S vývojem poznání čtvrtohor, ke kterému došlo v nedávné době, víme, že se zde střídala období chladná (doby ledové) a teplá (doby meziledové). Těch ledových dob je v současné době stanoveno asi 30. Jsou to chladná až velmi chladná období, kdy pevninský ledovec sestupoval v některých případech až do Čech a na Moravu a na většině území převládala chladná a relativně suchá step s nevelkými lesíky břízy a modřínu.
Období mezi dobami ledovými (doby meziledové) jsou teplá a vlhká, mnohdy teplejší než je tomu dnes. Tehdy se k nám vrací listnatý les, jehož hlavními stromy jsou duby, buky, lípy javory, jasany a jilmy doplněné jedlemi a borovicemi. Jak doby ledové, tak i doby meziledové mají svou bohatou faunu, jejíž pozůstatky nacházíme ve čtvrtohorních uloženinách. V dobách ledových jsou dominantními druhy mamut, srstnatý nosorožec, veledaněk, sob, medvěd jeskynní, lev jeskynní a řada dalších druhů, v meziledových dobách tu žijí mastodonti, sloni, nosorožci, divocí koně, pratuři, zubři, jeleni, srnci, medvědi jeskynní, vlci i poslední šavlozubé šelmy a hyeny.
Labe – největší řeka Čech, zasáhla na Poděbradsko výrazně. Jarní vody z tajícího sněhu Krkonoš, Jizerských i Orlických hor přinášely nejen jemný písek, ale také valouny hornin, křemene, živců a řeky Cidlina i Jizera přidaly překrásné acháty a jaspisy, které nacházíme i na Pečecku. Samo Labe zde zanechalo šest stupňů teras. Vedle toku řek to byla i činnost větru, která dala vzniknout i dalším charakteristickým rysům naší krajiny – návějím spraší a písečným přesypům. Setkáváme se s nimi hlavně na severním okraji našeho regionu, ale spraše jsou také u Radimi, Chotutic a setkáváme se s nimi i nezřídka jako s nadložními usazeninami třetihorních štěrkopísků a písků. Spraše daly základ našich úrodných půd, nacházíme v nich pozůstatky dávných zvířat, která zde žila koncem jednotlivých dob ledových (mamuti, nosorožci, sobi), spraše byly těženy i jako stavební materiály pro výrobu cihel a nacházíme vápnité konkrece, kterým říkáme cicváry.
Písečné navátiny, tvořící se jednosměrnými větry ve směru východ – západ vyfoukáváním jemného písku z labských teras známe z blízkosti Poděbrad od Osečka a táhnoucí se pruhem od Osečka k Sokolči a dále k Vrbové Lhotě a k Pečkám. Říkáme jim naváté písky. Jsou velmi jemné a v minulosti většina z nich byla rozebrána člověkem k tvorbě vnitřních omítek našich obydlí. Proto z nich zbyly nevelké útržky, které ovšem jsou přírodně velmi vzácné.
Rostou zde typická neuzavřená bylinná společenstva s charakteristickými bylinami (paličkovec šedavý, kostřava ovčí a kolenec Morisonův), které jsou zde hojně zastoupeny. Místy pokrývají povrch písečného přesypu pouze mechorosty a lišejníky. Území je význačné hojným výskytem hub, na přesypech a blízkém okolí bylo zjištěno více než 80 druhů. Ze vzácných druhů hub zde žijí hřib cizopasný, hřib silný a holubinka ametystová. Výborně se zde daří pískomilným druhům hmyzu. Vedle běžnějších druhů je to např. mravkolev Grocus bore, chroust maďalový, chroust mlynařík (ten dnes již jen velmi vzácně!) a svižník lesní.
Nejznámější místo je asi Písečný přesyp u Osečka, cca 3 km od Poděbrad, což je dnes přírodní památka s písečnou dunou, která je zároveň lokalitou více než 80 druhů vzácných hub. Tento písečný přesyp vznikl v pozdním glaciálu zatím poslední doby ledové, dnes ho hojně pokrývají borovice, mechorosty, lišejníky, a je domovem pískomilného hmyzu.
Přírodní památka Písečný přesyp u Osečka o rozloze 0,85 ha se nachází asi 3 km na jih od města Poděbrady a necelý 1 km od obce Oseček v okrese Nymburk, na východním okraji lesního komplexu Kluk. Jinak se též rozkládá při levém břehu řeky Labe mezi městy Kolín a Poděbrady. Úkolem chráněného území je ochrana jednoho z posledních nezalesněných zbytků písečných přesypů středního Polabí, lokality typických pískomilných druhů hub, rostlin a bezobratlých živočichů. Nad rovinou tvořenou štěrkopískovou terasou řeky Labe se uložily váté písky, které vznikly pravděpodobně vyvátím nejjemnějších částic štěrkopískových náplavů. Na místě písečného přesypu se nevytvořil půdní profil, pouze místy je povrch písku překryt tenkou vrstvou surového humusu. Jde o dobře přístupné místo nedaleko silnice I/38 a také dálnice D11.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora