházející se jihovýchodním směrem od města Caen. Nad těmito městy se získala strategická kontrola. Ztráty Spojenců během obou operací se odhadují na 5500 mužů. Německá 7. armáda byla prakticky eliminovaná a ztráty Němců se odhadují na 150 000 mužů, více než 200 tanků a 5000 vozidel.
Spojenci k německým zajatcům necítili přímo nenávist nebo zášť. Dokonce jim nabízeli cigarety a vodu. Ale na druhé straně je trochu okrádali. Brali jim hodinky, peníze prostě cokoliv, co mělo nějakou cenu. Neviděli na tom nic špatného. Brali to jako válečnou kořist. Německé vojáky považovali za zdatného nepřítele, a proto je Spojenci respektovali. Němci zanechali za sebou množství mrtvých spolubojovníků, stovky opuštěných vozidel a zbraní a tisíce koní používaných pro transport vojenské techniky, při nedostatku pohonných hmot. Německá armáda skončila v pasti díky hloupým rozkazům Hitlera. Ale mezi Němci byli i velmi fanatičtí vojáci, kteří neznali slitování. Když vrchní velitel spojeneckých sil generál Eisenhower navštívil bitevní pole, popsal je jako jedno z největších vražedných válečných polí. Všude byla mrtvá a hnijící těla.
Operace Bagration byla vlastně druhým Stalingradem
Stalin západním spojencům slíbil, že jejich invazi do západní Evropy Rudá armáda podpoří velkým útokem. Operace Bagration se stala součástí sovětské velké letní ofenzivy 1944. Byla zahájena 22. 6. 1944, tedy 16 dní po vylodění západních spojenců v Normandii. Této letní ofenzívy se účastnilo na sovětské straně 3 600 000 a na německé straně 1 700 000 vojáků. Šlo o největší vojenskou operaci Druhé světové války. Tuto operaci lze přirovnat ke druhému Stalingradu. Na 320 km dlouhé frontě Sověti zaskočili nepřipravenou německou Skupinu armád Střed, přičemž obklíčili a zneškodnili asi 400 000 německých vojáků a dalších 100 000 zajali.
26. června 1944 byl osvobozen Vitebsk, 3. července pak Minsk a 13. července Vilnius. Koncem srpna 1944 se pak uskutečnila jašsko-kišiněvská operace, při níž sovětská vojska pronikla do Moldávie a do Rumunska. Rumunsko, od roku 1941 Hitlerův spojenec, uzavřelo s SSSR mír a jeho vojska se přidala na sovětskou stranu. Což bylo důležité i z hlediska osvobození Československa, při kterém padly desítky tisíc Rumunů. Rumunsko mělo na konci války druhou největší armádu na východní frontě a jeho vojenské síly, co do počtu mužů, představovaly čtvrtou největší spojeneckou armádu v Evropě. V dnešní, až zběsilé protiruské propagandě, se na tyto pravdivé dějiny války téměř úmyslně zapomíná.
Dnešní eurounijní politika překrucuje mnohá dění, včetně historických událostí, s cílem poškodit Rusko. Proto se opožděné otevření západní fronty některými kruhy často prezentuje za rozhodující okamžik pro porážku Německa. Ale není tomu tak. Východní fronta byla v letech 1941 až 1944 jedinou válečnou frontou v Evropě. I po otevření západní fronty v Normandii až do konce války vázala Rudá armáda přes 65 % vojenských sil nacistického Německa a jeho spojenců. Je dobré připomenout, že v Normandii tzv. Vlasovci pod velením generálmajora Buňačenka bojovali po boku nacistů a úspěšně se podíleli na zdržení postupu západních spojenců asi o šest týdnů.
Válka se bezesporu rozhodovala na východní frontě
Není pochyb o tom, že Druhá světová válka se rozhodovala na východní frontě. Poté, co Němci napadli Sovětský svaz 22. 6. 1941 pod krycím názvem operace Barbarossa, postupovali velice rychlým tempem. Evropa, mimo Velké Británie, byla v té době pod německou okupací, dále vyjma Švédská, které s Německem obchodovalo a poskytovalo mu přístup k důležité železné rudě. Dalším důvodem bylo to, že bylo britským spojencem a jeho neutralita v konfliktu byla pro Německo výhodná. Švýcarsko zase Němci potřebovali jako neutrální zemi z bankovních a hospodářských důvodů, aby mohli obchodovat s ostatními stranami. Ale původně plánovali jeho obsazení.
V září 1941 oblehli Leningrad a jejich zdánlivě nezastavitelné vítězné útočné tažení vyvrcholilo bitvou o Moskvu. Dne 6. Prosince 1941 tam však poprvé přešla sovětská vojska do protiútoku a německé plány na rychlé dobytí klíčových měst a porážku Sovětského svazu už do konce roku 1941 se neuskutečnily. Od tohoto okamžiku německé rychlé tažení v SSSR skončilo. Okamžitě po napadení Sovětského svazu Německem patriarcha Sergij vyzval pravoslavnou církev, aby aktivně podporovala boj sovětského lidu proti útočníkům a okupantům, a to přesto, že církev bolševici předtím prohlásili za nepřítele společnosti a nemilosrdně ji pronásledovali. Pravoslavná církev uspořádala finanční sbírku, která do roku 1943 nashromáždila cca 200 milionů rublů, za které byla sestavena jedna stíhací peruť a jeden tankový pluk.
