Jednou cestou je spojování stran, druhou eliminace blbců, říká Daniel Sterzik alias Vidlák

Daniel Sterzik alias bloger Vidlák je tradičním účastníkem protivládních demonstrací poslední doby. Stal se dokonce mluvčím nedávných zemědělských protestů organizovaných šéfem Asociace samostatných odborů (ASO) Bohumírem Dufkem a exprezidentem Agrární komory ČR Zdeňkem Jandejskem. V poslední době se začal objevovat v roli podporovatele i na akcích volební koalice STAČILO!, a tak se nabízela především otázka, zda za tento blok nebude kandidovat do eurovoleb. »Jsem lepší bloger než politik,« odmítl tuto možnost v aktuálním rozhovoru pro iportaL24.cz Sterzik. Proč ale přestal být podporovatelem PRO? A jak se dívá na to, když je označován za proruského dezinformátora…?

Byl jste mluvčím protestů zemědělců na nedávné akci v Praze, která vyvrcholila demonstrací na Malostranském náměstí. Co podle vás nejvíce chybí českému zemědělství? Kdo nebo co je jeho hlavním škůdcem?

České zemědělství není konkurenceschopné se zemědělstvím v západní Evropě, protože nemá rovné podmínky. Projevuje se to postupnou ztrátou soběstačnosti, poklesem živočišné výroby a vůbec stárnutím vozového parku i nemovitostí. Teď do toho přicházejí i grýndýlové požadavky, tedy zemědělci mají méně hnojit, méně používat chemii, méně orat, nechávat část ploch ležet ladem, snížily se jim dotace, ale čeká se, že budou stejně výkonní jako doposud. To je protimluv.

Navíc do Evropy přichází levná ukrajinská produkce, díky čemuž se cena komodit dostává pod výrobní náklady. Kombinace těchto faktorů je taková, že se středně velké zemědělské podniky dostávají do existenčních potíží a krachují.

Proč podle vás dala od protestu ruce pryč Agrární komora ČR i Zemědělský svaz?

Protože slouží této vládě a ne českému zemědělství. Jejich představitelé se těší na teplá místečka v bruselských strukturách a mají úplně jiný úkol než přivést české zemědělství k prosperitě. Jsou tu od toho, aby vládě získali čas. To je celé.

Petr Fiala, a nejen on, označil protesty jako akci proruských sil. Jste proruský dezinformátor?

Prosím, jak se to pozná, že jsem proruský dezinformátor? Která autorita určila, že jsem proruský dezinformátor? Tu a tam mainstreamová média vydají seznam takových dezinformátorů, ale já tam ani nejsem napsaný (nechtějí mi dělat reklamu). Stejně tak neexistuje žádný seznam ani ministerstva vnitra ani ministerstva spravedlnosti. Je to jen mediální nálepka od těch, kterým došly argumenty. Já si jen od začátku myslel, že Ukrajina válku s Ruskem prohraje a její pozice se každým dnem zhoršuje. Myslel jsem si, že s Ukrajinou prohraje celá Evropa, protože trubky vedou z východu na západ a ne naopak.

Když se podíváte, jak to vypadá na frontě a jak to vypadá s evropským hospodářstvím, tak jsem byl pravdě podstatně blíž než ti, kteří nadšeně hýkali, že Rusko se co nevidět zhroutí a následovat budou samá pozitiva a sociální jistoty. 

Bylo podle vás dobře, když se na akci objevili politici odleva do pravé části spektra? Část zemědělců to nesla nelibě…

Opět… která část zemědělců to nesla nelibě? Jeden stávkokaz Miloš Malý… To byla opět mediální masírka, která z jednoho rozvraceče udělala skupinu zemědělců. Ale takhle to dneska je, média neinformují, ale vytvářejí virtuální realitu. Měli totiž všichni strach. A pořádný. Podařilo se nám totiž zemědělské téma grýndýlu dostat do veřejného prostoru. Byl to slušný průlom. O protestu se mluvilo tři dny předem i tři dny potom. Není divu, že vládní věrchuška a spříznění intervjuci na tento průlom zaměřili veškerou dostupnou mediální palbu.

Když dovolíte, zastavil bych se ještě u tří důležitých témat počátku roku, ať nezůstaneme u zemědělství. Jak hodnotíte důchodovou reformu, kterou aktuálně představil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka?

