Home Kalendárium Slovo Lenin

Slovo Lenin

Jaroslav Kojzar

Víte, že včera tomu bylo právě sto let, co v Gorkách u Moskvy zemřel Vladimír Iljič Uljanov, kterého svět zná pod jménem Lenin. Dnešní naše propaganda ho proklíná, ač byly doby, kdy byl až přespříliš glorifikován a mnozí se za jeho myšlenky kryli, jak za neprůstřelnou vestu. Lidé jsou prostě tací. To, co se dnes nosí, zítra jsou schopni poplivat.

Leninův odkaz nebyl ovšem jen věcí místní, jež ovlivnila dějiny Ruska. Svými myšlenkami dokázal doslova rozhýbat svět. Namítnete, byla doba, kdy lidstvu nahrála hrůzná válka a ti, kteří nejvíce trpěli, chtěli žít jinak než před ní. Jenže nebýt velikána typu Lenina, nemuselo dojít k takovým změnám a k naplnění snu tehdejších lidí, kteří se už nechtěli dívat na to, jak někteří žijí v blahobytu, jiní umírají hlady či dokonce na frontách války.

Leninův odkaz byl mnohokrát rozebrán ze všech stran. Nechci se věnovat ani jeho životopisu. Dodnes je ho možné přečíst v učebnicích anebo ve slovnících. Ostatně i na internetu. Chci jen zmínit jeho význam. Žádná událost 20. století neovlivnila lidstvo tak, jako jeho myšlenky. Dodnes se mnohé státy řídí jeho odkazem. Myšlenky totiž nemůžeš zakázat, jen pokusit se je uložit – stejně jako za nejhorších let vlády katolické církve byly pečlivě pod zámek uloženy spisy Koperníka, Giordana Bruna či Jana Husa – hluboko do trezorů. Librí prohibiti. Jenže lze uzavřít do klece myšlenky? Šíří se a už vůbec se nepodobají těm prvním, které byly vysloveny. Mají svůj život, rozvíjejí se, doplňují, mobilizují a nakonec třeba i revolucionizují. Z jisker se pak najednou rozhoří plamen. A nemusí to být hned. Čas musí přinést příhodné podmínky. Čas, který běží pomalu, ale nezná návratu.

Když se několik let po smrti Vladimíra Lenina pokoušeli zničit pouhé připomínky jeho odkazu, neuspěli. Ani ti smrtihlavové z koncentráků, ani ti, kteří penězi uplatili národy a dodnes se snaží vymazat každý odkaz na to, co vyvolal, jak zvedl bědné, aby se sami chopili vlády. Ti po nich ovšem, jejich následovníci, často sklouzli na jednodušší cesty anebo se je pokoušeli vyložit až příliš po svém. Jen tak mohlo dojít ke sklouznutí zpátky a na místo kroku vzad a dvou kupředu se lidstvo vrátilo o nemalý krok zpátky. Přesto Leninovo jméno neztratilo na přitažlivosti. A nebylo možné ho vymazat. Svou slavnou báseň na toto téma napsal básník a dramatik Bertold Brecht. Píše v ní o nezničitelném nápisu, který kdosi napsal na stěnu. Ten nápis byl jednoslovný. Zněl krátce: Lenin. Městská moc ho nařídila přetřít barvou. Stalo se. Prosvítal však. Rozhodla odtesat zbytky písmen. Stále byl čitelný. Tak pokračovala dál, až padla celá stěna. Otevřel se však pohled do dálky, který se zničit nemohlo podařit.

