Home Kalendárium Jalta – mezník naší svobody a demokracie?

Jalta – mezník naší svobody a demokracie?

Jaroslav Kojzar

Jedenáctého února 1945 skončila v v Livadijském paláci na Krymu Jaltská konference (krycí název: Argonaut). Snímky sedících státníků ukazují, že ještě byla zima a že bylo nutné na sebe vzít teplé kabáty. Šlo vlastně o jednu ze tří konferencí, kdy se nejvyšší představitelé nejvýznamnějších spojeneckých mocností sešli en face, aby prodiskutovali budoucnost Evropy. Šlo zároveň, což nikdo z těch tří státníků (Churchill, Roosevelt, Stalin) nevěděl, o jejich poslední setkání, protože na té příští schůzce – Postupimské – měly Spojené státy a vlastně i Velkou Británii zastupovat jiní mužové. Jen Stalin zůstal a »uhájil si své místo na křídle«, tedy vedle amerického prezidenta, jenž jako arbitr sedával při fotografování uprostřed. Arbitrem nebyl. To je omyl. Roosevelt dokázal jen zklidnit horké hlavy,Truman pak do bolístky nasypat trochu soli.

Tak tedy Jaltská konference. Na Krymu, jenž byl tehdy součástí Ruské sovětské federace (RSFSR), nikoli Ukrajinské sovětské socialistické republiky, Ukrajiny. V Kyjevě od represí z třicátých let tehdy vládl Nikita Chruščov – ten samý, jenž v roce 1954, v době, kdy stál v čele celé SSSR, věnoval Krym i s jeho obyvateli, a to proti jejich vůli, Ukrajině.

Průběh jednání a leccos kolem byl již mnohokrát popsán. Podle dnešních výkladců byl jeho hlavní smysl v rozdělení Evropy na sféry vlivu, tedy to, že Stalinovi byly věnovány země z východní části kontinentu, což dodnes ukazuje, jak neprozíraví byli tehdejší vůdci Západu. Hledal jsem před časem pro to patřičný bod tehdejší dohody, který by mně toto tvrzení potvrdil. Ani v tajných dodatcích jsem však nic podobného nenašel. Takže, jak to bylo? V hlavami států podepsaném komuniké najdeme bod týkající se Německa a jeho – po definitivní porážce – okupace. Návrh na jeho úplné rozparcelování, jak navrhoval Churchill, a vlastně vytvoření situace, jež se blížila době před Bismarckem, přijat nebyl. Německo bylo jen rozděleno na čtyři okupační zóny. Svou zónu dostala i Francie. Jen linie styku stále ještě bojujících vojsk nebyla dohodnuta a mělo k ní docházet podle vývoje válečné situace, což se následně také stalo. (Nezapomeňme, že v únoru 1945 sovětská vojska stála před Frankfurtem nad Odrou, stále byla na kraji Slovenska a východní Prusko ovládal wehrmacht, Angloameričané překročili řeku Moder, nalézající se ještě na území Francie, a v severní Itálii stálo proti nim stále velmi silné seskupení armád, které blokovalo postup Spojenců.)

Dalším bodem byly reparace. Jejich plnění je dodnes nejasné. Zvláště pak, pokud se týkají Ruska, ale také nás, kteří naopak dotujeme SRN levnou českou elektřinou, jíž sami vyrábíme, a sami ji zpětně kupujeme za ceny, jež stanovují Němci a jsou přijatelné pro jejich občany.

Daleko jednodušší bylo vytvoření OSN (po skončení války v San Franciscu), i když i tady by dnešní renovátoři chtěli upravit členství stálých členů ve prospěch států NATO a dalších členů jejich »gé sedmičky«.

A jsme u bodu, který kritici Jalty mají na mysli. Jde o závazek každé ze signatářských zemí vytvořit podmínky, aby v osvobozených zemích zavládl vnitřní mír, pomohlo se strádajícímu obyvatelstvu, vytvořily se zde prozatímní vládní orgány, v nichž budou zastoupeny všechny demokratické složky obyvatelstva a které budou povinny vytvořit co nejdříve na základě svobodných voleb vládu odpovídající vůli lidu.

