Tak nám opět hoří kdysi sladká a nejednou také tuze zrádná Francie. Proč sladká? Francie poslední třetiny 19. a počátku 20. století byla největším centrem evropské kultury, mladí čeští umělci si zejména v Paříži doslova podávali ruce. Mezi dvěma světovými válkami pak tuto funkci plnila spolu s Prahou, Leningradem a Moskvou. Proč zrádná? Francie také zažila řadu revolucí, vedla brutální koloniální války, byla významným účastníkem první světové imperialistické války 1914-18, černým písmem se zapsala na konferenci v Mnichově 28.-29. září 1938, kdy Francie spolu s Velkou Británií a fašistickou Itálií poslední baštu buržoazní demokracie ve střední Evropě nacpaly do chřtánu zrůdě německého nacismu a otevřely tak cestu ke genocidě českého národa, k druhé světové válce a k dovedení nacistických tanků v červnu 1940 až do Paříže.
Koloniální zločiny Francie, stejně jako Německa, Belgie, Velké Británie či Japonska, byly obrovské. Ve Francii měly dohru ve zločinných koloniálních válkách proti národům Indočíny v letech 1946-54 a proti alžírskému lidu v letech 1954-62. Pod tíží alžírské války v roce 1958 padla čtvrtá Francouzská republika a byla nastolena pátá prezidentského typu s pravomocemi silně obdařeným prezidentem v čele. Nový francouzský prezident generál De Gaulle pod kotel války a nenávisti přitopil, když si Francie v jižním Alžírsku v roce 1960 vyzkoušela svou první atomovou pumu, nepřekvapivě s krutými následky pro tamní obyvatelstvo. V roce 1962 byl nucen uznat porážku Francie a souhlasit s osamostatněním Alžírska. Asi třímiliónová alžírská menšina, kolaborující s francouzskou koloniální mocí, se tak prý ocitla v ohrožení. Francie jí poskytla politický azyl, prakticky nový domov.
Tak vznikla v jižní Francii silná arabsko muslimská menšina. První generace podle všeho byla za azyl vděčná. Druhá už méně. Třetí, jistě i ve spojení s radikálním islámem… – vidíte to v přímém přenosu. Drancování nejen obchodů, zapalování aut, autobusů a budov, útoky na policisty, státní úřady, provolávání »Alláhu Akbar!« (Bůh je velký!), což ale nemusí znamenat, že se chystá odpálit muslimský sebevražedný atentátník za účelem zmasakrovat druhé. Prvotní podnět k rebelii muslimů – zastřelení sedmnáctiletého muslima marocko alžírského původu francouzským policistou, když se pokoušel ujet a zbavit se tak odpovědnosti za jistý delikt – měl asi stejnou váhu, jako zastřelení Ferdinanda v Sarajevu v rozpoutání první světové války. Kdyby k atentátu nedošlo, jistě by se našla jiná záminka.
Druhým zdrojem muslimů nejen ve Francii je jejich podstatně vyšší porodnost ve srovnání s rodilými Francouzi. Třetím zdrojem muslimů nejen ve Francii se stala jejich masová migrace do Evropy, zejména ze států, které předtím západní mocnosti a jejich loutky zničily: Afghánistán 2001, Irák 2003, Sýrie od roku 2011, Libye 2011… Ano, francouzským vojenským letectvem v březnu 2011 zahájený vojenský útok na svobodnou Libyi, zadržující dosud proudy migrantů ze Západem ožebračované černé Afriky, měl sebevražedné rysy. Tehdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy zahájil válku, v níž se sice státům vojenského paktu NATO půlročním brutálním bombardováním podařilo zničit nejrozvinutější africkou zemi, socialistickou Libyi, uvrhnout ji do nekonečného násilí občanské války a mimo jiné ji oloupit o 200 miliard petrodolarů, uložených v západních bankách, ale současně otevřel cestu k masové migraci muslimů do Evropy přes Itálii. Naplnilo se tak varování Západem svrženého a bestiálně zavražděného libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, že na zničení Libye Evropa krutě doplatí.
Sarkozy sice s britským premiérem Davidem Cameronem a s německou kancléřkou Angelou Merkelovou v roce 2011 vydali prohlášení, že politika multikulturalismu EU typu selhala, ale Merkelové přesto pod tlakem tzv. lidskoprávních neziskovek, financovaných mimo jiné tzv. americkým filantropem, reálně vydřiduchem Georgem Sorosem, koncem srpna 2015 pozvala do Německa všechny potenciální syrské migranty. Rázem byl každý migrant Syřan, a to i když neuměl arabsky a měl černou barvu kůže. Každý ztratil své doklady. Dvacetiletý se vydával za desetiletého. Také Francie se zaplnila migranty, vznikla stanová městečka migrantů i pod Eiffelovou věží. Šokovaní měšťáci zuřili, neboť migranti tu a tam tábořili i v luxusních čtvrtích nejen Paříže. Za krásami Paříže a dalších francouzských měst už ani náhodou. A to jsem netušil, že brzy vzplane i slavný gotický skvost – chrám Notre Dame.
