Imigranti a kriminalita

To, že je dnešní evropská společnost nemocná, dokazuje řada nevyřešených nebo špatně řešených případů, včetně války na Ukrajině. Společným jmenovatelem u všech těchto rozhodovacích procesů je neschopnost eurounijní politické elity systémově uvažovat a naslouchat protistraně. Pouze záplatují hrozící nebo už vzniklé škody dočasným či náhradním opatřením. V případě imigrace se to navíc mnohdy pojí s naivními pseudohumanitárními postoji nebo s politickou korektností, která je kacířskou odnoží liberalismu. Prezident Václav Klaus říká: »Politická korektnost je jedna z nejzhoubnějších věcí dnešní doby, je děsivá a vrací nás nekonečně dozadu.« Je spojená s cenzurou, omezováním svobody slova a s upřednostňováním menšin.

Eurounijní mainstream se snaží zastrašit kritiky imigrace, kteří poukazují na její negativní důsledky a na postupující zhoubnou islamizaci Evropy. Politici tyto kritiky často zařazují mezi xenofoby nebo fašisty, což není pravda. To pochopitelně vyvolává negativní odezvu a potvrzuje názor, že komu došly argumenty, uchyluje se k nátlaku a demagogii. A tak  mainstream, v rámci své politické korektnosti, raději volí zamlčování nebo překrucování problémů s imigranty, včetně jejich kriminálních deliktů. Neřeší jejich neochotu se skutečně integrovat do demokratického systému a životního stylu zemí, do kterých, jen tak, přišli nikým nezvaní. Ponechává se bez povšimnutí jejich parazitování na sociálním systému, kdy jen berou, aniž by sami něco dávali. Problém s jejich sociálním a pracovním začleněním je často přivádí k frustraci, která je podhoubím radikalizace a kriminality. V západoevropských zemích, ve kterých se připustila zvýšená koncentrace muslimů, stoupá i kriminalita. S tímto stavem úzce souvisí existence různých islámských enkláv, paralelních světů či ghet, často nazývaných NO-GO zóny, ve kterých přestávají platit pravidla a zákony daného státu a vytváří se negativní kolektivní mínění vůči autoritám státní moci i proti zatím většinovému obyvatelstvu. Vzniká tak začarovaný kruh, ze kterého se jen těžko vystupuje. Za tím vším je nikým a ničím neřízená a nelimitovaná imigrace. Benevolence, zavírání očí před stále se zvyšujícími bezpečnostními riziky, tolerance k netolerantnímu islámu apod., přivedla tyto západoevropské země do neřešitelné situace, kdy imigrační krize se u nich stala noční můrou. Přitom si tyto vlády neuvědomují, že se tento problém neodstraní, pokud budou stále dokola opakovat stávající chybnou imigrační a azylovou politiku. Je zapotřebí si vzít příklad z Austrálie, která dokázala tento problém vyřešit.

V Británii, Švédsku, Německu, ale i v dalších zemích, které přijaly větší počet imigrantů, se šíří »epidemie útoků« noži. V Británii na následky těchto útoků denně umírá asi 12 lidí. Jen v samotném Londýně se během roku uskuteční obrovský počet útoků nožem. V drtivé většině zabíjí mladíci z problémových lokalit imigrantů. Londýn má nejvyšší míru vražd v zemi. Úřady se snaží vyřešit problém zločinů s nožem zákazem jejich nošení a tvrdými tresty v případě porušení tohoto zákazu. Tímto opatřením se nic nevyřešilo a ani nevyřeší. Navíc mnoho zločineckých gangů i »osamělých vlků« začalo používat kyselinu.

Čtvrtí Londýna s největším počtem útoků kyselinou je Newham. Je to čtvrť s druhým nejvyšším podílem muslimů v lokální populaci. V pořadí druhým místem v počtu útoků kyselinou je muslimská enkláva v londýnském obvodě Barking a Dogenham. V roce 2001 zde žilo 80 % rodilých Britů. Nyní jejich podíl výrazně klesl, dále klesá a původní obyvatelé se stávají minoritou. Důvodem jejich odchodu je chování muslimů. Je to místo, kde islamisté často uskutečňují různá shromáždění a pochody s hanlivými a výhružnými transparenty proti nemuslimům. Dalším místem s nejvyšším počtem útoků kyselinou, je čtvrť Tower Hamlets, která je typickou muslimskou NO-GO zónou. S podobnými problémy se lze setkat nejenom ve čtvrti Rosengård ve švédském městě Malmö, v stockholmské čtvrti Rinkeby, ale i v dalších západoevropských městech.

