Lidé jsou od přírody stvořeni žít v páru. Aby zakládali vztahy a pokoušeli se o nalezení harmonie – neustále dokola, znova a znova. A to i když se již poněkolikáté krutě spálí jako batole o sporák. Každý toužíme po dokonalém manželství či partnerství, a jen málokterým se povede byť už jen nedokonalé, ale vnitřně šťastné. Často se bojíme, aby to, co jsme takovou dobu budovali, neskončilo v troskách. Snažíme se krutému konci předejít, ovšem místo toho bezděčně přispíváme k tomu, aby nám za chvíli zazvonil bolestný (či vysvobozující?) umíráček a my jsme prožili (pokolikáté už?) citové zklamání. Jak tedy poznáme, že vztah došel do bodu nula a už se s tím nedá nic dělat? Vybrali jsme pět nejtypičtějších milníků. Snad se v nich se svým protějškem nenajdete…
1.) Krize detailů
Na počátku vztahu mívá člověk růžové brýle. A to i proto, že se oba partneři často přetvařují. Nebo jednají jinak, než jaká je jejich přirozenost, aby se jeden zalíbil druhému. Automaticky se snaží stavět do lepšího světla a tak trochu násilně potlačují své vlastnosti či charakterové rysy, které považují minimálně za problematické. Věřte, to nejde vydržet do nekonečna. Největším nepřítelem vztahu bývá čas. S jeho postupem zákonitě vypadáváme z role. Denně se drhnout mýdlem, gelovat vlasy, voňavkovat? Do toho žádné sprosté slovo, žádné nelibé pšoukání či krkání. A kytka nebo malý dárek každý týden? To nejde vydržet věčně! Postupem času chlap zjistí, že i ta jeho bělostná víla je jen obyčejný člověk a tu a tam si říhne, občas promluví jako dlaždič a z pusy se jí line nepříjemný zápach, pokud nepoužije ústní vodu den co den. Tyhle detaily mohou časem přerůst ve smrtící chobotnici, jejíž chapadla neodmyslitelně stáhnou váš vztah pod hladinu a utopíte i to poslední, co vás drželo nad vodou.
Proto je lepší již od počátku vztahu nic nepředstírat, alespoň váš protějšek nebude zklamaný, že se z jeho prince či princezny vyklubalo něco jiného. Že se vybarvil(a) z růžové na červeno, či dokonce na černo. Když už jste se ale tímhle pravidlem na počátku neřídili, můžete si být jisti tím, že jakmile vám začínají ony detaily přerůstat přes hlavu, začíná váš vztah volat SOS, nadto marně.
Zato pokud jste smířeni s tím, že nemáte doma dokonalého boha již na počátku, je riziko popsaného vývoje mnohem menší. Jenže růžové brýle lásky bývají to nejkrásnější, ale v konečném důsledku i to nejvražednější na celém křehkém poutu, jež se nazývá citový vztah.
2.) Radikální změna
Začal se váš partner místo večer holit ráno? Zavírá se snad na dlouhé minuty na záchod, navíc s mobilem nebo notebookem? Voní se partnerka úplně jinou voňavkou a po práci chodí pravidelně domů později než pozdě? Tyto radikální změny bývají většinou průvodním jevem, a zároveň dobrým indikátorem rozpoznání toho, že do vztahu vstoupil někdo třetí. Teď už je ale jen na vás, zde se tím budete užírat, nebo se rozhodnete o milovanou osobu bojovat. A nebo to naopak celé vzdáte a přijde definitivní rozchod.
Váš vztah totiž tak jako tak směřuje na slepou kolej, tak záleží jen, zda ho tam pomůžete zavézt, a nebo přehodíte výhybku. Prodlužování jízdy pomyslného kodrcavého vlaku je jen zpomalováním konce, který stejně tak jako tak přijde. Vždyť ani slepé koleje samy o sobě nikam nevedou, že…?
3.) Objetí a polibky z povinnosti
Dříve jste se rozplývali a rozechvívali pod každým partnerovým dotekem, a dnes vaše milostné představy směřují pokaždé jinam než k vašemu partnerovi coby terči touhy? To jistě nemusí být indikátor toho, že váš vztah je v troskách, protože i partnerský sex se dá oživit třeba jen změnou dosavadních stereotypů. Ovšem pokud je vám třeba jen pouhá představa líbání s partnerem či partnerkou doslova odporná a objímáte se víceméně z povinnosti, umíráček začíná zvonit dosti důrazně. Někdy to tak zkrátka chodí – že chemie nefunguje. Zpočátku mohla hrát roli zamilovanost či třeba jen to, že druhého obdivujete a vážíte si jej, nicméně teď se plně projevuje, že jste jako dva kladné póly. Jakmile váš vztah není tip-ťop, může ho sex zachránit, ale taky ho pořádně potopit.
4.) Rezignace
Bohužel máme tu smůlu, že nás už odmalička krmí pohádkami o nekonečné lásce až za hrob. Romantická vášeň, která zůstane nezkalena ať už čímkoli na věky věků, je tématem řady filmů. Pak se není možné divit tomu, že jsme se »infikovali«. Nákaza se rychle šíří. Ona fascinace tím druhým, zamilovanost s růžovými brýlemi, vydrží většinou tak půl roku, maximálně rok. Pokud nejsme smířeni s tím, že s přibývajícím časem to už nikdy nebude takové jako na začátku, jsme rizikovou skupinou se vším všudy.
Jakmile zjistíme, že něco neklape, jak by mělo, přesto nám na partnerovi záleží, snažíme se věci změnit. Vrátit čas nazpátek. Dokážeme ale čas opravdu zastavit? Někdy se to povede, jindy není návratu. Ale pokud nám to je úplně jedno, jsme lhostejní k tomu, co bude dál, a nesnažíme se hledat společné cesty ani kompromisy, pak je osud vaší někdejší lásky nad slunce jasnější. Rezignovali jste a necháte to, co by stálo za budování, pěstování a piplání, pomalu, ale možná o to méně bolestně, vyhnít. Má však ono trápení cenu? Na to nechť si odpoví každý sám…
5.) Závislost
V předchozích bodech byla řeč o momentech, kdy vztahu zvonil umíráček z jedné i ze druhé strany. Ale co když jeden chce končit, nebo mu na vztahu minimálně nezáleží, a druhý to má právě naopak? Co když je, například žena, zamilovaná až po uši, kdežto muž se chová jako pravý manipulátor, nebo má ženu, jak se říká, na háku? Závislost není dobrým vládcem nad vztahem. Naopak – je jeho bořitelem.
Za každou cenu chcete ve vztahu pokračovat a přehlížíte partnerovy nevěry, omezování vaší osobnosti, snahu ovládat, či dokonce verbální (i neverbální) útoky? »Já nechci, aby mě opustil, tak moc ho miluji, že mu všechno odpustím…«
Chyba. Je těžké se oné závislosti zbavit a s chladnou myslí dojít k závěru, že ten vztah stejně nikam nevede, protože dříve nebo později by stejně byl zatlučen hřebíček do rakve. Problém, který bobtná a bobtná, může časem bouchnout a věřte, že půjde o zásadní ránu. Je třeba mít na paměti, že každý vztah, jehož podstatou není rovnoprávnost a partnerství, ale závislost na jedné straně, a manipulátorství na straně druhé, je odsouzen k zániku. Když ne teď, tak za čas. A to navzdory faktu, že se vaše srdce důrazně brání. V tomhle případě raději věřte hlavě…!
Marcela Špičková
FOTO – pixabay