Národní proud kritizuje zednáře a západní globalisty: »Bojí se českého národa!«

Jaká je duchovní podstata našeho národa? Byli jsme jako národ neporazitelní jen díky tomu, že v českém národě je hluboce zakořeněna duchovnost. Na jakých principech budoval Karel IV. Země Koruny České? A jak v tom pokračoval Jan Hus? Ke všemu položili základy kníže Václav, svatá Ludmila a Cyril s Metodějem. Proč jsou tak důležité Korunovační kříž a Palladium země české – obrázek Panny Marie svatého Václava? Globalistům včetně zednářů se podařilo naší duchovnost potlačit, avšak pouze dočasně. To vše jsou témata, která zazněla v nejnovějším vyšílání iniciativy Národní proud Souvslosti.

Národní proud plynně navazuje na iniciativy Zachraňme náš stát a Stávkový výbor. Již v úvodním prohlášení představitelé NP uvedli, že »odmítají systém politických stran, který způsobil postupnou destrukci naší země, a chtějí takovou změnu politického systému, díky níž budou přímo voleni důvěryhodné osobnosti s morální integritou, jež bude možné při neplnění svých povinností odvolat, a kteří budou aktivně pracovat na co nejrychlejším ukončení loutkové pětikoaliční vlády a nastolení vlády nové, která se bude odborně a s péčí řádného hospodáře starat o naše společné věci.«

V nejnovějším vysílání hlavní představitel Národního proudu Václav Hrabák začal řečnickou otázkou: »Jsme skutečně nejateističtějším národem na světě? Když se podíváme do historie, zjistíme, že jsme byli naopak tím nejduchovnějším národem z celé Evropy. A právě kvůli tomu nám byla duchovnost později cílevědomě a systematicky odstraňována. Díky naší duchovnosti, jsme se totiž stali nebezpeční pro ty, kteří chtějí řídit a ovládat národy jen kvůli prospěchu vyvolené hrstky lidí. Byli jsme totiž jediným národem, který se tehdejšímu globálnímu řízení postavil a stal se neporazitelným. A naše neporazitelnost souvisela právě s naší národní duchovností. Přestože byla následně naše duchovnost několik staletí systematicky potlačována, neznamená to, že úplně zmizela. Máme ji v sobě hluboce zakořeněnou a stačí vlastně jen velmi málo k tomu, aby se opět rozvinula do své plné síly.«

Karel IV. a Řím

Karel IV. podle Hrabáka pochopil, že aby se národ mohl dál duchovně rozvíjet, je nutné se vymanit z mocenského vlivu Říma, ve kterém se křesťanská duchovnost stala pouhým nástrojem k prosazování mocenských cílů. »A protože byl zřejmě velmi citlivý na vnuknutí shůry, začal z Prahy vytvářet centrum řízení nezávislé na Římu, respektive na papeži, v jehož středu bude České království, ale které bude výrazně ovlivňovat i větší část Evropy. A protože Karel IV. byl velmi moudrý člověk, věděl, že ke svému plánu potřebuje vybudovat zázemí jak intelektuální, tak duchovní,« řekl Hrabák.

»Věděl však také, že něčeho takového nemůže dosáhnout pouze sám jako vladař. Potřeboval vytvořit široké zázemí vzdělaných a duchovních lidí a proto založil univerzitu, na kterou pozval učence z celého světa. To je další důkaz toho, že Karel IV. nechtěl vytvářet autoritářský režim, ale chtěl pozvedat ducha celého národa,« připojil lídr Národního proudu.

Cyril a Metoděj, svatá Ludmila a svatý Václav

Jako další důležitý krok pro vymanění se z vlivu Říma vnímá Hrabák propojení se svatým Václavem. Kníže Václav působil v době, kdy na našem území probíhal boj mezi východním duchovnějším křesťanstvím a západním křesťanstvím centralisticko-mocenským. Kvůli tomu byli také na Moravu pozváni knížetem Rostislavem Cyril a Metoděj.

»Římské mocenské centrum však chtělo získat česko-moravské území pod svůj vliv stůj co stůj. Na Moravě se jim to podařilo obvyklými vlivovými prostředky – duchovní následovníci Cyrila a Metoděje byli z Moravy krutě vyhnáni. V Čechách však měla tato skutečná křesťanská duchovnost své zastánce právě v kněžně Ludmile a později v knížeti Václavovi. Oba za to také nakonec zaplatili svými životy. Proto také panovala v Čechách tak velká úcta jak ke svatému Václavovi, tak ke svaté Ludmile. Bránili skutečnou křesťanskou duchovnost před centralistickými vlivy z Říma,« popsal Hrabák.

Po smrti Václava přešly české země na několik staletí do mocenské vlivové oblasti římské církve. A protože se chtěl Karel IV. z tohoto mocenského vlivu vymanit, budoval českou státnost právě na odkazu svatého Václava. Královskou korunu věnoval svatému Václavovi a ta měla vyjma korunovačních ceremoniálů spočívat výhradně na jeho lebce. A jako nejdůležitější duchovně-energetické místo v hlavní katedrále vybudoval svatováclavskou kapli s jeho ostatky. »Karlovi IV. se tak podařilo z Českého království vytvořit skutečné duchovní centrum celé Evropy. Avšak římským mocenským kruhům se tento vývoj rozhodně nelíbil. Václav IV. sice ve šlépějích svého otce do velké míry úspěšně pokračoval, nebyl rozhodně tak slabým panovníkem, jak se o něm traduje, avšak římský mocenský tlak se začal enormně zvyšovat,« upozornil Hrabák.

