Ivan David: Green Deal vede ke ztrátě konkurenceschopnosti EU. Výrazně oslabí evropské zemědělství!

Poslanec Ivan David se po svém zvolení do Evropského parlamentu (EP) stal členem Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova (AGRI – zkratka, používaná v EU). Logicky se tudíž věnoval především problematice evropského, ale tím i českého zemědělství. Protože se v červnu konají volby do Evropského parlamentu a Ivan David v nich opět kandiduje za SPD, požádal ho iportaL24.cz o rozhovor.

Jak byste zhodnotil práci Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova EP?

Členy výboru AGRI jsou lidé, kteří jsou buď aktivními zemědělci, nebo pracují v různých dalších oblastech, které úzce souvisí se zemědělstvím či potravinářstvím. Mám-li zhodnotit jejich činnost, musím uvést jen to, že při posuzování všech aspektů současné »zelené« zemědělské politiky Evropské unie tito poslanci přeložené návrhy chystaných zákonů či směrnic EU hodnotí věcně a kvalifikovaně, tedy na základě svých znalostí a zkušeností.

Musím k tomu však dodat, že jediné, co mně u mnohých z nich vadí, je jejich nedostatek odvahy vyjadřovat se při jednáních výboru AGRI, či dokonce při plenárních zasedáních EP, kriticky a otevřeně. Toto své tvrzení, které jsem před chvílí vyslovil, mohu doložit tím, že jednak jejich názory znám ze soukromých diskusí s nimi, a jednak se takto projevili otevřeně při jednání výboru AGRI. Bylo to tehdy, když si výbor AGRI v orgánech EP před časem vymohl, že jeho jednání nebude sledováno a přenášeno kamerami, jak je obvykle běžné. Najednou byla diskuze členů výboru zcela jiná, mnohem otevřenější a kritická vůči současné zemědělské politice EU.

Jaké je ale postavení výboru AGRI v strukturách Evropského parlamentu?

Musím konstatovat, že neodpovídá tomu, které by mu mělo náležet, přihlédneme-li k tomu, jak běžně fungují zemědělské výbory v národních parlamentech. Jde totiž o to, že při projednávání všech otázek, které souvisí s prosazováním »zelené« politiky EU, je hlavním garantem za přípravu a zpracování návrhů zákonů a směrnic, předkládaných do pléna Evropského parlamentu Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. V orgánech EU se používá jeho zkratka ENVI. Jsme toho názoru, že kompetence výboru ENVI, jako garančního výboru, jsou natolik výrazné, že rozhoduje i v těch otázkách, jejichž rozhodování by mělo příslušet Výboru pro zemědělství a rozvoj venkova. Jde například o problematiku lesního hospodářství, o přemnožení šelem a to v souvislosti s ochranou ekonomických zájmů farmářů, dále o kvalitu potravin a užívání pesticidů či hnojiv v zemědělské praxi apod.

Díky tomuto zvláštnímu postavení výboru ENVI ve strukturách Evropského parlamentu, ale také i celkové početní převaze »environmentálně« zaměřených poslanců, jsou naše stanoviska a připomínky k předloženým návrhům zákonů či směrnic během jednotlivých plenárních zasedání EP přehlasována.

I když naše námitky a připomínky, které předkládáme, nemají, v tomto složení parlamentu příliš velkou naději na úspěch, přesto existují momenty, kdy se nám podaří některé předložené návrhy alespoň zbrzdit a pozdržet. Podařilo se to například v případě utopicky koncipovaného zákona o obnově přírody. Byť lze očekávat, že tito poslanci se ho pokusí znovu prosadit, v mírnější podobě.

Musím k tomu ještě dodat, že, díky této jejich početní převaze tito »ekologičtí« fanatici vládnou nejen v největším a »nejprestižnějším« výboru ENVI, ale i v řadě jiných výborů, jejichž stanoviska jsou určující pro tvorbu nových zákonů a směrnic EU. Proto také každé oddálení špatného konce je zapotřebí pokládat za tvrdě vybojovaný úspěch!

Poslanci výboru AGRI kritizují negativní dopady Green Dealu do evropského zemědělství. Z jakého důvodu?

Koncepce projektu Zeleného údělu, což je český výraz pro Green Deal, je oficiálně postavena na tom, že má chránit životní prostředí naší planety a to především tím, že má za cíl do roku 2050 výrazně snížit výskyt uhlíkových emisí v atmosféře. K tomu mají vést zejména opatření jak v energetice, tak i v zemědělství. Mimochodem, zdražování energií, jako důsledek Green Dealu, nyní všichni v posledních dvou letech zažíváme, zvláště pak v České republice.

Koncepce projektu Green Deal rovněž neprospívá evropskému zemědělství. Říká to většina zemědělských odborníků v Evropě, ale i mnozí odborníci v USA. Ve skutečnosti tento projekt dalšímu rozvoji zemědělství přímo škodí. Nejen, že nepřispívá k ochraně klimatu, jak tvrdí »ekologové«, ale tím, že vede ke snižování zemědělské produkce, logicky povede ke snížení výroby potravin. Výsledkem bude, že potraviny se budou čím dále tím více dovážet do Evropy z tzv. třetích zemí. To je ze zemí, kde nejsou striktně vyžadovány unijní normy výroby potravin, což se týká především užívání antibiotik, pesticidů, ale i jiných, v Evropě zakázaných, způsobů výroby potravin.

Lépe by vám to přiblížili odborníci z Agrární komory ČR, či jeho členské organizace Zemědělského svazu ČR. Ale já se spíše soustředím na otázku problému ekonomických vazeb mezi zemědělci jako prvovýrobci, potravináři jako zpracovateli, a obchodníky, což v České republice jsou zahraniční obchodní řetězce. Zde musím konstatovat, že pro současnou dobu je charakteristická dominance obchodu nad prvovýrobou, což se projevuje snahou zvyšovat dovozy na úkor domácí produkce a to zejména ze zemí mimo EU.

Pokud jde o Českou republiku?

Naše zemědělce drtí dovozci potravin z původních západoevropských zemí, tj. EU14, dříve EU15, a to díky dumpingovým cenám, které si západoevropští farmáři a výrobci potravin mohou stanovit díky »národním dotacím«, jak je uplatňují západoevropské vlády. Proto čeští zemědělci svými cenami často nemohou konkurovat cenám západoevropských farmářů. Navíc, značně k tomu přispívá i zdražování výroby v důsledku prosazování »zelené« zemědělské politiky EU, kdy současná česká vláda je papežštější než papež.

Jak to tedy vypadá s obchodními vztahy mezi členskými zeměmi EU a ostatními státy světa?

Oslabení evropského zemědělství v důsledku uplatňování projektu Green Deal se přirozeně snaží využít i výrobci a dovozci potravin z ostatních států světa, ať již jde o USA či o některé státy v asijských, afrických či latinskoamerických zemích. Konkrétně se to projevuje tím, že Evropské unii jsou předkládány návrhy na uzavření řady mezinárodních smluv. Týká se to například Chile, Nového Zélandu, či Latinskoamerických zemí sdružených ve společenství Mercosur, a řady dalších států.

Když už hovoříme o zahraničně obchodních vztazích Evropské unie, je také potřebné připomenout skutečnost, že dramatické důsledky pro evropské zemědělce, zejména východoevropské, měla pomoc vývozu zemědělské produkce z Ukrajiny. Šlo především o obilniny, ale i další komodity. Namísto deklarovaných cílů, tj. zabránění hladomoru v Africe a na Blízkém východě, skončil téměř veškerý vývoz obilnin z Ukrajiny v Evropské unii. Nejen v těch zemích, kam tradičně směřoval, to je v Nizozemí, Itálii, Španělsku, ale hlavně v Rumunsku, Polsku, Bulharsku a na Slovensku. Tedy v zemích, kde mají svého obilí dostatek. Přirozeně, že ukrajinské obilí skončilo i u nás. Vznikl problém, jak se tohoto obilí zbavit, aby dále nelikvidovalo ceny, a s nimi i zemědělce.

