Routovité rostliny je čeleď rostlin, která zahrnuje především tropické dřeviny, většinou aromatické kvůli nádržkám se silicemi v pletivech. Některé z nich jsou ale mimotropické, přestože teplomilné, a vzácně mezi nimi najdeme i byliny. Routovité jsou morfologicky velmi různorodé.
Nejznámějšími rostlinami celé čeledi jsou citrusy. I další rody mohou poskytovat ovoce, některé jsou zdrojem cenných dřev nebo léčivých látek. U nás ve volné přírodě roste jediný druh routovitých. Je to třemdava bílá. Je to pomalu rostoucí trvalka, která bývá podle místních podmínek vysoká od 40 do 100 cm. Má statnou, přímou, nevětvenou lodyhu. U slabších exemplářů jednu, u starších rostlin však několik lodyh vytváří trs keřovitého tvaru. Druhový název »bílá« není odvozen od barvy květů, ale od barvy kořene. Smaragdově zelené kopinaté listy, které vydrží na rostlině dlouho do podzimu, jsou pouze na lodyze, lichozpeřené se 3 až 5 jařmy (tj. proti sobě rostoucími vstřícnými lístky). Veliké růžové květy s výraznými purpurovými žilkami jsou souměrné podle svislé osy, čtyři horní korunní lístky vzpřímené, dolní skloněný. Jsou uspořádány do koncového hroznového květenství. Třemdava kvete během května a června po dobu cca 14 dnů, plodem jsou ozdobné tobolky.
Květy voní citrónově až omamnou vůní. Zvláště za horkého dne se silice z její lodyhy a listů intenzivně vypařují a je možno je zapálit i sirkou. Proto se jí lidově říká ohnivý keř nebo také Mojžíšův keř (podle biblické zprávy o hlasu Božím z hořícího keře, kdy Bůh mluvil k Mojžíšovi a sdělil mu své pravé jméno). U citlivější osoby může vlivem produkované silice vzniknout při doteku s rostlinou na kůži alergická fotosenzitivita, kůže se stane citlivou na ultrafialové záření a vytvoří se na ní špatně se hojící puchýře s následnými jizvami.
Euroasijský druh, roste ve střední a jižní Evropě, západní a střední Asií a Číně. Nachází se roztroušeně ve světlých teplomilných doubravách, na lesostepích, v suchých lesních lemech i na zarostlých skalnatých svazích v teplejších oblastech Čech i Moravy. Její výskyt není v Česku hojný a je zařazena mezi ohrožené druhy rostlin, stejně jako v Polsku, Slovensku, Německu, Rakousku a Maďarsku.
Ve starém lidovém lékařství se čaj ze sušených listů třemdavy používal proti střevním parazitům, proti moru a k podpoře menstruace (může však vyvolat i potrat). Na Balkáně je lidovou kulturou třemdava považována za bylinu silně svázanou s vílami (rusalkami), v Bulharsku si ji dívky vázaly do věnců na ochranu »před draky« a byla také používána k magickým lidově-léčitelským praktikám. V současné době má význam ryze estetický. Jinak ovšem routa, příbuzná třemdavy, spolehlivě chrání proti baziliškům. Proto je prý u nich přísloví, že »routa rmoutí ráno«, ve zkratce »RRR«. Inu, to baziliškové dělají, že si vymýšlejí zkratky.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora