Voda podražuje, v některých městech a obcích je opravdu hodně drahá. A čím více s ní šetříte, tím je dražší. Její dodavatelé chtějí a musí vydělávat. I tak se vyplatí s vodou šetřit. Koupání na venkově, ale i v chudších městských domácnostech, mělo určitá pravidla. Velké rodinné mytí připadalo zpravidla na sobotní odpoledne a podvečer, aby byla rodina v neděli jako ze škatulky.
Teplou vodu naše babičky musely ohřívat v hrncích na plotně. Jen málokde na vesnici tekla voda z kohoutku, proto ji bylo třeba nanosit od studny.
Ani ve městě to naše babičky a maminky neměly jednoduché. Voda byla ohřívána ve válcích, pod nimiž se topilo; jeden válec vody stačil maximálně na jednu vanu. I proto nebylo koupání na denním pořádku.
Babičky, především na venkově, počítaly spotřebu vody na kýble, které bylo nutno od studny donést. Do jednoho se vešlo odhadem 10 litrů vody. Tři čtyři denně stačily na vaření, mytí nádobí i osobní hygienu. Zkuste přepočítat svoji denní spotřebu vody na kýble…
V domácnostech našich předků se důsledně s vodou šetřilo. Na holení mužům stačil lavor (asi dva tři litry vody) s teplou vodou, k běžnému »opláchnutí« stačil také lavor, maximálně dva lavory vody. Ne, rozhodně vás nenutíme k drastickým úsporám vody, její cenu tím stejně nesrazíte, jak dobře víte.
Ale i tak není od věci připomenout klasické babské rady těch, kteří se nastěhovali z venkova do měst. Babičky si (pravda, svého času) s sebou do měst přinesly i zvyk sobotního rodinného velkého koupaní. Ty rozumné dnes upřednostňují před rozkoší z plné vany sprchování. Úspora? Až 70 procent vody.
I drobnosti, které nám kradou peníze, stojí za zaznamenání. Babičky byly a vesměs stále jsou spořivé. Nenechávaly při čištění zubů vodu téci z ventilu, a totéž radily i svým synům a životním partnerům, kteří používali vodu k holení. Zdali věděly, že za minutu odteče do odpadu pět litrů vody, to opravdu nevíme. U čtyřčlenné rodiny to však je spousta stokorun ročně puštěných jen tak do kanálu.
V archivu »babských« rad jsme našli i jiná moudra. Například o vodě na WC. Údajně je dokonce větší než v koupelně. Zdali to babičky věděly, netuším, ale při svojí moudrosti to minimálně tušily. WC byla v minulosti vybavována tím nejjednodušším splachovacím zařízením, výběr klosetů býval nevalný. To už neplatí. I při splachování se dá prostě šetřit, pokud investujete do rekonstrukce.
Kapající kohoutky byly svého času hodné rozčilování našich babiček. Jedna kapka za vteřinu z vodovodního ventilu představuje za měsíc jeden krychlový metr vody. Pákové baterie s keramickým těsněním tento problém odstranily. I když dědové měnili těsnění u klasické baterie, nakonec je babičky donutily, aby koupily »modernu« do koupelny i do kuchyně. Díky pákové baterii se dá nastavit směs teplé a studené vody a jediným »stiskem« se průtok vody zastaví. Při dnešních cenách vody, studené i teplé, se investice dvou tří tisíc korun vyplatí.
Mytí nádobí babičky dokonale ovládaly již v čase, kdy musely vodu ohřívat na plotně. Jeden dřez jim sloužil k mytí, druhý k opláchnutí umytého. V některých rodinách dosud myjí nádobí pod tekoucí vodou. Ano, spotřeba vody je pět litrů za minutu. Mytí v uzavřeném dřezu s následným opláchnutím je úspornější. Navíc páková baterie umožňuje rychlé nastavení teploty vody. I babičky dávají dnes přednost myčkám nádobí, ušetří čas i náklady na vodu a energii k ohřevu vody. Ale jedno či dvoučlenným rodinám se investice do myčky nevyplatí…
Babičky to ví, stejně jako to, že při praní, vaření a úklidu moc vody neušetří. Naštěstí již nemusí běhat pro každý kýbl vody k pumpě, či dokonce k obecnímu vodovodu, jako tomu bylo kdysi v Manětíně, kam jsme jako děti jezdily k babičce na prázdniny.
A proč o tomto tématu píšeme? Pro zamyšlení. Nejde totiž jen o vodu, ale i o energii, kterou spotřebujeme pro její ohřívání. Možná i proto se vyplatí zamyslet se nad úsporným chováním našich maminek a babiček, nad kterým se někdy ušklibujeme.
Jiří Janouškovec