Nejde při tom jen o obilí, ale také další komodity, například kuřecí maso. Takže, dalším výsledkem této »pomoci« Ukrajině je to, že mezitím dovoz ukrajinských potravin do Afriky a na Blízký východ přebírá Rusko. Ale to je již na jiné téma případného rozhovoru o užitečnosti či neužitečnosti zavedených sankcí.

Zhruba již před čtyřmi lety evropští zemědělci žádali, aby byly zpracovány dopadové studie pro evropské zemědělství. Komise evropské zemědělce nevyslyšela. Studie sice vznikly, ale na americkém ministerstvu zemědělství a na několika evropských univerzitách. Před čím varují?

I studie, které posléze vznikly, a nechala si je zpracovat Evropská komise, byly dlouho tajeny. Studie se liší odhadem míry důsledků. Například francouzská studie, která nám byla za zavřenými dveřmi představena, předložila kvalifikovaný odhad poklesu zemědělské produkce o 25 %, poklesu příjmu zemědělců o 28 % (ještě před růstem cen energií) a zvýšení dovozu ze zemí mimo Unii o 25 %.

Máte i poznatky, jak to zasáhne české zemědělství?

Ovšem. Rostou ceny všech vstupů. Výkupní ceny to nedostatečně reflektují. Dalším příkladem nesmyslné »zelené« politiky EU je tzv. »pohoda zvířat«, která dále zvyšuje náklady na chovy a přepravu zvířat. Samozřejmě také i náklady a ztráty z povinné podpory »ekologizace«, tzv. GAEK.

Není na čase podrobněji informovat veřejnost o těchto negativních důsledcích Green Dealu, a to asi nejspíše prostřednictvím sociálních sítí, protože mainstreamová média »zelené« politice EU fandí?

Snažíme se. Zájem o tuto problematiku roste, ale je stále malý. Více příležitosti propagovat své zájmy mají obchodní řetězce, které účelově dezinformují veřejnost. Situace se mění, zemědělci v Německu už nejsou pokládáni za nejhorší škůdce klimatu a biodiverzity. Naopak, při současných masových protestech získali značnou podporu veřejnosti. Pozitivním příkladem je, že při mohutných protestech německých zemědělců, které jsme ve druhém lednovém týdnu zažili, již část německé veřejnosti dala najevo, že jejich požadavky chápe. Zatím v přístupu vládních politiků a mainstreamových médií v řadě evropských zemí platilo, že zemědělců je málo a že již zdaleka nemají tak velký politický vliv jako v Československu za První republiky Agrární strana. Takovéto postoje je však třeba postupně změnit.

Neměly by být blížící se volby do Evropského parlamentu impulsem pro mobilizaci lidí, kteří zastávají konzervativní hodnoty života a odmítají »ekologické« nesmysly?

Příležitost to je a budeme se snažit ji využít. Nálada veřejnosti se skutečně dramaticky mění. Lidé cítí na své kůži, jak se situace zhoršuje, zejména jak rostou ceny potravin a energií. Veřejnost je ovšem v mainstreamových médiích jak vládními politiky, tak i představiteli zahraničních obchodních řetězců, masírována tvrzením, že za to mohou »nenažraní agrobaroni« a Putin.

Letos, opět kandidujete do Evropského parlamentu. Budete-li zvolen, což předpokládám, budete se dále věnovat oboru zemědělství?

Ano, mám to v úmyslu. Zařazení do výborů se ovšem neřídí jen přáním poslanců, ale rozhodnutím frakcí. Uvidíme…

Miroslav Svoboda