Jaroslav Kojzar

14 KOMENTÁŘE

  1. Také se chci připojit k diskusi. Už totiž mám dost toho zbožšťování. Palach byl obyčejný kluk, kterému vůbec nešlo o svržení socialismu, ale o konec časopisu Zpráv a o odchod vojsk Varšavské dohody od nás. Policie to našla písemně v jeho poblíž pohozené aktovce. Sám se ohodnotil jako marxista. Jistě tento dokument mají příslušné orgány k dispozici. Proč však o tom mlčí? Odpovím za ně, protože se to momentálně, jak ukazuje i pan Brázda, nehodí. Jan Palach by se asi divil, co dnes mu všechno připisují.
    Pan Kojzar o tom psal už před časem v někdejších Haló novinách v seriálu Osudové okamžiky. Text jsem si schoval. Byl vytvořen na základě dokumentů. Měl tehdy odvahu to vyslovit naplno. Jestli tehdy na něj zareagoval pan Brázda, nevím. Určitě by však odpovědi nebyly složené z urážek.
    Pokud jde o tvrzení pan Brázdy, že Lenin byl největší masový vrah v dějinách, doporučoval bych mu si přečíst Reedovu knihu Deset dnů, které otřásly světem. Autor byl Američan známý svými reportážemi z válčícího Mexika, jímž se zabýval před Ruskem. Tam by se dočetl, že svržení ministři tzv.demokratické vlády byli posláni do domácího vězení. Žádné zabíjení a la Pinochet, kterého tak vychválil Václav Benda. A ty revoluční zákony, které následovaly po zahájení pokusů svrhnout vládu Sovětů a vraždění stoupenců Leninovy vlády, byly odpovědí. Obrázek o tom všem se najde ve slavném Tichém Donu, za nějž Šolochov dostal Nobelovu cenu. Nebo při seznámení se se životem skutečně masového vraha Kolčaka, vládce Sibiře, kterému sloužili i někteří čeští legionáři včetně generála Gajdy. To líčí bez svatozáře dokonce dnešní propaganda. Taková situace je ovšem vždycky, když nastane občanská válka nebo intervence. Pak je jedno, zda jsi bratr nebo nebratr, sestra nebo nesestra. Jinak by se totiž pozdější vítězná strana neudržela u moci. Může se nám to nezdát, ale bylo tomu tak vždycky. Také při vraždění na jihu Afriky, kterého se jako důstojník účastnil Churchill, anebo ve Frankově Španělsku, kterého USA vzaly na milost a přijaly v polovině padesátých let do NATO. O tom se ovšem nemluví. Důležité je, kdo s tím vším začal. Sověty a Lenin to tehdy nebyly.

  2. Obnovený kapitalismus v rozbitém Československu po listopadovém puči 1989 se nikdy neštítil zneužít a využít pro své účely i třeba bezvýznamnou sebevraždu bezvýznamného studenta Palacha. Účel světí prostředky, a účelem tohoto zneužití není a nikdy nebylo nic nižšího, než touha po cizím majetku. Účelu za použití tohoto prostředku bylo dosaženo a zloději majetků nás všech pořádají od listopadu 1989 oslavné sabaty u hrobu, jež tento věřící sebevrah smí mít za svolení církve. Za tu přetvářku, zabalenou do blábolu o svobodě to přece stálo a stále stojí.

    Mohl by mi někdo ze zdejších obdivovatelů Fialy a Rychetského Pětikoalice a Pavla, kde bych si mohl vypůjčit a přečíst Palachovy sebevrahovy spisy a dílo?

    Po Leninovi, který ovlivnil světové dění na více než sto let zůstalo revoluční dílo, které má i dnes platnost. Vladimír Iljič Lenin je světová osobnost i kdyby se čeští antikomunisti a fašisti nenávistí podělali.
    Antikomunisti Lenina nenáviděli, nenávidí a nenávidět budou.
    Není frází že – Lenin žil, žije a bude žít!
    Jak se to říkalo v tom antikomunistickém českém filmu? – parafrázuji – Antikomunisti všech zemí vyližte si p*rdel!

  3. Před 100 lety zemřel masový vrah, ideolog zrůdného bezpráví, nenávisti, násilí a totality, Vladimír Iljič Lenin. Pamatuji si jaké orgie se konaly v roce 1971 při oslavách jeho stého výročí narození, kdy před ním nebylo úniku. Tenkrát ty oslavy jeho kultu osobnosti měly účelově překrýt a dát zapomenout na rok 1968 a skutečné hrdiny a osobnosti typu Jana Palacha. Dnes si na tu ruskou zrůdu, která uvrhla třetinu světa do bídy, hladomoru a teroru, vzpomene jen bývalá bolševická nomenklatura, která si v minulém režimu založila své živobytí na papouškování jeho neplatných tézí.
    Mladí si naštěstí jeho jméno mohou navždy vymazat z paměti.