Je to pořád stejné – jen přesouvá peníze z kapsy do kapsy. Všechny reformy mají společné to, že je vláda absolutně bezradná, jak zvýšit prosperitu této země, a jen různě přerozdělují peníze, které ještě mají (nejlépe tak, aby jim co nejvíc zůstalo za prsty). My potřebujeme ekonomickou reformu. Potřebujeme uvolnit tvůrčí schopnosti obyvatelstva. Potřebujeme vzít zdroje a postavit za ně další zdroje a pak zase další. Kdyby Jurečka řekl, že si teď na pět let utáhneme opasky a za ušetřené peníze se dostaví Temelín, rozšíří Dukovany, postaví další dvě Dlouhé stráně, dodělají se plavební komory na Labi i na Orlíku a Slapech, postaví se první železniční koridor z Drážďan až do Bratislavy, tak bych tomu rozuměl a rád bych přispěl, protože použité peníze by generovaly další peníze. Ale nic takového se neděje. Reforma, která zase nějak jinak přerozdělí peníze, to není reforma. Připomíná mi to ty tři rádce v Pyšné princezně. To zvládnou i lidé podprůměrní, či hloupí. Dokonce i Jurečka.

Jste pro přijetí eura, což je téma, které rezonuje od novoročního projevu prezidenta Petra Pavla?

Zeptám se…  Když Petr Pavel chce přijmout euro, v jakém kurzu ho budeme přijímat? Bude jedno euro za 18 Kč a nebo za 25 Kč? To je totiž dost nebetyčný rozdíl. Česká koruna je z exportních důvodů podhodnocená, ale podle Big Mac indexu by měla mít hodnotu právě těch 18 Kč za euro. Je velký rozdíl, jestli můj dům bude mít hodnotu 300 tisíc euro a nebo 200 tisíc euro, že?

Kdyby Petr Pavel přišel a řekl, že chce přijmout euro a chce, aby to bylo v kurzu 18 Kč/euro, tak by to bylo slovo politika a slovo chlapa. Když vůbec nemluví o kurzu a jen zdůrazňuje imaginární výhody, tak je to slovo lupiče a zaprodance.

Jsou to dva roky od počátku konfliktu na Ukrajině. Kdo ho podle vás zavinil a kudy vede cesta ven, tudíž k míru?

Ukrajinský konflikt začal v roce 2008, kdy Ukrajina dostala pozvánku do NATO. Od té doby jede železná logika války a eskalace situace. Nejprve se používalo soft power, to znamená, že se na Ukrajině obě strany vměšovaly do politiky, podporovaly svoje favority, pak přišly tahanice o cenu plynu, převratíčky, majdany… ztráta Krymu, občanská válka na Donbase… a nakonec plnotučná válka.

Rusko už tenkrát v roce 2008 říkalo, že Ukrajinu v NATO nepřipustí. Já od Majdanu říkám, že Ukrajina měla na výběr mezi dvěma možnostmi. Buď bude k Rusku přátelská, a nebo bude zničená. Ukrajinci si bohužel vybrali druhou možnost. Uvěřili Západu, že jeho podpora je nekonečná, nebo minimálně větší, než je síla Ruska a jeho spojenců, a teď zjišťují, na jakých pitomostech ta podpora visela. Budeme vás podporovat, dokud bude třeba… tedy, pokud Hamás nezaútočí na Izrael a nezhorší se migrační situace na mexické hranici…

Víte, v geopolitice neexistují morální kategorie. Neexistuje správné a špatné. Existují jen kategorie možné a nemožné. Na lidi s prominutím »se.e pes«. Kapitán Hamáček to Kefalínovi přece řekl jasně. Lidí je jak sra.ek. Cesta k míru vede jedině přes uvědomění si skutečných možností a nemožností. Vede přes rozbití propagandy, která situaci lakuje na růžovo. Mír bude, až si všichni uvědomí, jak na tom doopravdy jsou.

Když jsme spolu natáčeli rozhovor před více než půl rokem, byl jste hodně spojován, a sám jste to potvrdil, se stranou PRO Jindřicha Rajchla. Nyní máte nejblíže ke koalici STAČILO! v čele s KSČM. Opravíte mne? A pokud ne, proč ten posun?

