Na důchody prostě nejsou peníze

Útok na seniory musí být zřejmě frontální. Proto se do něj zapojuje leckdo. Od tvůrců zákonů až po novináře z mainstreamových plátků. Důchodci totiž i ve volbách prezidenta často nepatřili do skupiny voličů pana generála a před tím Pětikoalice. Prostě nejsou jejich. Jsou brzdou dalšího rozletu, dalších plánů Fialovy vlády a jejích protektorů. Proto je třeba vytvořit atmosféru, která důchodcům nebude přát.

Tady hledejme i zdůvodnění pro vydírání vyslovené panem ministrem Jurečkou (41), křesťanem z přesvědčení, funkcionářem KDU-ČSL z profese, pro slova, která vyslovil v tomto týdnu, týkající se právě vztahu staré a mladé generace: »Já dneska peníze na zvyšování ‚rodičáku‘ nemám. A když budeme důchody takto zvyšovat (tedy podle zákona – pozn. red.), tak se mi finanční prostor pro to ještě zmenšuje. Já vím, že možná mezigenerační solidarita někomu nic neříká, ale v tomto kontextu je extrémně důležité.« (Seznam Zprávy.)

Rozklíčujme si tato slova. Znamenají totiž, pokud senioři dostanou to, co jim zákon umožnil, pak budou chybět peníze na možné přidání těm, kteří mají malé děti. Jde doslova o výzvu starým, vzdejte se svého nároku, protože to děláte pro své vnuky a pravnuky. Nechte akcí proti zvyšování důchodů, protože někomu musíme ubrat (potřebujeme totiž tanky a letadla a peníze pro válku na Ukrajinu – to neřekl, to dodávám) a něco tedy musíme škrtnout. Ty prostředky na válku nikoli, je to přece i naše (naše?) válka za demokracii a svobodu, jak jsem se dozvěděl z vystoupení paní Černochové vysílaného ve čtvrtek dopoledne v ČT.

Je tu ovšem také opačný vzkaz – tentokrát k mladým. Pokusím se ho naformulovat: Přátelé, členové mladých rodin, dostanete přidáno, ale napřed se musí důchodci vzdát části svých důchodů, které dostávají stejně jen proto, aby si mohli v obchodech koupit kaviár a pravé švýcarské sýry od naší ‚modré‘ kravičky. Když to neudělají, jdou vlastně proti svým vnukům či pravnukům a nechají je živořit. Je tu, jak jste jistě pochopili, nový prostor pro další Issovou a Mádla, aby vyslovili svou výzvu Přemluvte bábu, dědka, a když se je nepodaří přesvědčit, že se vzdávají části svého důchodu, pak nutně začne generační konflikt. Ten se postupně může zvyšovat a nabýt dokonce politických rozměrů. Jejich voliči jsou médii a netem vychovaná generace, která i v jednotlivostech dá na módnost a ohání se svobodou a vůbec jí nevadí, že ona svoboda má své hranice a ať chceme nebo nechceme svou třídnost.

Jde o, řekl bych, velmi sofistikovaně vymyšlenou akci, která začala snížením státního příspěvku na důchody počátkem minulého roku s tím, že pojišťovny mají rezervy, a pokračovala velkým propagandistickým atakem na každého z nás, že nebude na důchody a tudíž je třeba okamžitě vypracovat zásady nové důchodové reformy. Je doprovázená cíleným útokem na seniory vůbec a vyvrcholená zatím snížením částky, o níž mají být penze podle zákona zvýšeny, a to již v červnu tohoto roku. Neopomeňme ani na podzimní výzvu k odchodům do předčasného důchodu, které okamžitě odčerpaly velkou částku ze stávajícího důchodového účtu. Podle údajů mezi současnými důchodci je tak 29 % těch, kteří odešli do penze předčasně. To pochopitelně slouží jako argument, s nímž lze jít do boje s těmi, kteří nechtějí navrhované úpravy. Již dnes víme o hranici odchodu 68 let, o připlácení, o nutnosti ještě více povýšit zásluhovost. Do těchto akcí také ovšem patří snížení důchodů bývalým funkcionářům minulého režimu, což bylo zdůvodněno politicky a schváleno parlamentem, ač tito lidé platili daně stejně jako kdokoli jiný.

Jenže většina seniorů dostává mnohem méně, než je průměr zachyceným ve statistice. Ten činil v roce 2022 15 336 korun měsíčně. Průměr zvyšují vysoké důchody, jež se vzhledem k principu »zásluhovosti« od něho stále vzdalují. Průměr totiž vzniká tím, že sečteme potřebný počet více než sedmdesátitisícových a potřebné množství deseti či dvanáctitisícových a vyjde nám těch patnáct tisíc – mimochodem i těch více než sedmdesátitisícových máme prý sedmnáct.

Ač dochází k stálému nárůstu penzí, nezvyšuje to životní úroveň seniorů. Ceny raketově stoupají, dlouhodobě se zvyšuje, jak dokazuje statistika, rozdíl mezi příjmem zaměstnanců a výší důchodů. Minimální mzda byla stanovena zákonem – 17 300 Kč, průměrná penze je tudíž o skoro sedmnáct set nižší. A ceny stoupají a stoupají. Také to lze zachytit statisticky – v loňském roce to bylo o 15,1 %.

Jaroslav Kojzar

PS: Použité údaje se liší od toho, co oficiálně předkládá koalice pro jednání ve Sněmovně a pro mainstream. Byly však vzaty z běžně zveřejněných statických údajů tak, jak je dal k dispozici statistický úřad. Čemu věřit? Vládní účelové argumentaci anebo statistice, kterou lze nalézt na internetu anebo to bylo možné ještě včera?