Když Merkelová zjistila, že příval převážně muslimských migrantů Německo nezvládá (v některých německých okresech je již více dětí migrantů než domorodých Němců), začala část migrantů vnucovat druhým státům, například České republice. U prezidenta Miloše Zemana naštěstí neuspěla, na rozdíl od současné zrádcovské vlády pětikoalice.
Velkým varováním nejen Francii měly být rozsáhlé nepokoje ve Francii v roce 2005, při nichž bylo mimo jiné migranty a hlavně jejich potomky spáleno na 6500 aut. Komunistický starosta jednoho pařížského předměstí vylíčil tehdejší situaci následovně: »Chtěl jsem s nimi diskutovat a oni mi zapálili auto!« Poučení z nepokojů ve Francii v roce 2005 ale vyvozeno nebylo, největší západní cynici zesílili kampaň multi kulti a gender. Fungovalo to podivně, v rámci multi kulti zvou a nejen do Francie dovážejí převážně muslimské migranty, kteří následně vraždí v rámci gender ideologie silně zvýhodňované osoby LGBT. Skandalizovali každého, kdo tuto pochybnou teorii svévolného míchání národů odmítal a zatracování normální heterosexuální rodiny odmítal. V západní Evropě rychle přibývalo převážně muslimských »No Go Zone«, tj. území, obydlené převážně muslimskými migranty, kam se časem neodvažovala ani policie, protože její případné návštěvy byly brutálně napadány. Rostl počet No Go Zone, rostla jejich velikost. Ve Francii se jejich počet odhadoval na 250, později 300, 350. Vznikl pojem »ztracená území«. S nimi rostla i kriminalita a další negativní jevy.
Značný ohlas v No Go Zone měl vznik tzv. Islámského státu v Iráku a v Sýrii v letech 2014-17, zpočátku podporovaný Saúdskou Arábií a Západem. Jeho bojovníci v Iráku a v Sýrii často brutálně povraždili statisíce lidí – LGBT, křesťanů, ateistů, umrněných muslimů. V západní Evropě došlo k sérii masových vražd civilních obyvatel, spáchaných muslimskými fanatiky. Ač byla Francie terorem postižena nejvíc a zle utrpěly i francouzské státní symboly, v idiotské politice multi kulti jela dál.
Ptáte se, z čeho No Go Zone žijí? Kromě drobné kriminality žijí zejména ze sociálních dávek, poskytovaných chudým občanům francouzským státem. Protože chudé občany nelze efektivně zdanit a boháči platit daně odmítají, život převážně nepracujících obyvatel No Go Zone financují ze svých daní především střední vrstvy. Za poměrně štědré sociální dávky vyplácené migrantům nepřichází vděk. Muslimští kněží – imánové – vysvětlují, že nejde o sociální dávky, ale o povinnou daň, kterou platí druhořadí nevěřící pohanští psi pánům světa – muslimům. Respektovat domácí tradice? Ani náhodou. Směrodatné je to, co je v písmu svatém (Koránu), nebo jak ten či onen text Koránu vykládá imán. Zabít nevěřícího je jen drobný delikt. Nemusí jít přitom o Žida. Zapálit křesťanský kostel radikální muslimové hodnotí jako čin hodný obdivu.
Není to tak dávno, kdy asi polovina francouzských policejních a armádních důstojníků vydala prohlášení, v němž francouzskou vládu varovala, že situace ve Francii je stále neúnosnější a že bez zásadních změn ve vnitřní politice směřuje k občanské válce. Tři vedoucí rebelové v důchodu seznam petentů neposkytli úřadům ani novinářům v obavě z represí. O ty se prezident Macron opravdu pokusil, ale neuspěl. Policisté a vojáci ve Francii patří mezi nejohroženější.
K vzplanutí současné vlny násilí stačil poměrně malý podnět. Nejde o zastřelení jednoho sedmnáctiletého teenagera afrického původu (příslušníků protestujících žlutých vest před časem francouzští policisté zabili nejméně jedenáct a mnoho se nestalo, neboť šlo o Francouze původem, takže mainstream dával vinu zabitým), ale o velkou rebelii převážně muslimských migrantů proti francouzské vládě, předstírající věrnost blíže nevymezeným evropským hodnotám. Francie je smrtelně ohrožena, jak varovali francouzští důstojníci. Není však ohrožena jen Francie. Až muslimští fanatici ovládnou zemi a zmocní se francouzských jaderných zbraní, nebudou váhat je použít proti nevěřícím psům ve Francii i mimo ni. Jaderný hřib se může objevit i nad Prahou.
Nadávat ale můžeme především sobě. Vyznávání šílené teorie multi kulti a její financování nejen od Sorose a vedení Evropské unie, ale také od velké části jednotlivých členských států EU včetně Česka a některých radnic, je trestuhodné. Podstatná část českých společenských elit zradila svou zemi a svůj národ již krátce po 17. listopadu 1989 a na své kompradorské činnosti nehodlá nic měnit. Nezastavuje se ani před vlastním národem, viz jen malé protesty proti skandálnímu souhlasu Fialovy vlády s povinným přerozdělováním převážně muslimských migrantů, ani před jeho základem – heterosexuální rodinou, jak dokazuje současné projednávání zákona o manželství pro osoby LGBT a ratifikace chaotické a na heterosexuální rodinu útočící »Istanbulské« úmluvy.
Jan Zeman