Libor Vondráček (Svobodní): Předseda Motoristů uráží členy strany, s níž jedná. I proto jdeme s SPD!

»Předseda Motoristů komunikuje o členech strany, se kterou jedná, hanlivými a vulgárními výrazy,« kritizuje v rozhovoru pro iportaL24.cz kdysi spřátelenou, dnes konkurenční stranu, předseda Svobodných Libor Vondráček. SPD se prý naopak chovala slušně a vstřícně, i proto jsou nakonec Svobodní součástí čtyřčlenného národně-konzervativního spojenectví a sám Vondráček jde do sněmovních voleb jako lídr v Jihočeském kraji. Bude to fungovat i po volbách? A nerozplynou se menší strany v rámci značky SPD? I o tom je dnešní interview…

Když jsme spolu před cca půl rokem natáčeli rozhovor a já se ptal na účast Svobodných ve sněmovních volbách, mluvil jste o čtyřech variantách. Když to zjednoduším, vycházely mi nejreálněji dvě – kandidatura po boku SPD a Motoristů. Proč nakonec zvítězila varianta číslo jedna?

My jsme o různých možnostech vyjednávali už od listopadu. A v zásadě platí, že všechny další tři strany, které se toho spojenectví nyní účastní, měly zájem o spolupráci už od prosince. Hnutí SPD, které nám de facto poskytuje zázemí, se k nám při vyjednávání chovalo velice vstřícně a slušně, což byl veliký rozdíl oproti jiným variantám, o kterých jsme se spolu bavili.

Takže ve finále bylo naše rozhodnutí docela jednoznačné a z 39členého republikového výboru pouze jediný člověk hlasoval proti této spolupráci. Klíčové tedy bylo, že pokud je naším hlavním cílem pomoc našim volebním prioritám, tak za prvé nesmíme nechat propadnout naše hlasy a za druhé musíme najít takového spojence, s nímž budeme ty priority sdílet. A konečná varianta tato měřítka naplňuje.

Nezlobte se, ale přijde mi, že Svobodní jsou mnohem více vpravo než váš hlavní partner SPD. Nemáte programově přece jen blíže Motoristům?

Především chci říci, že slovo »pravice« naprosto zdeformovala současná vláda probruselských neomarxistů. Možná že měli trochu pravicový program před volbami v roce 2021, kdy slibovali, že nebudou zvyšovat daně, ale nyní realizují program, který s pravicí nemá vůbec nic společného. A potom i strany, co se nacházejí ve středu, kam bych umístil SPD, jsou oproti nim relativně vpravo, byť samy o sobě jako o pravici nemluví.

Pokud pravici vnímáme jako respekt k ekonomickým, přírodním a fyzikálním zákonům, pak SPD tento respekt sdílí. Na rozdíl od všech těch zelených šílenců a dalších popíračů reálného fungování světa, kteří se snaží poroučet větru, dešti a jako sociální inženýři v Bruselu chtějí řídit nejenom počasí, ale i ekonomiku a všechno ostatní, což je samozřejmě nesmysl.

Takže kroky SPD, když je analyzujeme – podpora zrušení superhrubé mzdy, zrušení daně z nemovitostí, nulová podpora pro dotace, pro Green Deal, pro lockdowny – jsou shodné s našimi představami, i když se označujeme za pravicovou stranu.

Ačkoli naše spojenectví nelze pojmenovat jako ryze pravicové, v aktuálních a klíčových otázkách si rozumíme bez jakýchkoliv problémů.

A k vaší námitce, jestli bychom si s Motoristy nerozuměli více, dodávám, že Motoristé mají ve svých řadách například velkého propagátora zákazu kouření v hospodách, což tedy rozhodně pravicová politika není. A kromě Borise Šťastného, který je tímto postojem známý, se i mnozí další vyjadřovali třeba ve prospěch zavedení povinné vojenské služby, což taky nepovažujeme za nějak uctivé k osobní svobodě jednotlivce. Takže v těchto otázkách, i v mnoha dalších, si naopak lépe rozumíme s SPD.

Vrátím se nicméně k vašemu výroku, že se k vám SPD chovalo vstřícněji a slušněji než jiní. Jak si to přeložit?

Narážel jsem přirozeně na Motoristy, další variantou byl i pan Březina, který toho času přemýšlel o založení nové strany. Ten se k nám ale také choval slušně.

