Dvojí metr umožňuje vládu jedné »pravdy«, říká Stanislav Novotný

Stanislav Novotný je od roku 2015 předsedou Asociace nezávislých médií (ANM). Nedávno převzal Cenu Julia Fučíka Za věrnost tradicím pokrokové žurnalistiky. O situaci (samozřejmě podle svého) informoval i server iDnes a wikipedia. Nejen o tom je rozhovor pro iportaL24.cz, a končí celkem netradičně…

Jde o mezinárodní ocenění, znáte ostatní držitele? Třeba John Mark Dougan cenu převzal v Moskvě, kde je v politickém azylu…

Pouze jsem o nich četl. Mají můj respekt. Bojují za svobodu slova i důstojný život ostatních. Zaslouží si naši úctu, protože proti nim stojí moc, která stále brutálněji porušuje základní principy zakotvené v Listině základních práv a svobod, stejně jako křehkou architekturu mezinárodního práva veřejného, jež se zformovalo po roce 1945.

Odvaha s jakou dávají všanc svou existenci, a často i život, inspiruje váhající. Profesionálně zdatné novináře, kteří si uvědomují hloubku zmaru tzv. euroamerické civilizace, ale bojí se vystrčit nos z moře zbabělosti a oportunismu.

Předávání cen znáte vlastně i z druhé strany, jste člen poroty, která vybírá držitele Krameriovy ceny. Je velký rozdíl oceňovat a být oceněný?

Ó, je velkou radostí předávat ceny lidem, kteří vybočují, nejsou stádní a ještě k tomu všemu jsou zdatní a profesionální. A navíc rozhledění, schopní vlastního úsudku, jehož se nebojí. Mají v sobě buď kontinuálně smysl pro opravdovost, nebo se náhle rozhodnou a vystoupí z kruhu účelovosti, vzdají se komfortu plesnivého souhlasu s průměrností a zatuchlým klidem na »práci«. Člověk jim rád tiskne pravici, objímá je a předává jim od srdce míněnou poctu zformulovanou na základě úsudku poctivých posuzovatelů – porotců. A takovou jest atmosféra udělování Krameriovy ceny, ceny, jež leží v žaludku zkorumpovaným oponentům.

A náhle mi volá Roman Blaško, a že prý se zase jiná porota rozhodla o udělení ceny mé osobě a že se rozhodla i s tím, že vědí, co si myslím o straně, jež ji uděluje. Že je to jednoduše cena Julia Fučíka a zdali mi to nevadí. A já mu zase říkám, že ceny pojmenované po hrdinech se přijímají s úctou, a to bez ohledu na ideová východiska. Navíc ta neschopnost svobodného myšlení si dnes vyžaduje nepředpokládané a svobodné kroky.

Julius Fučík je nezpochybnitelným hrdinou a sám literát Roman Blaško nadaným a čestným člověkem, jenž dnes bojuje za věci, jež cti netratí. Fučík byl po roce 1948 zneužit propagandou, ale jeho jméno je třeba právě proto očistit i tím, že jej bez postranních úmyslů zařadíme mezi velké osobnosti české žurnalistiky, jež byly ochotny položit za svůj národ i život.

A tak i proto jsem s pokorou ocenění přijal. Přijímání ceny pro mě představuje spíše závazek.

Když si připomeneme jména držitelů obou cen, a zejména Jána Kuciaka za rok 2018 (za profesionální výkon novinářské práce, které dal nejvyšší oběť), žurnalistika začíná být velmi nebezpečná profese… Proč?

Skutečná žurnalistika byla a musí být vždy nebezpečnou profesí. Novináři mají informovat otevřeně a tím se vždy dotknou nejrůznějších zájmů. Od těch starostenských až po ty bankéřské. Od malého šlendriánu až po geopolitický terorismus rádoby vládců světa.

U nás je tak dojemně harmonizována práce mediálních domů s kolaborantským úsilím centrální vlády, že nelze ten rej nezajímavých myší klasifikovat jinak, než jako spodní patro organizovaného zločinu, než jako služebnou kastu pohrobků kmotra Mrázka. O to více vynikají osobnosti, jež vydají za stovky každodenních konformistů.