Podle dnešních mudrců šlo o rozdělení Evropy a věnování východních zemí Sovětskému svazu. Bylo to tak tehdy myšleno? V Itálii a Francii vznikly vlády jakéhosi národního porozumění – šlo o anglo-americkou zájmovou oblast. V krátké době byly z obou vlád vypuzeny komunistické strany. Stačil k tomu Marshallův plán a podmínky, které musely země, jež stály o americkou podporu, přijmout. V Řecku si pak vládu, tak jako v Jugoslávii, nárokovala protifašistická strana vedená komunisty – ELAS. Britové a Američané svými dodávkami zbraní a další podporou polofašistické armádě národně osvobozenecké hnutí krvavě potlačily. Jak říkat takovému režimu, jenž masově vraždí, potlačuje jakoukoli snahu o demokracii? Který na dlouhá léta vězní národního hrdinu Manulise Glezose a popravil zadrženého generálního tajemníka KS Belojannise.

V zemích, kterými prošla osvoboditelská Rudá armáda, vznikaly socialistické nebo sociálně zaměřené režimy postupně. U nás až v roce 1948. Volby v roce 1946 vyhráli komunisté, kteří, kdyby chtěli, mohli se sociálními demokraty vytvořit skutečně levicovou vládu. Nestalo se tak. Košická vláda dál pokračovala i po volbách. Nebýt unáhleného kroku pravice podporované ze Západu, bylo by tomu tak i dál. Podobné situace byly v dalších východních zemích. V některých se levice dokonce dostala k moci, aniž by byly osvobozeny z východu anebo Moskva do toho mohla podstatně zasáhnout (Albánie, Jugoslávie).

Jednání v Jaltě tedy ovlivnilo stávající zřízení osvobozených zemí jen vděčností tomu, kdo přinesl svobodu. Tento vliv byl ovšem podstatný. Proto Churchill prosazoval rychlejší postup anglo-amerických vojsk na východ a v případě Československa dokonce oproti dohodě vojenského velení vstup do Prahy ještě před příchodem Rudé armády. Jak ukázaly volby v roce 1946, ani to nemuselo být ovšem podstatné, protože ty v Plzni, jíž osvobodili Američané, vyhráli komunisté, avšak v Brně, osvobozeném Sovětskou armádou, národní socialisté.

Dalším bodem bylo Polsko. Tady se střetly protichůdné názory. Západní mocnosti prosazovaly převzetí vedení země po osvobození londýnskou vládou. Jenže v průběhu bojů se vytvořila na již osvobozeném území vláda druhá – lublinská, složená ze stoupenců východu. Bylo třeba dohodnout kompromis, což se sice povedlo, ale jak se ukázalo, ne zcela fungoval. Polsko bylo silně názorově rozděleno. Přicházeli vojáci, kteří bojovali s generály Beringem a Swierczewskim po boku Rudé armády – Armija ludowa, a proti nim stály síly, jež se snažily osvobodit Polsko vlastními silami a poslouchaly londýnské velení, což dokonce vedlo ke střetům. Jednání lublinské a londýnské vlády sice skončila pod tlakem Sovětů a Angličanů dohodou, ale až příliš vratkou, než aby se taková vláda dokázala dlouhodobě udržet u moci. Londýnský předseda Mikolajczyk se stal místopředsedou jednotné vlády, ale část jeho ministrů dohodu odmítala a nadále, už bez podpory mocností, pokračovala ve svých nacionalistických postojích a zůstala mimo hranice země.

Šlo také o první diskuse o hranicích. SSSR požadoval navrácení území zabraných po válce z let 1918 až 1920, v podstatě stanovených Curzonovou linií, a jako kompenzaci polskou územní ztrátu řešit na úkor Němců. Definitivní rozhodnutí v této věci učinila až jednání Postupimské konference.

Projednány byly i body týkající se Jugoslávie, jednoty po válce a vypovězení války Japonsku. Určité rozdílnosti v názorech trvaly dále v záležitosti potrestání válečných zločinců.

Jaltská konference tak dokázala sjednotit úsilí spojenců v poslední etapě války a při vytváření zárodků nového světa. Nemohla za to, že mocenské síly západu měly jiné cíle, než věčný mír založený na důvěře. Už v červenci roku 1945 byl Churchill připraven narušit mírové záměry. Důkazy o tom, že byl připraven vstoupit do války tentokrát proti Sovětskému svazu, existují. Jen se o nich nemluví. Tehdy už nebyl v čele USA prezident Roosevelt. Pouze to, že Moskva se o nich dozvěděla včas, přeskupila své síly a byla připravena agresi čelit, zabránilo naplnění těchto plánů.