Takže přeložit si to lze tak, že předseda Motoristů komunikuje o členech strany, se kterou jedná, hanlivými a vulgárními výrazy, které používá opakovaně. A pokud s někým chci spolupracovat, tak mně to k sobě nějak nezapadá. Jestli chci být s někým na jedné kandidátce, tak o jeho členech takhle nemůžu mluvit, a určitě ne před předsedou té strany, které se to týká.

Nicméně když Motoristé oznámili, že půjdou do voleb – na základě výsledků stranického referenda – sami, padla tam dvě jména z jiných subjektů, jimž by údajně nebránili v účasti na svých kandidátkách. Jedním byl předseda Přísahy Robert Šlachta, druhým jistý Libor Vondráček…

Tohle bylo v souladu s výroky, které jsem od Motoristů slyšel už v prosinci loňského roku – tedy že mají zájem o mě, nikoliv o stranu. Naopak SPD projevovalo zájem o spolupráci se stranou Svobodní. A to byl zásadní a klíčový rozdíl, protože já nejsem v politice pro sebe. Já jsem v politice pro myšlenky a priority Svobodných!

A pokud jim mám pomáhat, tak na to určitě nemůžu být sám. Proto je velice dobře, že na kandidátce SPD nejsem jen já, což byla v podstatě podmínka Motoristů, ale že na ní budou další naši významní členové naší strany – Markéta Šichtařová, Mirek Havrda, Luboš Zálom… A já moc nevěřím tomu, že když chce někdo eliminovat tyto silné tváře a nehodlá je umístit na kandidátku, tak mu jde o dosažení společného programu. Naopak se mi zdá, že sleduje úplně jiné cíle.

Čeká nás velmi těžký boj, já bych to přirovnal třeba k olympiádě. Je to opravdu vrchol, jednou za čtyři roky se konají sněmovní volby. Nebude to nic lehkého, a proto si nemůžeme dovolit nechat silné hráče na lavičce nebo dokonce na tribuně, ale musíme postavit to nejlepší, co máme. A varianta kandidatury s SPD to umožňuje nám i jim, protože v momentě, kdy došlo k představení lídrů jednotlivých krajů, bylo vidět, že to je opravdu výběr těch nejlepších ze všech stran.

Pár týdnů předtím, než jste podepsali memorandum s SPD a dalšími dvěma stranami, jste představili jako lídryni strany Markétu Šichtařovou. Nebyl to tak trochu účelový krok, že najednou mají Svobodní na vedoucích pozicích kandidátek SPD dva zástupce – v porovnání s PRO a Trikolorou?

To vychází z našich stanov a z toho, že ve všech volbách, které se doposud konaly, si strana musela vybrat v primárních volbách svého celostátního lídra. A tím nemusí být stejná osoba jako stranický předseda! My jsme se trochu nechali inspirovat Británií a Margaret Thatcherovou. Ta nikdy nebyla předsedkyní konzervativní strany, ale byla její lídryní a také premiérkou, která zlepšila ekonomiku Británie. Doufáme, že i Markéta napomůže zlepšení české ekonomiky.

Čili zopakuji otázku. Podle vás to tedy nebyl ryze účelový krok?

Určitě ne. My jsme se o tom bavili dlouhodobě a vyhodnotili jsme si, že v čase, kdy Českou republiku nejvíce tíží právě ekonomické problémy, bude nejlepším lídrem strany, která se zaměřuje na ekonomické otázky, právě ekonomka.

Já jsem proti Markétě ani nekandidoval, ale v primárních volbách měla svoje soupeře, a pokud by si lidé vybrali někoho jiného, byl by lídrem on. Nicméně Markéta získala celkem přesvědčivě podporu z řad členů a příznivců.

SPD se spojenci v průzkumech neustále stoupá vzhůru. Naposledy vám model společnosti STEM přiřkl téměř 13 procent hlasů. Jsou pro vás průzkumy důležité? A jak odpovíte na slova předsedy hnutí Česká republika na 1. místě! Ladislava Vrabela, jenž 8. května na demonstraci v centru Prahy, kterou měl souběžně s tou vaší, prohlásil, že si průzkumy platíte?