Od roku 2015 jste předsedou ANM. Již při vzniku jste v Prohlášení zakladatelů mj. uvedli, že »očekávatelnou reakcí bude snaha politických struktur propojených s tradiční mediální scénou eliminovat či omezit vliv nezávislých médií na veřejné mínění«. A ono to skutečně přišlo, v největším rozsahu přibližně před dvěma roky. Proč k tomu všemu dochází, když má existovat svoboda slova?

Nové slovo vždy rušilo umírající systém bez vitality. Někdy si toho všimnete příliš brzy a nikdo se nepřidá. Dávno bylo vidět, že nejenom česká trajektorie jde šejdrem, ale někdy se začátkem řízené migrační vlny bylo lze oslovit širší komunitu. Mnoho našich přátel tehdy plácalo i nadále nesmysly opsané z titulků mainstreamu, ale bylo cítit, že brzy budou rozumět. A tak jsme vytrvale čekali.

S covidovou hysterií se počet lidí znásobil a s tím i počet těch, kteří, ač vytažení z popelnice, začali hlásat, byť ve zjednodušené formě, totéž. A byl už tam cítit vliv státních údů.

Byl cítit vládní strach, že pravda vyjde na povrch, a proto je ji třeba regulovat nasazením svých do prostředí mediální opozice. Lidí, kteří budou říkat kousek pravdy a zároveň ji budou sdělovat tak nepřijatelně, že budou zesměšňovat předchozí úsilí.

A svoboda slova? Tu je třeba omezit a zkroutit. A idioty použít k jejímu omezení.

V době internetu je šíření názorů velmi jednoduché. Je pak někdy těžké vybrat si mezi množstvím zpráv. Určitě jste také četl několik »zaručeně pravých« verzí třeba o předvánočním dění na Filosofické fakultě… Až to vypadá, že Češi jsou přeborníky v autorství a šíření konspirací… Je ovšem otázkou, co je konspirace a co pravda – okřídlená věta: »Je to pravda, bylo to na internetu« je často minimálně úsměvná. Nepomohlo by, kdyby se neužíval »dvojí metr«?

Dvojí metr umožňuje vládu jedné »pravdy«. Vše, co ji narušuje, musí být posouzeno tak, aby byla legitimizována současná protektorátní tendence. Správný výklad, tedy souhlas s mocí, představuje cestu k zabezpečené budoucnosti.

Logika, důkaz opírající se o vědění, to vše nemá sílu, když chcete existenčně uspět. Přidejte se k nám, lžete s námi, kolaborujte ve prospěch cizích zájmů. To vás spasí.

A protože česká společnost tone v mediálních a politických lžích, hledá vlastní verze pravdy. Protinárodní stát nevzbuzuje důvěru, a proto nemůže být chápán jako razítko pravdy.

Přestože je dnes možno sehnat spoustu informací, je pro mnohé jednodušší, když jim někdo rozdá karty a určí, kdo je »hodný« a kdo »zlý«. Je podle vás svět tak černobílý a stačí, že »někdo« do jedné skupiny zařadí třeba Izrael, Ukrajinu nebo Tchaj-wan a do druhé třeba Palestinu, Rusko nebo Čínu? Opravdu to má být jak ve fotbalovém utkání – jednomu fandit a druhému nepřát?

Černobílé vidění směřuje k totální totalitě. Pokud do vedení země nedostaneme opět v duchu nejlepších evropských tradic inteligentní, vzdělané a odpovědné osobnosti, zhyneme.

Primitivy nám dosadil Západ. Mají zničit vše, co vyhovuje národním zájmům a vysát vše, co se dá. Jsou dokonce schopni operovat pod heslem: »Mrtvý Čech, Moravan či Slezan, dobrý Čech, Moravan či Slezan«.

K válce na Ukrajině, Blízkém východě či ve sporu o Tchaj-wan máme dnes zaujímat stanovisko výhodné pro USA a já chci zastávat stanovisko výhodné pro ČR.

A vy?

Zbyšek Kupský