Vraždy a velkou kriminalitu mají na svědomí pouliční gangy. Většinu z těchto gangů tvoří první a druhá generace imigrantů z islámského světa. Z těchto gangů se přirozeně rekrutují islámští teroristé. Věznice ve Velké Británii jsou přecpané odsouzenými muslimy. A ti dobře vědí, že je dříve nebo později stejně musí pustit. Mezi spoluvězni vždy šíří svou nepřátelskou ideologii a snaží se je získat na svou stranu. Z vězení se vrací do společnosti s ještě větší nenávisti vůči ní, než s jakou do vězení přišli. Po propuštění znovu páchají trestnou činnost. Tresty vězením tento problém nikdy nevyřeší. Za vším stojí tolerovaná a mnohdy i výrazně podporovaná imigrace ze zemí, kde násilí je tradičně běžnou záležitostí, nebo kde vládne islámské právo. Zastánci této imigrace mají na svědomí tento stále se zhoršující stav.

V dnešní eurounijní legislativě čeká tyto teroristy a kriminálníky jen dočasné vězení. Jinak řečeno, stávající eurounijní jurisdikce není připravená řešit tento problém, neboť tito islámští fanatici nejsou převychovatelní. Jediným účinným bezpečným řešením této situace je vytvořit síť imigračních a azylových center mimo území EU a nepřipustit žádné výjimky pro ilegální vstup imigrantů. Řešit azylovou politiku až na území Evropy je totální nesmysl, protože imigranti prchají z nefunkčních a přelidněných zemí, jejichž vlády jsou rády, že se těchto příživníků zbavily. Mohou je v některých případech přijmout za finanční odměnu, ale nebudou jim bránit v opakovaném odchodu. Takto postavená azylová politika nemá řešení. Evropa má přehršle politiků, ale nemá lídry schopné tento problém řešit.

Představa, že podpora imigrace napomáhá řešit obrovskou kupu problémů v jejich domovských zemích, je fatálním nesmyslem. Imigrace nikdy nevyřešila a nevyřeší problémy, kvůli kterým tito lidé houfně opouštějí vlastní zemi. Je to pouze útěk před problémem a přesun bídy a různých rizik (zdravotní, bezpečnostní apod.) z těchto zemí do Evropy. Problémy se musí řešit u nich doma a ne v Evropě, a to ruku v ruce se snížením vysoké plodnosti jejich žen. Enormní nárůst populace v těchto zemích limituje jakoukoli pomoc, neboť každé zlepšení bude jen dočasné. Představa, že finanční pomoc těmto zemím napomůže vyřešit jejich problémy, je rovněž naivní, neboť se velká část okamžitě rozplyne v jejich korupčním prostředí. Za racionální pomoc lze považovat přípravu a spoluúčast na efektivní restrukturalizaci jejich ekonomiky, na budování vzdělávacího a zdravotního systému atd.

V rámci islámské středověké tradice dochází v muslimských rodinách, zvláště u afrických, k týrání a mrzačení muslimských dívek. Jedná se o mučivou ženskou obřízku, při které se obvykle nožem, žiletkou či nůžkami odstraňuje klitoris a někdy také stydké pysky. Například ve Velké Británii, jak napsal deník The Independent, úředně identifikovaný počet takto trýzněných a zmrzačených dívek stoupl jen v roce 2018 na 1960. Ale počet neodhalených zločinů dívčí obřízky bude ještě vyšší. Zrovna tak přibývají případy krutě bolestivého tzv. »žehlení prsou« rozpálenými předměty, s cílem prsa zploštit a zastavit jejich růst.

Další zločinnou středověkou tradicí v islámských rodinách je vražda ze cti. Například v Německu proběhl soudní proces s Kurdem, který přivázal jednu ze svých tří žen za auto a vláčel ji ulicemi města v Dolním Sasku. Důvodem k těmto trestním činům může být nesouhlas se svatbou, kterou určila rodina, snaha o svatbu s nemuslimem či s někým pro rodinu nepřijatelným, odmítání islámského způsobu života nahrazeného západním stylem apod.

Všechny tyto zrůdné praktiky souvisí s islámskými obskurními tradicemi a s islámským právem, ve kterém je žena v nerovném postavení vůči muži. Podle Koránu neexistuje rovnost mezi ženou a mužem a ve smyslu islámu není mezi nimi ani právní rovnosti. Plné právo mají jen muslimští muži. Muslimská žena má jen poloviční právo muže. Podřadné postavení žen a možné barbarské zacházení s nimi, podobně jako s menšinami jinověrců nebo s nevěřícími, zvláště pak s odpadlíky, vychází z podstaty islámského učení.

