Když na počátku 19. století vědci našli v usazeninách starých více jak 20 milionů let mohutné srpovité drápy a i potom, co ty drápy přiřadili ke končetině, která k nim evidentně patřila, nevěděli ke které skupině savců mají kosterní pozůstatky přiřadit.
Největší znalec tehdejšího vědeckého světa Francouz Cuvier pokládal rozelané prstní články, na kterých byly ty ohromné rohovité drápy nasazené, za doklad gigantického luskána, jiní se ale domnívali, že jde o velkého chudozubého lenochoda. Takové už znali z Jižní Ameriky. Když však nalezli téměř úplnou kostru zvířete, včetně lebky, zjistili, že chrup toho zvířete určitě lenochodovi nepatřil. Spíše připomínal svým vzhledem chrup předchůdců nosorožců a tapírů a mohl by patřit i k chrupům vymřelých severoamerických hromových koní – brontotherií. Tak byly ty kosti přiřazeny mezi velké býložravce z řádu lichokopytníků.
Opravdu, chalikotheria patřila mezi nepodivuhodnější zvířata třetihor. Velcí býložravci jeví vzdálenou příbuznost ke koňům, ač se to zdá velmi nepravděpodobné. Ale je to tak. Teprve nálezy celých koster a čelistí z jeskyní a jejich výplní u Devínské Nové Vsi u Bratislavy, kde se našlo více než 60 jedinců, prozradily, že jde o vývojově starobylou větev, která na počátku třetihor se odštěpila od prvotních kopytníků. Po těchto nálezech bylo konečně možné zobrazit podivného tvora, jaký mezi žijícími savci nemá vůbec obdoby. Bizarní jsou především silné přední končetiny, které jsou o třetinu delší než zadní, a jsou ozbrojené už zmíněnými drápy. Stavba končetin nasvědčovala tomu, že se zvíře v klidové poloze a při chůzi opíralo o vnější hřbetovou stranu zahnutých prstů s drápy. K čemu asi ty přední končetiny (chcete-li, »ruce«) sloužily? O tom vedou dodnes vědci spory. Zprvu se vědci domnívali, že přední končetiny chalikotherií mohly mít hrabavou funkci. Jenže tomu vůbec neodpovídá tvar kosti ramenní. Chalikotheria pravděpodobně jimi přitahovala větve v postoji, kdy při této činnosti byl trup zvířete vztyčený a tlamou obírala listy, svou základní potravu. Zvířata byla rozšířena hlavně v Evropě, severní Africe a v Asuu na jih od velehor. Žila i u nás a zřejmě nejvíce v západních Čechách. Jejich pozůstatky byly nalezeny v okolí Chebu a Františkových Lázní. Ale i jinde. Naše Chalicotherium grande bylo vysoké v kohoutku cca bylo vysoké v kohoutku cca 2 m, dlouhé kolem 2,5 m a mohlo vážit až 600 kg.
Poslední zástupci chalikotherií vymřeli na počátku čtvrtohor, takže se mohli ještě potkat s našimi pradávnými předky. Jestli v nich vzbuzovali hrůzu, či na ně naši dávní předci koukali jako na zásobárnu masa, nevíme. Víme jen, že dnes se rod označuje názvem Anisodon. Inu, někdy vědci, zejména z těch anglicky mluvících zemí, musí najít nějakou prioritu, aby si název udělali po svém.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora
někdy vědci, zejména z těch anglicky mluvících zemí, musí najít nějakou prioritu, aby si název udělali po svém…..