Vidlák: Na Ukrajině se bojuje za nás. Jenže za něco, co už tu dávno nemělo být!

Daniel Sterzik alias Vidlák patří mezi nejúspěšnější a nejčtenější tuzemské blogery na informační síti zvané internet. Tvrdí, že cokoli napsal, je názor a nikoli pravda – čímž se, jen mimochodem, liší od představitelů vládní pětikoalice i mainstreamu, kteří vše, co udělají a vyřknou, považují za pravdu, zatímco to ostatní jsou dezinformace. »Kdyby mainstreamová média dělala dobře svojí práci, žádní blogeři by neexistovali,« uvedl v rozhovoru pro iportaL24.cz Vidlák, který – jako vždy – rozhodně nechodil kolem horké kaše…

Jak vlastně vznikla myšlenka na Vidlákovy kydy? Co byl prvotní impulz?

Před jedenácti roky jsem objevil Vlkovo bloguje – tedy blog Kosa zostra, provozovaný blogerem Vlkem. Stal jsem se jeho nadšeným čtenářem i diskutérem a Vlk mi po čase nabídl, abych začal na jeho blog přispívat. Tehdy jsem se zrovna přestěhoval na Moravu a dal se na zemědělství, což moji přátelé kvitovali slovy, že jsem se stal vesnickým vidlákem. Mně se to zalíbilo a pro své psaní jsem si zvolil nick Vidlák. Po pár letech došlo k tomu, že jsem si založil svůj vlastní blog a můj bratr, který mi dělal webdesign, jednou prohlásil, že jsou to takové Vidlákovy kydy. A název byl na světě.

Sám název říká, že si sám ze sebe mnoho nedělám, neberu se úplně vážně a celospolečenská témata tak nějak »prokydávám«. Držím si poměrně svobodnou diskusi a tvrdím, že všechno, co jsem napsal, je jen názor, nikoliv pravda. To samé vyžaduji i po ostatních. Nikdo u mě nemá právo tvrdit, že má pravdu. U mě na blogu pravda nevítězí, ale prostě zbude, když se vyzkoušejí všechny možnosti.

Jak hodnotíte, coby úspěšný bloger, práci mainstreamových médií? Neopouští až příliš často etický či novinářský kodex?

Řekl bych to velice lakonicky… kdyby mainstreamová média dělala dobře svojí práci, žádní blogeři by neexistovali. Profesionální novinář s profesionálním médiem za zády by prostě mohl odvést mnohem kvalitnější práci než amatérský bloger. Ale protože média svoji práci dobře nedělají, nemluví hlasem lidu, ignorují celé sociální skupiny a vymlčují nepohodlná témata, vznikla poptávka po jiném hlasu. A protože žijeme v tržní ekonomice, tato poptávka byla promptně uspokojena právě alternativními médii.

A kdybych vám v souladu s vládní rétorikou řekl, že jste dezinformátor, co byste mi odvětil?

Zeptal bych se vás, jestli jsem větší dezinformátor než třeba Petr Fiala, který (slovy Pavla Blažka) nelhal, ale říkal něco, co nemohl splnit. Nebo jestli jsou moje dezinformace horší než třeba zprávy o tom, že ruské armádě už asi desetkrát došla munice, jídlo i lidé, Putin má už rok před sebou poslední měsíc života, Rusko se záhy zhroutí a Ukrajinci co nevidět okupanty vyženou ze svého území a navíc si vezmou zpátky i Krym. Pak bych s vámi asi vedl filozofickou debatu na téma »pravda« a tvrdil bych, že na pravdu nemá nikdo patent a dokud není osvědčena realitou, tak se nejedná o pravdu, ale o názor.

Vystupoval jste na demonstracích strany PRO, po boku Jindřicha Rajchla jste se zúčastnil i blokády Strakovy akademie. Je podle vás PRO jedinou šancí pro vlastenecký tábor? Nebo je jí třeba SPD, Trikolora či některá z levicových stran?

Jindra Rajchl mi umožnil, abych v jeho straně tak nějak »koukal za kulisy«. Proto o PRO hodně často píšu. Jednoduše mám o nich hodně informací, a tak mám o čem psát. Kdybych měl možnost stejně koukat za kulisy u SPD nebo třeba ANO, věnoval bych jim určitě víc prostoru, než jim věnuji teď. A kdybych měl možnost koukat za kulisy ODS, také bych o tom rád psal. Myslím také, že jsem nikdy nenapsal, že Jindra Rajchl je jedinou šancí pro vlastenecký tábor. Ale mnohokrát jsem napsal, že v jeho osobě se soustředila mimořádná kombinace vlastností, díky kterým mu věštím v politice velkou budoucnost. Stejně tak si myslím, že strana PRO je budována jinak než strany předchozí a že i v tomto ohledu vidím velký potenciál. Jsem rád, že politickou cestu strany PRO mohu sledovat od samého začátku a tak, jak jsem peripetie této cesty popisoval doteď, budu to dělat i dál.

Ale jinak zůstanu věrný sám sobě, a pokud uvidím, že kterákoliv ze stran udělala něco dobře, tak o tom napíšu, a když uvidím, že něco dělá špatně, tak o tom rovněž napíšu. Hodně lidí mi podsouvá, že kopu tu za Rajchla, tu za Babiše, ale už jsem kopal i za Okamuru i komunisty… Já tak nějak kopu za všechny. Snažím se, aby moji čtenáři měli k dispozici co nejširší škálu pohledů. S oblibou říkám, že mým úkolem není najít pravdu, ale nasvítit realitu ze stran a úhlů, odkud se na to nikdo ještě nepodíval.

S předchozí otázkou souvisí také tato následující: není podle vás protivládní a vlastenecká scéna příliš rozdrobená, což vyhovuje nejen pětikoalici, ale i hnutí ANO?

Ano, je rozdrobená a ano, to vyhovuje pětikoalici i hnutí ANO. Ale na druhou stranu jde o milion voličských hlasů. Navíc jde o voliče, kteří jsou zvyklí si informace hledat na internetu, protože jinak by o svých preferovaných malých straničkách ani nevěděli, čtou alternativní média a máme je tedy v našem dosahu. Osobně nechápu, proč právě o tyto voliče není přímo rvačka. Jsou snadno oslovitelní prostřednictvím sociálních sítí, chodí spolehlivě k volbám, inklinují k národovecké scéně… – co si přát víc, ne? Nebo je jednodušší zkoušet cílit na zhrzené voliče Pětikolky? To dělá Babiš. Nebo je lepší zdůrazňovat, že jedinou skutečně opoziční stranou je SPD a tak nějak čekat, že tito voliči přijdou sami?

Kde jinde dneska máte milion voličů, kteří přemýšlejí, jestli budou příště zase volit stranu, která se do Sněmovny nejspíš zase nedostane, a jsou nakloněni změnit svůj voličský lístek? Co tak sleduju, o tyto voliče se pořádně snaží jen Jindra Rajchl. Možná proto je mi tak sympatický.

V jednom ze svých textů jste varoval před vznikem příští koalice ANO a ODS. Opravdu si myslíte, že je to reálné, i s ohledem na antipatie občanských demokratů vůči Andreji Babišovi a s ohledem na to, že by to mnozí voliči obou uskupení brali jako zradu?

Považuju to za nejpravděpodobnější variantu budoucího uspořádání. Volební průzkumy tomu víceméně odpovídají a historická zkušenost říká, že když měla ČSSD a KSČM dohromady většinu ve Sněmovně, vždycky se našla nějaká libtardí strana, která se »obětovala« a šla do koalice s ČSSD, aby ti nevládli s »komoušema«. Je to prostě vyzkoušený model, žádný libtard v tom nikdy zradu neviděl, tak nevidím důvod, aby v tom zradu hledali teď.

Pokud se to nemá stát, nesmí propadnout milion hlasů a musí tu vzniknout další významná síla, která bude pro hnutí ANO lepším partnerem než modroptáci. V této věci hodlám být brutálně pragmatický a zakážu si jakýkoliv idealismus.

Publicista Václav Hrabák spolu s dalšími osobnostmi plánuje na září hodinovou stávku. Zúčastníte se? A má tato akce naději na úspěch?

Když jsem se loni dozvěděl o chystané demonstraci, oslovil jsem Jindru Rajchla a požádal ho o schůzku. Jindra mi obratem vyhověl, já jsem se od něj dozvěděl vše, co mě zajímalo a díky tomu jsem začal této demonstraci umetat cestičku. Pokud budu mít možnost se potkat s panem Hrabákem a pokud uspokojí mojí zvědavost podobně jako Jindra Rajchl, budu se angažovat.

K přírodě a k zemědělství máte velmi blízko, jste autorem knihy Vidlákovy kydy o zemědělství. Když premiér Petr Fiala prohlásil, že potravinová soběstačnost je v našich podmínkách nemožná, odvětil mu herec Ivan Vyskočil v rozhovoru pro iportaL24.cz, že má v hlavě míchaná vajíčka. Co odpovíte vy?

Že by se měl snažit, aby potravinová soběstačnost byla možná a aby jí bylo dosaženo co nejvíce a v co nejširším sortimentu. Pokud dopředu ví, že to není možné, a nehodlá se o to ani pokusit, tak by neměl být premiérem suverénní země, ale měl by svojí funkci přejmenovat na evropského místodržícího.

Veřejným prostorem nyní rezonuje tzv. obranná smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. Na jednom z videí jste prohlásil, že byste o ní vypsal referendum, ale – jaký je váš osobní názor na tuto smlouvu?

Ve světle současných geopolitických hrátek si myslím, že nás tato smlouva přivádí zase o něco blíž k válce, protože tato smlouva je přesně o tom. Pokud tu budou američtí vojáci, tak se budou řídit rozkazy své generality a ne našimi zájmy. Pokud by došlo na válku mezi NATO a Ruskem (s Čínou za zády), tak o tom, co se na našem území bude dít, bude rozhodovat americký generál a ne český premiér. Proto se stavím proti této smlouvě. Pochybuji, že zvýší naší bezpečnost, ale v případě jejího naplnění dojde k vymazání naší suverenity.

