Není nad domácí pravdu…

Znáte to určitě – domácí svíčková je domácí svíčková…, v žádné hospodě si na ní tolik nepochutnáme… I domácí pravda je domácí pravda, nesrovnatelně chutnější než ta kupovaná…

Už nějaký čas si lámu hlavu nad tím, kde se v tolika lidech, málo jich opravdu není, bere tolik nenávisti. Je zajímavé sledovat jeden podstatný moment – že totiž jen opravdu málokdo z toho takříkajíc neoficiálního tábora je tak nenávistně hrubý ve svých vyjádřeních vůči těm z toho oficiálního. Pro ilustraci to zjednoduším – nezaznamenávám, že by odpůrci nynější americké zahraniční politiky častovali takovými vulgarismy prezidenta Bidena, jak na adresu ruského prezidenta Putina činí odpůrci nynější ruské zahraniční politiky.

Nebo jiný příklad – že by Zemanovi příznivci tak nenávistně plivali na Pavla, jak dozajista v míře přetékající plivou Pavlovi příznivci na Zemana, to taky nikde nečtu. Tady si neodpustím poznámku: co nyní čtu v internetových diskusích na Zemanovu adresu v souvislosti s jeho aktuální hospitalizací, nad tím aspoň můj rozum zůstává stát.

Ocituji slova, která pronesl Francesco Petrarca: »O Avignonu: Je to stoka, do níž se vlévají všechny neřesti a nečistoty světa. Pohrdá se tam Bohem, uctívají se tam peníze, pošlapávají se tam zákony božské i lidské. Všechno tam čpí lží: vzduch, země, domy, a hlavně ložnice.«

Když si za Avignon dosadím »O dnešní České republice«, bude to asi jediná výraznější změna v obsahu této Petrarcovy bezmála 700 let staré, avšak nestárnoucí myšlenky. A proč tomu tak je, to nám zase prozrazuje římský dramatik Publicius Terentius Afer, řka: »Pravda rodí nenávist« – pro latiníky »Veritas odium parit«.

Moc jinak si to už vysvětlit neumím. Proto jsme my neoficiální (rozuměj prašiví) proti těm oficiálním (rozuměj demokratům s hodnotnými hodnotami západního světa) nad věcí. Protože jsme pravdě mnohem blíž než ti oficiální, tudíž necítíme potřebu nenávidět. Zatímco oni tu potřebu nenávidět pravdu, byť to takto sami sobě ani neumí pojmenovat (jednají podvědomě, pudově jako zvířata), mají bez přehánění patologickou.

My »prašiví« nejsme líní a tu pravdu si čerstvou »pečeme« sami doma. Oni – ti demokraté – si ji z pohodlnosti radši »kupují« v médiích, klidně s prošlou záruční dobou či dávno prošlým datumem trvanlivosti, jen aby s ní neměli starosti, pohodlně bez práce se jí nasytili a nemuseli po tom domácím vaření-pečení-smažení mít špinavé nádobí. Proto ji, pravdu, a nás »prašivé« tolik nenávidí, proto jsou schopni bez uzardění vinšovat Zemanovi konec. Afer měl už tenkrát pravdu a Petrarca mnohé z nás popsal, aniž by je znal…

Marie Krejčíková