Jaltská konference splnila svůj účel. Je jistě pravdou, že osvobozenecké síly umožnily v zemích, kam přišly, aktivizovat své stoupence. Ale nebylo to pravidlem. Rakousko bylo z velké části osvobozeno Sovětskou armádou, přesto se zařadilo do západního bloku, poněkud ovšem omezeným statusem neutrality. Na druhé straně Plzeňané, jak jsem se zmínil, nebyli ve volbách 1946 ovlivněni osvoboditelskou misí US Army. Ani současní výkladci to nemohou změnit. Je ovšem třeba na misku vah dát i to, že země na východ od Německa zažily mnohem krutější jařmo, než ty, které se ocitly od něho na západě. Osvětim a Treblinka vznikly v Polsku, Terezín v Česku, Mauthausen v Rakousku, Jasenovec v Chorvatsku. Chatyň byla v Bělorusku, stejně jako Lidice v Česku a Kĺak na Slovensku. Už to ovlivnilo rozhodování obyvatel po válce, když svoboda a demokracie měly zcela jiný zvuk, zvuk spojený se sociální rovností. Tehdy za ně lidé byli skutečně vděčni a nějaká přehnaná práva ve stylu Barnevernet, Gender, LGBT či ochrany majetku a vlastnictví na úkor všeho ostatního jim neříkalo nic anebo málo. Hlavní bylo zachování života a kousku obyčejné lidské svobody, lidského štěstí.

Jaroslav Kojzar

11 KOMENTÁŘE

  1. 🇸🇰🤝 🇷🇺Bývalý minister spravodlivosti a kandidát na prezidenta Slovenskej republiky Štefan Harabin povedal, že keby vyhral voľby, medzi jeho prvými krokmi by bola návšteva Ruskej federácie a podpísanie s ňou obrannej dohody.

    My ako Slovania predsa vieme, že nás oslobodila Červená armáda. Keby nás neoslobodila Červená armáda, tak Slovensko a Česko neexistuje, ani Slovania by neexistovali. To je fakt historický. Tu chcú len vymývať mozgy a historickú pravdu“.  

    Sledujte @neČT24

  2. Bolševické interpretace výsledků 2. SV jsme si užili my dříve narození, kteří jsme absolvovali komunistické školství, až dost. Proto k ní cítíme přímo fyzický odpor. Byli jsme totiž dnes a denně konfrontováni s bolševickou realitou, kdy se vznosná slova o nerozborném přátelství se Sovětským svazem na věčné časy střetávala s realitou okupace rusáckou armádou, nepropustnými dráty na západní hranici, vyrabovaným nerostným bohatstvím odváženým za hubičku na východ, prázdnými krámy, mrzačením lidských osudů nucených ke spolupráci s STB. Naštěstí, nic netrvá věčně. Ani přátelství se Sovětským svazem, nakonec ani ten Sovětský svaz. Všem Kojzarům a jemu podobným navzdory.

    • Brázda, máš ten tvůj srandovní antikomunistický traktát neúplný. Zapomněl jsi na předvolební sliby Fialy a Rychetského Pětikoalice a Pavla, např. daně zvyšovat nebudeme, nebo na sliby válečného zločince Havla již do žádného vojenského paktu Československo nepůjde. Jsme vystaveni neustálému lhaní po roce 1989 a společenskému marasmu, vládní klika nic jiného neumí v této pravicí ničené zemi. Neboj se Brázda, všeho do času. Vládní ksindl bude smeten, na to vem jed Brázda.
      Na pana Kojzara nemáš Brázda, jsi jen takový malý antikomunistický blafal, bez jakékoliv IQ výbavy. Brázda, tvůj rozhled a obzor je mírně řečeno omezený a mělký. Měl bys někdy vyndat hlavu ze zadnice Fialy a Rychetského Pětikoalice a Pavla, abys viděl co se v tomto státě děje Brázda.

      • Co se pokusit oponovat panu Brázdovi a neomezovat se jen na bezduché urážky? Asi na víc nemáte. Nakonec i dluh SSSR vůči ČSSR jsme odepsali, protože nebyla naděje na splacení, taková to byla úspěšná spolupráce….

