Science fiction je úchvatný žánr, ať už v knižní či filmové podobě. Dává totiž naději na přinejmenším velmi zajímavou budoucnost plnou fascinujícího technologického pokroku a často utopické společnosti. A že se autorův výplod může stát realitou, o tom svědčí třeba i jen tvorba zakladatele tohoto žánru Julese Verna. Jeho myšlenky z 19. století se z velké části staly realitou ve století 20. Budou mít podobný osud i vize ze století dvacátého? Některé určitě…
Nechci tady zrovna rozebírat povídky Isaaca Asimova, byť ho každému můžu jen doporučit, v něm by si každý našel něco, co na naše nové století platí. Vezměme si pro zjednodušení třeba ale jenom takový seriál Star Trek (ano, stále ještě v určitých podobách běží, ale »základní myšlenku« už byste v současných dílech skutečně hledali marně).
Možná je to místy laciné, ale původní série poznamenaly skutečně mnoho generací. Však kdo z nás se netěšil na cestování vesmírem, rovnoprávnou společnost fungující bez peněz (tedy alespoň v rámci Federace) a objevování nových světů spojené s dobrodružstvím? A takovýchto filmů, seriálů či knih se objevovalo tolik, že nás to všechny, byť každého v jiné míře, poznamenalo.
Jistě, věděli jsme, že pokrok ve 21. století takovýchto hranic jen stěží dosáhne, ale člověk přeci jen doufal, že se alespoň výrazně přiblížíme – tehdejší generace odkojené touto utopií přitom nyní vládnou světu, tak… kde tedy lidstvo udělalo chybu?
Před třiceti lety jsem naivně doufal, že v 21. století si bude moct každý člověk vybrat, zda stráví dovolenou v zimních měsících na stanici na oběžné dráze, na Měsíci, nebo dokonce na Marsu. Pracovat za nás samozřejmě budou roboti a o nějakém nedostatku pochopitelně nebude ani řeči, například jídlo si prostě kdykoliv v pohodlí domova vytiskneme.
Ano, něco z toho se opravdu splnilo. Jídlo na 3D tiskárnách skutečně tisknout lze, ale aby to někomu skutečně pomáhalo, to je opravdu hudbou budoucnosti, naopak, nedostatek je čím dál výraznější. Roboti již také pracují, akorát ne na nás, ale místo nás…
No a k té zimní dovolené? Tak tu budeme trávit v knihovnách, galeriích nebo v komunitních centrech. Jenže ne proto, že bychom chtěli. Například v Británii už v těchto místech kvůli zdražování energií chystají takzvané tepelné banky. Prostě ti, co si nemůžou dovolit topit, se tam budou moci jít na chvilku ohřát! Jinou metodou pak na to jdou Němci, nejspíš vzhledem k mnohým zkušenostem v tomto oboru vyzývá Hamburská knihovna občany, aby přinesli nepotřebné knihy (možná právě ty utopistické) – budou sloužit k recyklaci pro budoucí vytápění. Pokrok prostě nezastavíš…
Je holt očividné, že naši současní vládci měli v dětství v oblibě spíš post-apokalyptický a dystopický žánr, však i 1984 George Orwella vzali nikoliv jako varování, ale jako návod. Vizím z těchto žánrů se totiž stále více blíží skutečná realita 21. století, alespoň tedy v těch toliko opěvovaných »západních zemích«…
Tomáš Cinka