Z politických a ekonomických důvodů se rodí silná novodobá muslimská imigrace směřující do nejvyspělejších západoevropských zemí. V minulosti hlad po levné a nekvalifikované pracovní síle vedl v některých západních státech k podpoře této migrace. Přitom se ignorovalo, že migranti si s sebou přinášejí zvyky, odlišné tradice a hodnotový a právní systém zcela nekompatibilní s demokratickým.

Islámské právo šaría neuznává námi deklarovanou univerzalitu lidských práv. Islám tvrdí, že nejlepším zákonem lidských práv je Korán. Jeho texty jsou svaté, neboť byly sděleny proroku Muhammadovi prostřednictvím archanděla Gabriela přímo od Alláha. Z toho plyne, že skutečná lidská práva jsou spojená jen a jen s vírou v Alláha, který je jediným zákonodárcem. Proto zákony ani lidská práva nemůže stanovit člověk bez Alláhova vedení. To je také hlavní důvod, proč muslimové nemíní respektovat naše občanské zákony, ústavu a právní normy, neboť je vytvořili jen lidé. K podstatným negativním rysům islámu také patří to, že ve svém učení zakonzervoval arabské středověké názory, tradice i styl života, nebo jinak řečeno úroveň středověku. Islám neuznává ani vývoj lidského poznání, ani kauzalitu.

Dánská ministryně pro integraci, Inger Stojberová, v roce 2016 přiznala, že integrace v Dánsku selhala a v kriminalitě a nezaměstnanosti stále více dominují imigranti. Dánské vládě nakonec došla trpělivost s kriminálním počínáním imigrantů. Vzala si poučení z australského systému a rozhodla, že ti, kteří nebudou respektovat zákony a hodnoty demokratického systému, budou vyhoštěni nebo nebude-li to z nějakého důvodu možné, budou umístěni v detenčním centru na neobydleném ostrově Lindholm pod policejním dohledem.

Ale bohužel jsou i další evropské země, které tento problém systémově neřeší a proto kriminalita a drzost těchto imigrantů trvale narůstá. Začíná to už mezi žáky na základní škole. Například v Německu policie sice zasahuje proti těmto kriminálním klanům, ve kterých neplatí zákony státu, ale jen jejich muslimských rodin. Avšak díky stávajícím právním normám má policie do značné míry svázané ruce. Tito kriminálníci pochází z arabských, blízkovýchodních a afrických zemí. V těchto skupinách se už nejedná jen o násilnou kriminalitu, ale o praní špinavých peněz, loupeže, daňové úniky, zaměstnávání ilegálních pracovníků, obchod s drogami, vymáhání výpalného, podporu džihádistů atd. Přesto se německá policie maximálně snaží bojovat s těmito gangy migrantů v rámci svých možností, ale moc se jim to nedaří.

Odborníci na tuto kriminalitu dochází k názoru, že došlo k takovému nárůstu zločinnosti imigrantů, že už začíná být pozdě k jejímu zastavení v rámci stávající eurounijní legislativy a bezzubosti demokratických principů. Navíc mnozí členové těchto gangů mají dnes německé občanství, další se tu již narodili a někteří se už infiltrovali do policie i do administrativy.

Jen v Berlíně je minimálně 20 kriminálně činných arabských klanů, z nichž asi osm patří v trestné činnosti k těm vůbec nejhorším. Jejich členové nakoupili levné domy, do nichž pak postupně přitáhli rozvětvené příbuzenstvo, a to v rámci eurounijní legislativy o spojování rodin. Bezhlavá aplikace tohoto zákona, v případě muslimské populace, je zcela kontraproduktivní. Tyto rodinné gangy mají na svědomí většinu trestných činů v Berlíně. Postup v získávání dalších členů z řad nově příchozích uprchlíků, zvláště těch, kteří neumí německy, je stále stejný. Klany jim nabídnou možnost rychlého výdělku peněz. Problém s odhalováním těchto nových kriminálníků tkví v tom, že naprostá většina imigrantů přišla do Německa anonymně a policie o nich mnohdy nic neví.

Tito gauneři si dobře uvědomují, že bezzubý demokratický systém jim umožňuje značný prostor k zločinnému manévrování. Pokud už se náhodou dostanou před soud, lze ho dlouho protahovat právnickými obstrukcemi s nejistou mírou trestu. A pokud je přeci jen zavřou, dobře vědí, že je po čase musí opět z vězení propustit. Případný trest vězením je proto vůbec nezastraší. A podle ředitele berlínských kriminalistů Dirka Jacoba dokonce patří k jejich dobrému jménu si nějaký čas ve vězení odsedět.