Na jaře roku 1942 byly boje s plnou intenzitou obnoveny. Německá letní ofenzíva začala 28. června 1942 a Wehrmacht postoupil ke Stalingradu, na Kavkaz a obsadil Krym. V září 1942 pak začala osudová bitva u Stalingradu, které se na německé straně účastnil milión a na straně sovětské půldruhého miliónu vojáků. Těžké boje v rozvalinách města skončily 30. ledna 1943 kapitulací obklíčené německé armády polního maršála Friedricha Pauluse. Vítězství u Stalingradu znamenalo zásadní obrat ve Velké vlastenecké válce, ale za cenu strašlivých obětí. Po vítězství u Stalingradu Rudá armáda započala postup směrem na Kursk, Charkov a Rostov na Donu. V březnu roku 1943 zahájily německé jednotky protiofenzívu, při které dobyly Charkov zpět. V tomto období do bojů poprvé zasáhla i československá vojska, která byla spojenci Sovětů v boji proti Německu.
Neúspěch Citadely znamenal definitivní krach bleskové války
Dne 5. července roku 1943 zahájila německá armáda operaci Citadela, kterou začala bitva v Kurském oblouku. Vyvrcholila 12. července u Prochorovky největší tankovou bitvou v dějinách. Sovětská armáda vybudovala v kurském výběžku mohutná obranná postavení, o která se německý útok roztříštil. Až toto byl definitivní krach německé bleskové války, který předurčoval konec nacistické převahy na východě. Protiútokem u Kurska zároveň sovětská vojska zahájila operaci Kutuzov, která pokračovala tažením k řece Dněpr, kterou Hitler považoval za nedobytný východní val. V září 1943 ovšem sovětská vojska na několika místech řeku Dněpr překročila a počátkem listopadu 1943 osvobodila Kyjev, za aktivní spoluúčasti Československého armádního sboru. I z tohoto důvodu jsou dodnes Rusové tak citliví na jakékoli nacistické projevy a oslavy pronacistických kolaborantů a vrahů na Ukrajině.
Do konce roku 1944 obsadila Rudá armáda Bulharsko, které bylo rovněž německým spojencem, pomohla osvobodit Jugoslávii a pronikla na území Maďarska a východního Německa. Dne 12. ledna 1945 zahájili Sověti viselsko-oderskou operaci, a den poté konečnou fázi útoku na Východní Prusko. Rudá armáda postupovala i v Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Na jaře pronikla do Rakouska a na Moravu.
16. dubna 1945 začala bitva o Berlín, která skončila kapitulací berlínské posádky 2. května 1945. V ruinách hlavního města Třetí říše a na přístupech k němu padlo nebo se pohřešovalo 81 116 sovětských vojáků. Některé německé jednotky v Čechách a v Rakousku bojovaly i po všeobecné a bezpodmínečné kapitulaci Německa a kladly odpor až do 20. května. Rudá armáda na základě dohody mezi SSSR, USA a Británie zahájila 9. srpna 1945 boj proti japonské mandžuské armádě, která se Sovětům vzdala 15. srpna. Celkové válečné ztráty Sovětského svazu dosáhly 27 milionů jeho občanů. Z toho pět milionů bylo Němci popraveno za podporu nebo účast v partyzánském hnutí.
Místo vděku překrucování historie
Hlavní tíhu bojů proti nacistickému Německu nesl Sovětský svaz. To ve svém důsledku znamenalo neuvěřitelně obrovské lidské i ekonomické oběti. Všichni ti, kteří dnes překrucují tato fakta, jsou buď neznalci historie, nebo odporní strůjci dolus malus. V důsledku ideologického překrucování historie zapomínáme na vděčnost těm, kteří nás zachránili před otrockým životem, který Slovanům chystali Němci po své vítězné válce. Ale vděčnost je také ukázkou dobré výchovy a slušnosti ve vzájemných lidských vztazích. Na to dnešní politická demagogie asi zapomněla nebo ztratila i ty elementární zásady slušnosti. Politická demagogie nepatří ani do sportu, ani do ekonomiky, ani k mezilidským vztahům. Všechny lidské činnosti mají své zákonitosti, které ideologie jen znásilňuje. Historie odhalila, že se tento přístup vždy obrátil proti jeho strůjcům. Ukázkou, kam až může padnout lidská ubohost, motivovaná primitivní politickou demagogií až hysterií, byla nevkusná a urážlivá vyjádření na adresu slovenského premiéra Fica za jeho cestu do Moskvy na oslavu 80. výročí ukončení Druhé světové války. Přitom touto cestou premiér Fico, na rozdíl od jiných politiků, jen projevil slušnost a vzdal hold skutečným osvoboditelům SR. BODKA!!!
František Krincvaj
eahomam@fexpost.com