Ještě k návštěvě premiéra Fialy v USA

Návštěva premiéra Fialy v USA je nám líčena jako vrchol všeho, co se kdy naší země týkalo. Víc než byl vznik republiky, víc než osvobození od nacistů, dokonce snad i víc, než byl převrat ze 17. listopadu. Výš snad ani nelze vystoupat. Konečně Sisyfos dosáhl vrcholu hory a už z ní (vlastně proč to nemohlo být z Olympu?) nemůže být svržen. Takže jde vlastně o druhého Sisyfa, tentokrát českého.

Komu jinému při návštěvě Ameriky byl složen takový hold jako českému předsedovi vlády? Kdo jiný byl nejen na celou hodinu přijat v Oválné pracovně – podle délky zdejšího pobytu se počítá vřelost Spojených států, počet minut zde ukazuje na to, kdo je váženější. Kdo to byl dosud? Nevím. Většinou se jedná o půlhodinové posezení u kávy či čaje za zvuků spouští fotoaparátů a i to je pro přijímaného vyznamenáním. Kdo se však navíc při této návštěvě může jako třešničkou na dortu pochlubit pozváním do samotného centra všemocné CIA, tohoto Deepe State, o jehož skutečné činnosti neví ani americký prezident? A Fialovi se přijetí v Langley nedaleko Washingtonu dostalo. Komu jinému na světě, řekněte?

Ne, nebojte se, nepřijel sem jakožto agent podat hlášení – a i kdyby, co ještě víc by mohl sdělit centrále? – ale jakožto předseda vlády jedné vlivné evropské země, která je rozhodnuta ovlivnit běh dějin světa. Komu se něco podobného někdy podařilo? Jaký vlastně je pocit být v něčem první?

Petr Fiala se dočkal také pozvání do Kongresu. Tady loboval za balík peněz pro Ukrajinu, tedy na zbraně. Myslí si, že uspěl, že vše je na dobré cestě, jak ostatně sdělil českým médiím. Stejně jako ten milion nábojů, které Česko má přislíbeno od afrických a asijských států a které chce převést na Ukrajinu. Slib je ovšem jen slib. Ty slibující země si však za prodej munice nechají zaplatit. Bude dražší, než když ji nakoupily a uložily do skladů. Kdo to vše zaplatí? Spojené státy? Těžko. Mohlo by to být špatným argumentem pro voliče v prezidentských volbách. Evropské země? Ty se však do placení nehrnou, byť prý některé slíbily, že nějaké to euro uvolní. Zbudetedy placení na nás? Pokud ano, pak bude nutné někde peníze ušetřit. Kde však, když zbraně v USA musíme zaplatit, dálnice, zvláště pak mosty rozšířit, protože by nemusely vydržet tíhu v USA nakoupené pozemní techniky. Bude třeba také rozšířit letiště – eftřicetpětky se nespokojí se současnými rozjezdovými drahami, prostředky na potřeby ukrajinských migrantů navýšit, tedy vč. léčby jejich nemocí, ubytování, škol, dávek z našich daní, aby mohli dobře žít… Něco se proto ještě vezme důchodcům, na něco nebudou prostředky. Třeba na školství, zdravotnictví, sportovní vyžití, kulturu atd. Vše se pak vysvětlí nebezpečím, jež hrozí z Kremlu. Hrozí? Podle Fialy ano, když stačil ještě ve Spojených státech vše zdůvodnit slovy, že nechce, aby se znovu dožil ruských (neřekl sovětských, tedy i ukrajinských) vojáků v našich ulicích. V tom jediném se s ním shoduji.

Co však znamenají ty nákupy střeliva a podepsání česko-ukrajinských smluv a dohod o právní pomoci atd., tedy vlastně o vzájemné spolupráci, o podpoře jejích konečných cílů, v níž se údajně ukrajinská strana zavázala, že nám přijde na pomoc, když budeme napadeni. A my? Také přijdeme Ukrajině na pomoc, až jí budou chybět vojáci?

Víme však vůbec, jaké jsou konečné cíle současného ukrajinského vedení? Podle prezidenta Zelenského dobýt zpět všechna území, která dnes ovládá ruská armáda. Podle NATO a ukrajinských jestřábů je třeba porazit Rusko anebo ho vyčerpat natolik, že se rozloží samo. Podle českého prezidenta Pavla Mezinárodní společenství (co to je? Státy NATO a některé další země závislé na Spojených státech či svázané s nimi jinou vojenskou smlouvou) nemá možnost couvnout… je třeba setrvat na principech a nenutit Ukrajinu ke kompromisům.