Práce policie je složitá i v tom, že gangy své vydělané peníze legalizují pomocí svých rozvětvených obchodních řetězců (arabské čajovny, restaurace, noční kluby, půjčovny a opravny aut atd.). Vzhledem ke stávajícím legislativně omezeným možnostem policie mají klany pocit, že si mohou dělat, co chtějí. Dochází také k tomu, že o vliv v podsvětí jednotlivé gangy navzájem krvavě válčí.

Nastalá situace přiměla politiky zpřísnit některá protiopatření. Německý parlament odsouhlasil legislativní změnu, která umožňuje odebrat majetek, u něhož je podezření, že pochází z trestné činnosti. Přitvrzují se zásahy bezpečnostních složek ve čtvrtích či enklávách imigrantů, kde žijí podezřelé rodiny. Uvažuje se také o programu pro ženy, které chtějí opustit kriminální prostředí jejich rodiny a projevuje se snaha svěřit děti a mladistvé z těchto rodin do státní péče. Brutalita a rozsah těchto gangů přivádí některé německé politiky k přehodnocení přístupu k imigraci. Dnes prohlašují, že s lidskostí musí ruku v ruce nastoupit i tvrdost.

Rakouský hejtman Wallner svého času kritizoval postupy úřadů za to, že se žádosti o azyl neřeší ve zvláštním režimu, a za to, že azylový zákon je nadřazen všemu. K této kritice se přidal i ministr vnitra Herbert Kickl. Poukazoval na nedostatečnost současného mezinárodního azylového systému a požadoval přijetí zákona, který by usnadnil odebírání statusu uprchlíka a dalších forem mezinárodní ochrany těm migrantům, kteří se dopustí trestného činu. Ale stávající diskrepanci ještě umocnily přijaté dva globální pakty OSN, jeden o uprchlících a druhý o migraci. K tomu ještě přistoupil nesmyslný zákon tzv. »Institut strpění cizinců«.

Na prvním místě při řešení imigrační krize se musí dosáhnout omezeného a řízeného příjmu imigrantů v závislosti na možnostech dané země, při respektování bezpečnostních kritérií. Přijímat imigranty není povinností žádné země. Otázkou je, zda se stávající situace už nevymkla zpod kontroly v západních zemích natolik, že už není běžnými metodami řešitelná. Dnešní stav s řadou negativních aspektů je důsledkem toho, že některé země připustily bezhlavou a neřízenou invazivní imigraci, v naivní představě o bohulibé integraci všech, i těch, kteří se nechtějí integrovat, neboť jsou vyznavači a nositeli systému hodnot, který je zcela nekompatibilní s demokracií. Směšování dvou neslučitelných systémů, vede vždy k nestabilitě projevující se řadou turbulencí.

S touto situací se snoubí i naivní a nepravdivá představa, že muslimská »mlčící většina« je na naší straně. To, že nám neuřezávají hlavy, ještě neznamená, že jsou stoupenci demokracie a našich hodnot. Navíc také nevíme, až na marginální výjimky, co káží jejich imámové v mešitách. A už vůbec nic nevíme, co si říkají doma, za zavřenými dveřmi. Ale ví se, že jsou v tomto směru představiteli dvojí agendy. Například Jásir Arafat byl mistrem této dvojí agendy. Otevřeně podporoval pluralismus a zatracoval násilný terorismus. A poté v tajnosti, za zavřenými dveřmi, terorismus podporoval.

Jiným příkladem je ukrývání Salaha Abdeslama po útoku na koncertní sál Bataclan na Boulevardu Voltaire v centru Paříže v listopadu 2015. Jediným přeživším teroristou tohoto masakru byl Abdeslam. Po teroristickém útoku uprchl z Francie do bruselské čtvrti Molenbeek, která je muslimskou enklávou. Policie tuto čtvrť prohledávala, ale hledaného teroristu nenašla, přestože tamní »mlčící většina« muslimů o jeho přítomnosti dobře věděla. Zatímco policie po něm pátrala, on se v klidu procházel mezi svými soukmenovci, jako by se nic nestalo. Až po několika měsících, při jedné z policejních razií v Molenbeeku, se ho podařilo dopadnout. V té době se už chystal na další teroristický útok.

