Kdo chce zpochybnit zásadu jediné Číny?

Včera (14. 5.) jsem se zúčastnil na čínském velvyslanectví zajímavého sympozia k problematice principu jedné Číny.

Úvodní projev na sympoziu přednesl čínský velvyslanec Feng Biao, který vysvětlil pozici Čínské lidové republiky (ČLR) v této problematice. Vláda ČLR chce řešit spojení pevninské Číny a Tchaj-wanu mírovými prostředky.

Je zřejmé, že vláda ČLR velmi senzitivně vnímá kroky administrativy Spojených států, které jsou namířeny – podle jejího hodnocení – proti územní celistvosti ČLR. Tyto kroky spočívají např. v obrovských dodávkách zbraní a zbraňových systémů Tchaj-wanu.

Na Tchaj-wanu došlo k určitému politickému posunu, neboť se v lednových volbách oslabila pozice Demokratické pokrokové strany, která je vládou ČLR vnímána jako strana, jež se snaží vést ostrov směrem k separatismu.

Řečníci, mezi jinými i já a také bývalý předseda KSČM Vojtěch Filip, který je předsedou česko-čínské hospodářské komory, hovořili jednak o ekonomické spolupráci Česka s ČLR, ale také o některých historických momentech, ze kterých vyplynulo, že to byla americká vláda, která v roce 1971 iniciovala a následně podepsala s vedením ČLR tzv. Šanghajský protokol (komuniké), na základě kterého bylo uznáno právo ČLR zastupovat Čínu ve světových organizacích, počínaje OSN. Do té doby zastupoval Čínu reprezentant Tchaj-wanu, tedy jedné z provincií Číny, jejíž četnost obyvatel se nedá srovnat s četností obyvatelstva pevninské Číny. Tehdy vlády zemí ČLR a USA – jak jsem to vyjádřil na sympoziu – braly uzavření paktu mezi oběma zeměmi především jako nástroj proti sovětskému hegemonismu. Bylo to jedno z nejzávažnějších rozhodnutí, ke kterému v americké zahraniční politice po II. svět. válce došlo. Bývalý ministr zahraničí USA H. Kissinger popisuje jednání s vedením Číny v souvislosti s přijetím Šanghajského protokolu ve své poslední knize, která byla u nás nedávno vydána v češtině.

Ještě dnes je potřeba ocenit roli tehdejšího prezidenta USA R. Nixona, který má v amerických moderních dějinách a zejména v americkém liberálním tisku spíše negativní pověst. Byl totiž zatím jediným prezidentem USA, který rezignoval v průběhu svého volebního mandátu na funkci prezidenta Spojených států, v důsledku aféry Wattergate. Nicméně on to byl a jeho ministr zahraničí Kissinger, kdo dokázali uzavřít vietnamský konflikt, což umožnilo Američanům vycouvat ze zničující vietnamské války. Také uzavření dohody Spojených států s vládou ČLR umožnilo Američanům, a to bylo vedlejším produktem Kissingerovy a Nixonovy zahraniční politiky, rozvinout politiku détente, tedy politiku zmírňování napětí ve vztazích se Sovětským svazem. A to byl důležitý moment ke zmírňování napětí v době studené války. Předseda čínsko-české hospodářské komory V. Filip zdůraznil, že zásada jediné Číny byla obsažena již v rezoluci č. 2758 z roku 1971, kterou přijalo Valné shromáždění OSN. Není to princip, nad kterým by se tedy někdo měl významněji podivovat. Faktem je, že kroky vysokých českých ústavních činitelů, které jsou vstřícné k vedení Tchaj-wanu, jsou velice citlivě vnímány Čínskou lidovou republikou.

Pokud je předsedkyně Sněmovny Pekarová Adamová připravena letět do Tchaj-peje, aby se zúčastnila inaugurace nově zvoleného tchajwanského prezidenta, není to z hlediska českých národních zájmů rozumné. Čína je náš druhý největší obchodní partner a bylo by dobré mít s ní korektní vztahy.

Podle průzkumu, který uskutečnila agentura STEM před dvěma lety pod názvem Česko 2022, na otázku, jaké si přejí respondenti zaměření české zahraniční politiky, odpovědělo 33 % respondentů, že si přejí, aby byla zaměřena západním směrem. 30 % respondentů vyjádřilo představu, že naše republika bude jakýmsi mostem mezi Východem a Západem. A že tedy bude těžit ze své polohy ve střední Evropě, což není nic jiného nežli politika mostu mezi Západem a Východem, jak ji formuloval po II. světové válce prezident Edvard Beneš. Myslím, že je možné obě dvě tyto představy o české zahraniční politice spojit a v národním zájmu využívat jedinečné polohy Česka ve středu evropského kontinentu ve prospěch našeho národa.

Sympozium na čínské ambasádě bylo věcné a jsem rád, že jsem se ho mohl zúčastnit.

Jiří Paroubek, předseda ČSSD