Jan Hus

Zdůraznil, že proti Římu nestál jen český král. »Proti Římu stála celá česká vzdělanostní obec v čele s Janem Husem, a i celý český lid. Proto Řím vynaložil tolik úsilí provést exemplární trest právě nad mistrem Janem. Protože se domníval, že se lid český podvolí. Jenže to se přepočítal. Český národ byl tou dobou totiž skutečně tím nejduchovnějším národem z celé Evropy a nezačal proti Římu bojovat pouze v zájmu nějakého panovníka. Začal bojovat za skutečnou a svobodnou víru v Krista. A stal se skutečně neporazitelný,« zmíniil lídr Národního proudu.

»Víme však, že nakonec se Římu potlačit vzpouru skutečné křesťanské víry proti římskému řízení povedlo tím, že obrátil Čechy proti Čechům. Na našem území, tomuto krvavému boji tehdejších globalistů proti českém národu, podlehly celé dvě třetiny obyvatel. Natolik byl český lid ochoten bránit skutečnou duchovnost. Řím samozřejmě, jako vítězná mocnost, musel vzpurného českého ducha zadupat do země, aby se něco podobného neopakovalo. A to se dělá nejlépe ohýbáním historie a cílenou systematickou propagandou,« připojil Hrabák.

Svobodní zednáři

Když se český národ začal v 19. století opět vzpamatovávat a probouzet k životu, situace v Evropě již byla výrazně odlišná. Globální mocenská centra se transformovala. »Skutečná duchovnost byla přeci jen přítomná v celém křesťanském světě a staré metody již nefungovaly. Aby bylo možné národy dále řídit a ovládat, měnily se skryté struktury v pozadí, kterými bylo možné vhodně manipulovat. A jedna z těchto skupin, která postupně získala důležitý vliv, byli svobodní zednáři. Z povrchního pohledu působí zednářství v podstatě jako racionálně humanistický klub. Pod povrchem však zednáři používají magické rituály k prosazování cílů, které ve svém důsledku stojí v přímém protikladu ke skutečné duchovnosti a slouží k ovládání lidí, i celých národů. Řadoví členové si přitom obvykle vůbec nejsou vědomi toho, jakým silám se klaní. A tyto zednářské struktury postupně prorostly jak do politických řídících struktur, tak do struktur římsko-katolické církve, a tedy i do Vatikánu 20. století. Například papež Jan XXIII. byl přímým členem zednářské lóže,« pokračoval hlavní představitel Národního proudu.

Zednářské kruhy podle něj postupně infiltrovaly hnutí národního obrození a jedním z hlavních postav ze zednářských kruhů, který měl zásadní podporu ze zahraničních skrytých skupin, byl Tomáš Garrigue Masaryk. »Během první republiky se zednářům řízeným z USA také podařil další úspěch, který bohužel trvá až do dnešních dní. Na lebku svatého Václava, na které původně spočívala svatováclavská koruna, nainstalovali čelenku s americkými státními symboly,« řekl Hrabák s tím, že dalším velmi výrazným nástrojem, jak potlačit křesťanskou duchovnost, byla snaha zbavit se Panny Marie, která je v rámci křesťanství druhou nejdůležitější duchovní silou hned po Kristovi. »Sám Jan Hus vnímal Pannu Marii jako tu největší pomocnici, která pomáhá lidem hledat cestu k jejímu synovi. A z toho všeho pramení právě to, proč je český národ považován za nejateističtější na světě. Globalisté se natolik báli českého národa, který má tu nejvyšší skutečnou duchovnost zakódovanou hluboce ve svých kořenech, a který byl pro svou víru neporazitelný, že vynaložili obrovské úsilí k tomu, aby v nás tuto křesťanskou duchovnost potlačili. Z Jana Husa v podstatě odstranili křesťanskou víru a udělali z něj lidového bojovníka proti křesťanství a z Panny Marie, matky všech křesťanů, udělali symbol národního útlaku. A přitom právě Jan Hus i Panna Maria představují tu nejčistší duchovní energii křesťanství i našeho národa,« kritizoval Hrabák.

»Zednářští globalisté se nadále snaží seč mohou, aby si tyto zásadní skutečnosti český národ neuvědomil. Když už někdo pochopí buď duchovní sílu Jana Husa, nebo naopak sílu Panny Marie, snaží se tyto dvě síly stavět do protikladu. Jenže to je právě jen výsledek zednářské propagandy, která se snaží mít náš národ pod svou kontrolou. Až pochopíme jejich skutečnou podstatu a skutečnou sílu, pak se opět duchovnost vrátí českému národu a ten se postaví globalistickým silám, které se snaží ovládat svět. A až v sobě český národ opět probudí skutečnou křesťanskou duchovnost a naváže na to, co započal svatý Václav, a v čem dále pokračovali Karel IV. a Jan Hus, tak se opět stane neporazitelným. A bude oporou pro svět založený na duchovnosti, který se západní globalisté snaží ovládnout,« dodal Hrabák.

(pk)