Neschopnost řešit imigrační krizi generuje sekundární problém, kterým je nespolehlivost vyhoštění těch, kteří nedostali azyl a nekontrolovaně se v zemi pohybují a páchají trestní činnost. S těmito německými imigranty už máme vlastní zkušenost. Neúspěšný africký žadatel o azyl, Abdallah Ibrahim Diallo, s bohatou kriminální činností v Německu, se dostal do Čech, znásilnil nezletilou dívku a okradl ji. Za tento vážný kriminální zločin dostal od litoměřického soudu jen dva roky vězení.

Dnes v západoevropských zemích dochází k válkám islámských klanů a gangů. Mladiství imigranti předvádí brutální rvačky. Nejedná se o běžnou pouliční kriminalitu. Dnešní Německo je plné imigrantů a nervozita občanů stoupá, protože násilných útoků přibývá. V mnohých oblastech se občané přestávají cítit bezpečně. Německé imigrantské gangy i s rodinnými příslušníky už dosáhly početního stavu srovnatelného s počtem policistů. To je také jeden z výsledků německé imigrační a azylové politiky.

Proto dnes německé AfD má 20 % stoupenců a nadále posiluje. Spolkový ministr spravedlnosti dr. Marco Buschmann z liberální Sociálnědemokratické strany Německa (SDP) říká, že právní stát by měl ukázat, že už nemíní tento imigrační problém přehlížet a bude zločinecké gangy i individuální kriminalitu imigrantů nekompromisně potírat a jejich majetek, jako luxusní automobily, šperky apod., bude zabavovat. Zároveň požaduje zavést kontrolované a důsledné vyhošťování imigrantů. Bohužel, to se Němcům v současnosti nedaří a dokonce křesťanskodemokratická unie (CDU/CSU) nechce tento nekompromisní vládní přístup podpořit. A tak namísto řešení imigrační krize se tyto země rozhodly novelizovat zavrženou myšlenku kvót a v Bruselu se odsouhlasila vyděračská vynucená solidarita. Na základě tohoto imigračního paktu hodlají tyto země k nám přeposílat problémové imigranty, nebo za odmítnuté musíme zaplatit 20 000 eur. Bohužel, nezodpovědný a odborně neschopný Rakušan jim skočil na lep a tento darebácký pakt podepsal. Ti, co tvrdí, že i u nás se stane občas vražda, jen bagatelizují všechna bezpečnostní rizika neřízené a nelimitované imigrace. Výrok je projevem nezodpovědnosti, až stupidity, protože tento modus vivendi výrazně navyšuje stávající kriminalitu a terorismus.

Ukazuje se, že dnešní pravidla a právní normy demokracie nestačí na problémy spojené s imigrací. Drtivá většina imigrantů, kteří přichází do Evropy, má zcela odlišnou kulturou a rozdílný systém hodnot. Navíc často pochází ze zemí, kde násilí a nerespektování lidských práv patří k normě jejich života. Civilizovaná společnost jim nic neříká, protože jsou součástí starých obskurních tradic či totalitního islámu. Doputovali do zemí, kde nic nevytvořili, vše je pro ně cizí, nemají žádný vztah k těmto novým hodnotám, a proto necítí ani potřebu participovat na jejich rozvoji. Nemluvě o nemožnosti integrace pravověrných muslimů. Proto o to snadněji mohou ničit to, co místní staletí budovali.

Na tuto diskrepanci náš demokratický systém není připraven ani z hlediska prevence, ani případné represe. V rámci politické korektnosti a pseudohumanitárních postojů se bojíme pojmenovat problémy s migranty pravými jmény, obáváme se jasně říci, že už nepřipustíme lidské džungle typu Calais a že jednou provždy přestaneme ztrácet pud sebezáchovy.

Evropa má dost svých vlastních nevyřešených problémů a dost svých vlastních darebáků. Zastánci nekontrolované a bezmezné imigrace nechtějí pochopit nebo ignorují, že soužití dvou zcela nekompatibilních systémů, jakými jsou demokracie a totalitní islám, nemůže v žádném případě fungovat. Buď jedno, nebo druhé, nebo chaos. Bohužel, naší vládě asi nestačí, že vede občany do bídy. A tak nás navíc Rakušan v Bruselu zaprodal, na rozdíl od Poláků a Maďarů, a podepsal souhlas s darebáckým migračním paktem o přesunu zcela neznámých a pochybných imigrantů, kterých se západoevropské země chtějí zbavit, k nám. V této souvislosti polské noviny nelichotivě nazvaly Rakušana, a to zcela právem.

František Krincvaj