Řekněme, že jsem měl až příliš dobrý vhled do zákulisí strany PRO a začal jsem tam vidět tendence, které se mi pranic nelíbily. Lidé, které jsem měl rád, začali odcházet a na jejich místa přišli noví, kteří nadále nestáli o politické aktivisty. Strana se prostě začala profilovat jiným směrem a její volební sjezd to potvrdil.

Lidé, kteří odešli z PRO, dostali nabídku vstoupit do koalice STAČILO! a já vlastně jen přirozeně pokračoval ve sledování jejich politicko-aktivistické dráhy, protože jsem měl především blízko k nim, nikoliv ke stranické značce.

Víte, já už dlouho tvrdím, že »všechno je o lidech«. Trendy v politice za posledních třicet let ukazují, že ideje nesou lídři a politické tváře, přičemž strana je jen servisní organizací těchto tváří. Málokdo ví, jak se jmenuje Macronova strana. Málokdo ví, za jakou stranu kandidoval Sebastian Kurz. Stejně tak prakticky nikdo neví, jak se jmenuje strana Donalda Tuska. Není to totiž důležité. Hnutí ANO by bez Andreje Babiše přišlo okamžitě o dvě třetiny voličů…

V PRO mě »adoptovala« Petra Rédová a lidé kolem ní. Líbila se mi jejich pracovitost a přímočarost. Zůstal jsem s nimi, i když jsou dnes na jiné kandidátce, protože jsou pořád pracovití, pořád jsou velmi schopní a já chci jejich práci sledovat stejně zblízka jako předtím.

Hodláte sám kandidovat do evropských voleb, jež nás čekají již v červnu?

Na žádné kandidátce mé jméno nenajdete. Jsem lepší bloger než politik a kariéra kuloárního europoslance mě nijak neláká. Nebyl bych dobrý europoslanec, navíc mám velmi mizernou angličtinu. Ale eurovolby považuju za velmi důležité a hodlám o nich přinést svým čtenářům co nejlepší servis.

Byl byste pro, aby se vlastenecké resp. protivládní strany spojily, podobně jako na »druhé straně barikády« SPOLU? A co tomu podle vás brání?

Já osobně považuji za podstatně důležitější, aby nepropadlo tak velké množství hlasů jako posledně. V této zemi je milion lidí, kteří neměli své zastoupení ve Sněmovně. Propadlé hlasy představují asi čtyřicet poslaneckých mandátů. To je mnohem větší číslo než stoosmičková většina dnešní Pětikolky. Je mi vlastně celkem jedno, jak bude dozaženo toho, aby hlasy nepropadly. Jedna cesta je samozřejmě spojování stran, ale stejně dobrá cesta by byla i »eliminace blbců«. Tedy redukce počtu straniček, které nikdy neuspějí, nikam se nedostanou, jen odčerpají jedno procento hlasů někomu, kdo má vlastně úplně stejný program, ale větší šanci.

Jako bloger se snažím přispět k obojímu. Aby se spojili ti, kteří se spojit mohou, a aby se ukázalo, že blbci jsou blbci. Letošní eurovolby to hodně ukáží. Pro politickou stranu jsou to nejjednodušší volby. Kandidátka má 21 lidí, celá republika je jeden volební obvod, splnit zákonné náležitosti není zase tak těžké. Kdo nedokáže postavit kandidátku, ten si vstup do české politiky nezaslouží. A kdo nedokáže urvat ani jeden europoslanecký mandát, ten neuspěje ani v parlamentních volbách. Takhle se k tomu letos budu stavět.

Největší spojování sil uvidíme totiž až po eurovolbách. Až si všichni spočítají, kde uspěli, kde neuspěli a jestli pro to mohou něco udělat.

Poslední otázku berte jako odlehčenou, ovšem to neznamená, že by měla být odlehčená i odpověď: Kdybyste si mohl jednou – a opravdu jen jednou – zatočit kouzelným prstenem princezny Arabely ze seriálu, který je momentálně televizně reprízován, co byste si přál směrem k české politické scéně?

To je naprosto jednoduché. Přál bych si, aby redakce všech velkých médií (především pak České televize) postihl neopravitelný výpadek proudu. Myslím, že to by politické kultuře pomohlo podstatně víc než změny politických figur. Kdyby až do voleb televize zmlkly, asi bychom byli překvapení, jak by pak vypadaly výsledky.

Ale možná by mi stačilo, kdyby si lidé sami mohli vybrat, komu pošlou povinný koncesionářský poplatek…

Petr Kojzar