K Láďovi Vrabelovi se vyjadřovat nechci, byť mě to mrzí, protože jsme na jihu Čech dělali společně demonstraci proti povinnému očkování už v lednu 2022. Mám pocit, že jsme se k sobě vždycky chovali relativně slušně, takže já to s dovolením komentovat nebudu… Ale je pochopitelné, že mě těší, když vidím nárůst preferencí od doby, kdy jsme oznámili spolupráci. Za poslední dva měsíce jsme vyrostli o 3-3,5 procentního bodu, což vnímám jako důkaz, že nastoupený směr je správný, a pro nás jde o výzvu, abychom ještě více přidali, byli ještě více slyšet a rozhodně neusnuli na vavřínech.

A mě osobně k tomu, abychom neusnuli na vavřínech, motivuje vedle našeho výsledku také riziko vzniku vlády ANO a STAN, což by podle posledního průzkumu STEM přineslo většinu 102 mandátů ve Sněmovně. Z toho mám skutečně obavu a v kontextu současné kauzy koalice SPOLU se obávám, že by mohl STAN opět trochu posílit a že se riziko vlády ANO se Starosty tím pádem zvyšuje. Takže pokud si někdo nepřeje vládu STAN a ANO, určitě by neměl volit ani STAN, ani ANO.

K té kauze se ještě dostanu. Ale ještě prosím o poslední věc týkající se vašeho spojenectví. Podpisem memoranda jste mj. ztvrdili, že budete mít společný poslanecký klub. Nehrozí, že se menší strany rozplynou v SPD a ztratí svébytnost?

Strany jsou tak silné, jak silné jsou osobnosti v nich. Čili na síle osobnosti Markety Šichtařové, mojí, ani nikoho jiného, nic nemění fakt, že budeme ve společném klubu. Je to logické, my chceme společně dosáhnout našich volebních priorit. A proto je potřeba mít v povolebním vyjednávání co největší sílu.

A já tady zmíním jednu, za mě zcela zásadní věc, která není nemožná. ANO mluví o tom, že by klidně vypsalo referendum v důležité otázce zavedení eura. Domnívám se, že my potřebujeme referendum uspořádat nejen kvůli té otázce samotné, ale i kvůli tomu, abychom se přesvědčili, že máme schopnost rozhodovat o sobě v referendech, že nejsme o nic horší než Švýcaři a další. A pokud takovéto referendum uspořádáme, tak je to voda na mlýn tomu, abychom prvky přímé demokracie – podobné tomu, co mají lidé ve Švýcarsku – začali zavádět daleko hojněji a u mnohem více důležitých otázek. A pokud dneska před volbami ANO tuto variantu připouští, byli bychom hlupáci, kdybychom se rozdrobili do více poslaneckých klubů a nevyužili společnou sílu k dotažení tohoto cíle i dalších otázek, které vnímáme jako důležité a které lze dosáhnout společným tlakem.

Zmínil jste hnutí STAN, které má ve volebním programu přijetí eura. Proč jsou Svobodní rezolutně proti společné měně?

Kdybych měl použít názorný příklad, pak bych uvedl, že každý muž má jinak velký hrudník a kupuje si jinak velkou košili. Euro je něco jako nákup jedné velikosti košile pro všechny muže! Každá země má jiné podmínky pro to, aby měla jinak silnou měnu. V momentě, kdy ztratí monetární politiku a vlastní měnu, tak ztrácí právě ten jeden kanál, který reaguje na výkyvy v rámci ekonomiky. Pokud tento kanál odstřihneme, bude u nás inflace ještě vyšší. Když se podíváme po Evropě, tak země, jež jsou v eurozóně, měly velmi různou inflaci. Právě proto, že jim chyběl monetární kanál, aby mohla jejich měna reagovat na změny v rámci ekonomiky. Všechno se muselo tlačit skrze hladinu inflace.

Tohle je jen jeden důvod, ve skutečnosti je jich mnohem víc. My jsme na toto téma uspořádali mnoho konferenci, máme to i hezky sepsané na www.za-korunu.cz, kde si všichni mohou najít příslušné argumenty.

V zásadě řeknu ještě jeden. Přijetí eura by napomohlo faktu, že struktura ekonomiky by u nás ještě více směřovala k tomu, že budeme překladištěm Evropy. Že tu budeme mít sklady, ale sami nebudeme nic moc vyrábět, protože právě společná měna potom neumožňuje měnit hladinu v rámci výše odměny za práci. A my pak nejsme schopni konkurovat při společném trhu zahraničním firmám, nejsme schopni vyrábět za naše peníze, v našich odměnách – a ve finále by to jenom napomohlo tomu, že se staneme překladištěm daleko rychleji, než jak k tomu směřujeme teď.