      • Ale jděte, přece nebudete věřit mainstreamovým médiím.
        A k tomu vašemu opovržlivému výrazu „…Vašeho hrdiny…“. To není můj hrdina, ale hrdina tohoto národa, jehož jméno se stalo symbolem pádu minulého režimu. Proto to jméno pro mě a spoustu dalších tolik znamená. Pro mladé už tolik ne, protože žít ve svobodě je pro ně samozřejmost. Kojzar se tu dopodrobna zabývá zapomenutými bolševiky Leninem, Liebknechtem, Luxemburgovou a nevím kým ještě a zapomene se zmínit o Palachovi, který jako symbol tak výrazně ovlivnil naše nedávné dějiny. Z něj a jeho vlivu si poučení není ochoten vzít. Jak příznačné.

        • Karle, výraz „Vašeho hrdiny“ jsem určitě nepoužil opovržlivě – Vy jste ho nazval hrdinou, proto „Vašeho hrdiny“ – proč hledáte v mých slovech něco, co tam není? Ano, správně jsem měl napsat „Vámi zmíněného hrdiny“, ale „nobádyisperfekt“ 🙂
          Rozdíl v mediích je především v tom, že některá se věnují tomu, čemu jiná ne. Chcete-li číst ovace třeba na Jana Palacha, hledejte je nejspíš právě tam, kde se nebudou dopodrobna zabývat dalšími Vámi citovanými – to snad pochopíte i Vy, ne?
          A drobnost k tomu, zda věřím 168: zde nejde o 168 ani o ČT, toto je bohužel důkaz ne toho, že mladí berou svobodu jako samozřejmost – to je prostě jen potvrzení doby. Zatímco pro Vás a spoustu dalších Palachovo jméno tolik znamená, někteří se o něm nezmiňují a jiní si ho dokonce pletou s Palackým…

        • Ano, z toho sebevraha udělala vaše propaganda symbol, protože potřebuje symboly, pocity, vášně, příběhy, namísto faktů, pravdy a kritického myšlení, což je zase naše parketa.
          Palach byl prý stoupencem socialismu, asi by těžko chtěl návrat země zpět do buržoazního režimu.
          V současnosti tu nežijí lidé ve svobodě, fialovým režimem jsou rozsáhlým způsobem porušována lidská práva.
          Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová byli pravičáky zavražděni, Palach se naopak rozhodl usmrtit sám, dobrovolně a bezdůvodně.
          Mimochodem, Rosa Luxemburgová prý volala po větší demokracii a nesouhlasila s Leninovými opatřeními na obranu revoluce. Brzy se měla přesvědčit o svém omylu, stejně jako se o něm přesvědčili španělští republikáni, Salvador Allende, Hugo Chávez, ale i Viktor Janukovyč a mnozí další, kteří spoléhali na férové jednání svých politických protivníků.

    • Lenin nebyl masový vrah. To spíš Masaryk nebo samozřejmě Havel.
      Bezpráví, násilí a totalita, stejně jako bída a hlad, to byly atributy carského režimu. Také imperialistické války, na to nezapomínejme.
      Určitě nikdo rozumný nemohl předpokládat, že dědictví carismu bude překonáno ze dne na den, zvlášť když imperialisté celého světa podporovali bílé a dokonce sami vojensky intervenovali (když už je řeč o intervenci v roce 1968). Výsledkem čehož byly milióny mrtvých, o zničené ekonomice nemluvě. To, co za těchto okolností dokázali pracující Sovětského svazu vedení komunisty, je obdivuhodné, a dokazuje to nadřazenost socialismu nad přežilým buržoazním systémem.

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here