Nemám v úmyslu plnit skutkovou podstatu trestního činu »šíření poplašné zprávy« (§ 357, TZ), nicméně vyhrocená atmosféra u našich východních sousedů přilévá olej do ohně. Do ohně občanských nepokojů. Podlé mého názoru, jenž plyne z pečlivého monitoringu aktuálních událostí, stačí cokoli, jakákoli nepatrná záminka, zanedbatelný detail, kterého by si za normálních okolností nikdo ani nepovšimnul, a oheň bude na střeše.
Zásadní vypovídající hodnotu, která tuto moji úvahu, bohužel, potvrzuje, má storno jakéhosi kulatého stolu zástupců všech slovenských parlamentních stran, kterou avizoval zvolený prezident Peter Pellegrini společně s úřadující hlavou státu Zuzanou Čaputovou. Cíl byl jasný – zklidnit situaci.
Konec konců, co si budeme namlouvat – o stabilizaci Slovenska nemají zednářské elity zájem od vítězného tažení Ficova Smeru v posledních parlamentních volbách. Mohu zodpovědně konstatovat, že bezmála nazpaměť znám všechny důležité Ficovy projevy jak z předvolební kampaně, tak po jeho nástupu do funkce předsedy vlády. Stejně tak mám naposlouchané reakce vůdčích opozičních politiků, včetně Bruselu a nejvyšších představitelů členských zemí EU.
Ať se na místě propadnu, jestli Robert Fico, byť jediným slůvkem, podněcoval nenávist mezi kýmkoli. Že se snažil dělat pořádky, že bránil národní ekonomiku, že odmítl dodávkami dalších zbraní eskalovat ukrajinsko-ruský konflikt a že v každém svém vystoupení akcentoval mírové řešení – to mu přičítám k dobru, takto si aspoň já rozdmýchávání vášní nepředstavuji. Ty naopak při každé příležitosti živili a živí slovenští Fialové, kteří vlastní zemi zaprodali cizím zájmům.
Korunu všemu nasadil v pár dnů starém rozhovoru bývalý slovenský velvyslanec v USA, bývalý ministr zahraničí ve vládě Eduarda Hegera a současný člen americké Trilaterální komise Rastislav Káčer, jenž v panelové diskusi mez řádky jasně sdělil, že atentát na premiéra Fica je v podstatě normální událost, resp. že se nic výjimečného neudálo.
Docela se o Slovensko bojím. Mám tam spousty přátel a byl jsem tam i na vojně. Nikdy jsem na Slováky nenechal dopustit. Takže bych raději naplnil skutkovou podstatu toho paragrafu 357, než abych děl pravdu. Hodně teď bude záležet na tom, jak rychle a zda vůbec se Robert Fico vrátí do úřadu. On je momentálně tou jedinou personou, která situaci může uklidnit.
(zdroj: aeronet.news)
Dušan Sedlák
V “demokracii” je asi normální vraždit politické protivníky. Nebo organizovat puče.
Pravda a láska skončila v Československu úderem listopadu 1989. Od té doby vládne v Československu, které bylo rozbito a zničeno, jen kapitalistická lež a nenávist. Lidem je to v rámci lhaní ála válečný zločinec Havel vydáváno za pravdu a lásku.