        • Josef, další antikomunista s hlavou zabořenou v zadnici Fialy a Rychetského Pětikoalice a Pavla. Josef, tvůj pobratim Brázda se omezuje, při své omezenosti, jen na dávno vyvrácené prázdné antikomunistické fráze, tak s čím chceš diskutovat? Sám se frází Josef držíš jak klíště. Josef, s Brázdou jste fakt dvojka, doufám že se k vám tady ještě někdo přidá, bude větší antikomunistická sranda.

        • Nedobytnost dluhu byla způsobena pochybnými Gorbačovovými experimenty a návratem těchto zemí zpět do kapitalismu, což vedlo k ekonomickému úpadku. Přesto se po několika desítkách let podařilo Rusku rozvrat překonat a tehdy byla šance na vrácení peněz. Ovšem zdejší „geniální“ ekonomové už mezitím dluh odepsali…

      • Svaty_vaclav, jak souvisí reparace, které se dle soudruha týkají Ruska s cenou energií, když válčil SSSR a s energiemi obchodují firmy ne státy?

        • To bude lepší se zeptat přímo autora článku.
          Osobně tomu rozumím tak, že trh s energiemi je silně deformován diktátem Bruselu a tam zase má hlavní slovo Německo. Takže fakticky dotujeme Němcům energie, zatímco správně by měli oni nám platit reparace.
          Tady je pozoruhodné, že německý režim mluví o snížení emisí skleníkových plynů, ale jako první odstavil jaderné elektrárny, zatímco ve spalování uhlí je Německo snad první v Evropě. A to jak dlouhodobě, tak i aktuálně.
          Dále, ideologové kapitalismu rádi vykládají o „volném trhu“, přitom deformace trhu a zásahy buržoazního státu do něj jsou staré jak kapitalismus sám a časté jako lži v ČT.

    • Tak toto u nikdy!
      Jedna stíhačka F-35, po nichž tak touží »naše« ministryně obrany, přijde bratru na cca 80 milionů USD (1,8 miliardy Kč). Za 90 milionů korun českých pořídíte školku. Ve státních školkách rodiče zaplatí přibližně 700 až 1200 Kč měsíčně (7-12 000 Kč ročně). Jeden oběd pro dítě ve školní jídelně je za nějakých 50 Kč. A za využití lékařské pohotovosti vám naúčtují 90 Kč. Rozpočet na výstavbu nové nemocnice v Domažlicích (už za kapitalismu) byl 900 milionů Kč. Jeden transportér Pandur, který byl navíc obratem shledán nevyhovujícím, byl za necelých 20 milionů. O přesných sumách lze polemizovat, ale je v tom vůbec nějaký rozdíl? A jaká logika (když případná 3. světová válka by při použití jaderných zbraní trvala sotva pár dnů )?!

    • „Bolševická interpretace“ výsledků druhé světové války a historie obecně celkem odpovídá realitě.
      Jistě nejste delegovaným, ale samozvaným zástupcem „dříve narozených“.
      „Bolševickou realitou“ bylo, že se lidé v Československu měli dobře, jako nikdy předtím, a patřili k nepočetné nejbohatší části obyvatelstva Země.
      Žádná „okupace rusáckou armádou“ se tady nekonala.
      Vzhledem ke studené válce, kterou proti nám Západ vedl, bylo nutné přijmout i určitá kontroverzní opatření.
      Co se týče obchodu s nerostnými surovinami, byl spíš výhodnější pro nás, než pro Sovětský svaz. Uran byl pak naším příspěvkem ke společné obraně.
      Zásobování se zlepšovalo a „prázdné krámy“ byly v 80. letech raritou. Zatímco v kapitalismu se zásobování zhoršuje. Koho by před pár lety napadlo, že budou chybět zcela běžné léky?
      Většina obyvatel ČSSR snad ani nevěděla, že nějaká Státní bezpečnost vůbec existuje.
      Sovětský svaz byl rozbit nedemokraticky a v rozporu s přáním sovětských občanů, vyjádřeným zřetelně v referendu v roce 1991.

  3. A veškerá snaha ,která vznikla po roce 1945 byla negována v roce 1989. Možná je pro příště nutno brát v potaz jaká je krevní skupina národa.Dnes se ukazuje ,že převladá švejkování a pravicová agitka.Národ se stal pšoukem USA.

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here