Dnešní doba se do historie zapíše mnoha skutky, jedním však historicky rekordním. Tolik mezí, kolik překračuje Fialova vláda, je více než všechny. Kdyby existoval jednoslovný výraz pro »více než všechny«, užil bych ho právě v daném kontextu. Takový ale neznám.
Blíží se mu možná »nekonečno«, byť ani ono překračování »nekonečných« mezí prostě není tím pravým ořechovým k pojmenování toho, čeho se zcela otevřeně, na plnou hubu, nynější kabinet dopouští. Věřit se tomu ani nechce, člověk si dnes a denně říká – je toto vůbec možné, je tohle už to skutečné dno, nebo se ještě propadnou hlouběji?
Když si koncem února Lipavský předvolal na kobereček ruského velvyslance ohledně smrti Navalného, kdy i šéf ukrajinské rozvědky prohlásil, že tenhle seladon zemřel přirozenou smrtí, docela na vážno jsem si myslel, že pod tímto dnem už žádné jiné neexistuje. Neuplynuly však ani dva měsíce, a moje tehdejší domněnka o neexistenci »dnovějšího« dna vzala za své.
Sotva před pár hodinami Lipavský na sociální sítí X zveřejnil tento příspěvek: »Rozhodl jsem dnes o předvolání íránského velvyslance, aby česká diplomacie jasně tlumočila íránskému vedení, že útokem na Izrael překročilo veškeré hranice. Íránský režim cíleně ohrožuje bezpečnostní situaci v regionu. To vše s tichým souhlasem svých ruských přátel.«
V dětství vedle nás bydlela rodina s třemi mentálně postiženými kluky. Všichni chodili do zvláštní školy, rodinné zázemí hrozné, maminka chytrosti nepobrala a jejich táta upadl do střízlivosti, jen když v hospodě měli jednou za kvartál třídenní inventuru.
Byť ti kluci byli hloupí, nějak intuitivně v sobě měli zakódované, kam ještě mohou a kam už ne, co si mohou dovolit a co už ne. Většina s tímhle postižením to takhle má. Navzdory tomu mentálnímu handicapu jasné vědí, že primářem na neurochirurgii nikdy nebudou. Avšak kdo z nich tuhle intuitivní soudnost ztratil, ten si naopak troufá na všechno. Často je tomu na vině už příliš vysoký stupeň postižení, jenž toho dotyčného zbavuje elementárních rozlišovacích schopností. Právě tito ve své podstatě chudáci jsou tím nejefektivnějším výrobním nástrojem pro lóžové bratry.
Takoví si potom za trocha chvály, peněz a falešného pocitu moci (jako že o něčem opravdu rozhoduji) předvolají na kobereček kohokoli, klidně např. i papeže, bude-li si to bratr žádat.
Takoví jsou naprosto bez zábran a krom plnění povinností hýří vlastními aktivitami, aby se zavděčili.
Takoví jsou schopni úplně všeho – jakékoli meze, dosud striktně hájené, překračují s odzbrojující samozřejmostí.
Na závěr mi dovolte otázku: Jakou překročenou mezí bude ta, za kterou se už jednou pro vždy zabouchnou dveře vězeňské cely?
PS: My těch nepřekročených mezí opravdu budeme za chvíli mít méně než ovocných stromů a prasat dohromady – jako že obojího máme dnes již méně než poskrovnu. A propo – sice si po tomto cvachovském zákroku Černínského paláce neumím představit to zděšení, jaké »muselo« nastat v Teheránu, ale docela živě si umím představit budoucnost České republiky, až to jednou praskne… Jestli bude v Evropě nějaký stát na ráně s velkým náskokem jako první, nepochybně to bude ten český.
Dušan Sedlák
Napadenému je potřeba řádně vyčinit. 😛