Jan Werich krom jiného proslul i hodně, hodně nadčasovými myšlenkami. Třeba touhle: »Ono je to jako v tý starý cirkusácký anekdotě, jak říká ředitel klaunovi: ‚Klaune, proč ten kůň nezpívá?‘ A klaun odpoví: ‚Není mu dáno.‘ A ředitel řekne: ‚Tak mu dejte!‘ A v tom je celej vtip umění: komu není dáno, tomu se dát nedá.«
Nejen umění, dovolil bych si dodat. V podstatě všeho, tzn. i politiky. Jistě, není to jen o tom, že »komu není dáno, tomu se dát nedá«. Je to zejména o charakteru, nicméně protože dnes se zadupaly do země všechny přirozené argumenty, anžto nikdo na ně neslyší – tudíž to Werichovo »komu není dáno, tomu se dát nedá« roli hraje. Zejména mezi zblblým obyvatelstvem, které se vydalo takříkajíc protihodnotovým směrem – odvěké, tradiční hodnoty za hodnoty již nepovažuje. Vyznává hodnoty, resp. »hodnoty« tak zvané svobodné, demokratické… Právě takové, o nichž vypráví následující vtip.
Zleva Angličan Starmer, Francouz Macron a Němec Merz jedou ve vlaku, přijde k nim novinář a ptá se jich: »Mě by zajímalo, čeho nejvíc jste si odnesli z dnešního setkání se Zelenským.« Trio nacistických zločinců se otočí k žurnalistovi a sborově, takto přesvědčivě odvětí: »Skutečné evropské hodnoty a instrukce, jak je bránit.«
Dušan Sedlák