Českou politickou scénou momentálně hýbe bitcoinová kauza, která srazila ministra spravedlnosti Pavla Blažka, ovšem sněmovní opozice chce jít ještě dál a vyzývá k demisi celou vládu. Jaký je váš pohled na tento skandál?

Mám trošku pocit, že pan ministr spravedlnosti, který nepochybně vyčníval v rámci této vlády výší svého intelektu i pragmatičností, si tak nějak spočítal, že pokud se nestane zázrak v rámci korespondenční volby, pak tato vláda už rozhodně nebude po říjnu pokračovat. A včas si vybral, že svoje působení ukončí raději před prázdninami v červnu, než aby se trápil až do těch říjnových voleb.

Takže jsem nabyl dojmu, že očekával reakci, která reálně přišla, a jeho osobně to úplně netrápí. Minimálně při rozhovorech nepůsobí, jako kdyby byl z vývoje situace utrápený. Mě to ale trápí, protože to beze sporu zvyšuje obecnou nedůvěru v politiku a může to i snižovat volební účast, protože lidé budou mít pocit, že se jim politici vysmívají.

I proto je tak důležité bavit se o lidovém vetu, o přímé demokracii, aby se podobné věci nemohly bez kontroly občanů dít a aby politici neměli pocit, že si můžou během svého čtyřletého funkčního období dovolit cokoli.

A druhá věc, která mě také na tom – kromě ztráty důvěry a výsměchu vůči občanům – trápí, je, že kauza dělá špatnou reklamu bitcoinu. Ale musíme si říct, že problém se opravdu nenachází v bitcoinu! Problém je v naší vládě a v konkrétních lidech, kteří bitcoiny darovali. Ale bitcoiny nejsou o nic horší než běžné peníze. Tak jako si za jeden dolar můžete nakoupit plínky, či na druhé straně zbraně, nebo ho dát na charitu, lze stejně nakládat s korunami, ale i s bitcoiny. Bitcoin je pouze nástroj, který neumožňuje o nic moc větší možnosti, jak s ním nakládat dobře nebo špatně, než běžné peníze. Stejně tak jako nůž můžete použít k ukrojení chleba nebo k zabití člověka.

Váš volební partner, politická strana Trikolora, vydal v tomto týdnu stanovisko, podle něhož je vítězství konzervativce Karola Nawrockého nadějí a inspirací pro české voliče. Vnímáte to podobně? A fandil jste mu ve druhém kole na úkor Rafala Trzaskowského?

Já jsem mu určitě fandil a myslím si, že na volby v zahraničí se vždy musíme koukat optikou českou. Je potřeba si říct, co přinese České republice, když v nějaké zemi vyhraje ten či onen politik bez ohledu na to, kdo nám je sympatický. A myslím si, že z těch dvou variant je rozhodně právě pan Nawrocki tím kandidátem, který nám zvyšuje šanci, že bychom mohli obnovit fungování V4 a že by došlo k renesanci této spolupráce na půdorysu Polska, Maďarska, Slovenska a České republiky. Přál bych si, aby po volbách v České republice tyto země začaly opět reálně spolupracovat. Kdyby vyhrál soupeř pana Nawrockého, obávám se, že by to bylo daleko složitější než s ním.

Druhá optika, kterou musíme na celou věc nahlížet, je, že on si s sebou nese nějakou agendu. Má nějaké názory na určité otázky, a pokud země, která je asi třikrát větší než Česká republika, má ve svém čele reprezentanta takových politických názorů, jež jsou blízké i nám, dává to naději, že se ta vlna přelije i do České republiky. A já bych si moc přál, kdyby k tomu došlo! Aby u nás zvítězily síly, které jsou proti Green Dealu, které jsou euroskeptické, které hájí suverenitu vlastního státu a které se třeba nestydí za to, že je jim blízký i Donald Trump se svými vnitropolitickými kroky, skýtajícími i jistou příležitost pro nás. Doufám, že se ta vlna jak ze Spojených států, tak z Polska přelije také do České republiky a že tyto názory budou slavit vítězství 4. října 2025.

Petr Kojzar