Bojuje se na Ukrajině opravdu i za nás, jak tvrdí Petr Fiala či ministři jeho vlády v čele s Janou Černochovou a Janem Lipavským?

No… Ukrajina bojuje mnohem víc za budoucnost NATO a USA než za budoucnost sebe sama. Ukrajinská krev je splátkou za to, aby náš západní systém zase ještě chvíli jel. Aby se ještě chvíli rozevíraly nůžky mezi chudými a bohatými, aby se ještě chvíli dalo privatizovat zdravotnictví a aby se z Evropy dalo do USA přetáhnout všechno, co má ještě nějakou cenu, aby ještě chvíli Východ nepředběhl Západ. Na Ukrajině se skutečně bojuje za nás… ale bojuje se za něco, co už tady dávno nemělo být.

Na stránkách manipulátoři.cz o vás napsali, že ve svých textech oslavujete Rusko. Jak zareagujete?

Poděkuju jim za dobrou reklamu. Kdykoliv o mě Jan Cemper něco napsal, projevilo se to pozitivně na čtenosti i na darech na moji činnost. Jednu dobu jsem přemýšlel, jestli bych si u Cempera nemohl takovou reklamu rovnou zaplatit. Ale Manipulátoři.cz teď mají problémy… je dost možné, že bych vyhodil peníze oknem. Cemper už je příliš profláklý.

Hodně se nyní skloňuje i tzv. Istanbulská úmluva. Je to potřebný text, nebo jde o »ideologický blábol«, jak tvrdí Jindřich Rajchl?

Je to ideologický žvást, který týraným ženám nijak nepomůže, ale zato bude kriminalizovat víceméně normální chování. Istanbulská úmluva je jako retardér v ulici. Osadil se kvůli jednomu blbci, který jezdí jako hovado, ale všichni si na něm budou ničit tlumiče. Proč? Protože policie je bezzubá a proti skutečnému zločinci vlastně vůbec nemůže zasáhnout. A takhle si tu žijem.

Kdybyste měl udělit Vidlákovu cenu pro nejnesympatičtějšího politika, kdo by u vás vyhrál a proč?

Tuto cenu už chystám. Bude se jmenovat Jelito roku. Nebude ale za sympatie nebo antipatie, nýbrž za hloupost či tupost. A neomezím se na politiky, ale i novináře. Mezi politiky zatím vyhrává Síkela za jeho závětrné elektrárny, ale teď ho nejspíš překoná Fiala se svým výrokem, že jsme špička v dopravě a obraně. Na paty mu šlape Marek Výborný s jeho výrokem, že v Evropě odhlasovali výrobu čipů na 20 % světového množství.

Mezi novináři zatím vede Martin Bartkovský, usvědčený ze lhaní v přímém přenosu a rovněž usvědčený ze zbabělosti, protože nebyl schopen si přijít pro výslužku, i když jsem se dostavil na jeho území do redakce Reflexu a mohl si na mě vzít k ruce jakoukoliv přesilu. Na konci roku se to rozhodne. Cena bude odpovídat názvu. Výherce dostane pořádné jelito. Dostane ho někdo, jehož osobnost tomu přesně odpovídá – krev s kroupami a kolem dokola střevo.

A jak hodnotíte práci prezidenta Petra Pavla? Co na jeho dosavadních krocích shledáváte jako nejpozitivnější, a co naopak jako nejnegativnější? Co převažuje?

Petr Pavel dělá přesně to, co jsem od něj čekal, takže zatím nejsem překvapený. Nebudu mluvit o pozitivech ani negativech, protože ještě neprošel žádnou opravdovou zkouškou. Ještě neřešil vládní krizi ani ústavní krizi. Zatím je jen strojem na podpisy. Až bude mít za sebou alespoň to, co Čaputová, tak ho budu hodnotit. Až bude muset jmenovat jiného premiéra a vést jednání i s opozici, pak se teprve ukáže, jaký doopravdy je. V této chvíli se omezím na konstatování, že nám z jeho krizového řízení nejspíš polezou oči z důlků a naučíme se hodně nových sprostých slov.

Dovolte otázku na závěr – neplánujete se rovněž vydat na politickou dráhu, a to se vším všudy, nikoli jen občanským aktivismem?

Myslím, že jsem lepší bloger než politik. Kromě toho mě neláká sedět deset hodin ve sněmovní lavici a poslouchat, jak mluví Pekarová Adamová. Tam se ani nedá vypnout zvuk, ani to pustit zrychlené. Ale je možné, že mě okolnosti k politické kariéře nakonec prostě donutí. Mnohem raději bych ale měl možnost dál »koukat za kulisy« a psát o tom článečky, ze kterých by čtenáři ohryzávali obrazovky (smích).

Petr Kojzar