Jsme praporečníkem amerických zájmů v Evropě. Zřejmě nejen v ní. V USA jsme ústy Fialy slíbili, že do roka seženeme dalších milion nábojů pro východní válku. Válka má tedy pokračovat. Bidenova administrativa si dala totiž za cíl Rusko donutit kleknout na kolena. To opravdu chce také Česká republika? To je v jejím zájmu? Už dokonce zazněla odpověď, co s ruským obyvatelstvem, které zde nyní žije. Podle jednoho z našich vysokých současných představitelů by na základě požádání měli dobrovolně odejít do Ruska. Jejich domovy by obsadili Ukrajinci anebo… kdo anebo? Evropa má přece dost zkušeností s poválečnou výměnou obyvatelstva, např. mezi Řeckem a Tureckem. Vzor tudíž máme.

Prvním cílem je tedy napomoci Zelenského vládě, aby porazila Rusko na vojenském poli. A dál? Podle dohody Česka a Spojených států, kterou také Fiala v USA dojednal, spojíme své síly a zrekonstruujeme společně s Westinhousem energetickou soustavu ad. Ukrajiny. Co dalšího společně znovuvybudujeme, nebylo zatím sděleno, i když se počítá, že na takové rekonstrukci se budou podílet i české firmy. Pochopitelně po porážce Ruska (jenže to zatím nebylo poraženo a ten, kdo v porážku atomové mocnosti věří, by se snad měl jít léčit k nám do Bohnic). Pak je tu ovšem také otázka: Kdo to zaplatí? Už před časem nám na ni odpověděl bývalý ukrajinský ministr infrastruktury Volodimir Omeljan (ano týž, který už v roce 2017 chtěl přerušit železniční spojení s Ruskem – měl ovšem také další bohumilé nápady, jak vyvolat střet s mocným sousedem – zbývá se jen zeptat, zda si takto sliboval dobré sousedské vztahy a plnění Minských dohod?): »Pokud vyhrajeme, budeme platit ruskou ropou, ruským plynem, ruskými diamanty a ruskými kožešinami. Pokud prohrajeme, o penězích už řeč nebude – Západ bude přemýšlet o tom, jak přežít. Pokud prohrajeme, to už nebude náš problém…«

Takže nejde jen o Ruskem nebo »separatisty« obsazené oblasti Ukrajiny, ale o naplnění vize paní ministryně USA Albrightové na rozparcelování Ruské federace na velké množství malých vzájemně se nenávidějících státečků. To, jak by mělo pak Rusko vypadat, bylo už také zveřejněno. Jeden taokový plán mám dokonce v počítači. Ukrajina by si zřejmě nárokovala díl od Donbasu po Orenburg a k tomu třeba naleziště diamantů a kovů na Sibiři? Tak by vznikla Velká Ukrajina. Malé Rusko by byla jen oblast na sever od ní. Tam by se nalézala ničemu nevládnoucí slabá Moskva odříznutá od surovin a plně poplatná západnímu kapitálu. Kdo by tu vládl? Třeba vdova po Navalném, která je připravena na zavolání a má jistě už vybránu garderobu. Ostatní kraje, oblasti, by si rozebrali natovští vítězové. Možná také pro nás by se kus Sibiře našlo. Na rozdíl od revoltujícího Slovenska a Maďarska.

Co Rusko v této omezené válce chce, také víme. Oblasti s ruskojazyčním obyvatelstvem, které už z velké části de facto nejsou součástí Ukrajiny, a dále zneutrálnění země. Proto se válčí, proto teče krev.

Jsem proti jakýmkoli válkám. Ať již jsou zdůvodněny čímkoli. I tedy té východní. Jediným řešením, aby už konečně přestali umírat lidé, je sednout za jednací stůl. Rusko totiž přes Fialovu snahu nelze porazit. Jaderná mocnost nikdy nepadne na kolena. Víra v to, že nějaký nový Němcov zvítězí ve volbách a udělá opět z Ruska to, co před ním Jelcin, je pouhým snem těch, kteří neumějí nebo nechtějí jednat. Mezi ně patří také Petr Fiala a jeho válečnický tým. Pokud by si to voliči neuvědomili, pak musí počítat s válkou a tu opravdu chceme? V ní jde dokonce o naši lidskou a národní existenci, protože aktivity týmu pana Fialy nás vtahují čím dál víc do smrtelné pasti. Uvědomujeme si to? Většina obyvatel naší vlasti nikoli. Jinak by nemohli pětikoalici přivést k vládě a na Hrad prezidenta, jenž bude sloužit, bude-li třeba a bude-li mít z toho prospěch, kdekomu. Těm válkychtivým je nutné to nechat ve volbách pocítit a udělat vše, aby nám ostatním už nemohli škodit.

Jaroslav Kojzar