Orel opičí je kriticky ohrožený druh, který je považován za jednoho z nejohroženějších dravců na světě. Žije pouze na posledních několika filipínských ostrovech, kde přežívá v počtu 200-300 posledních párů. Filipínští ochranáři usilují o záchranu populace orla opičího v přírodě, ale druhou částí jejich ochranářských aktivit je i záchranný chov v lidské péči. Ten se jim dlouhodobě nedaří, a proto přijeli na stáž do liberecké zoo, která má s odchovy mnoha různých druhů dravých ptáků jedinečné zkušenosti. Společně s libereckými odborníky připravují novou strategii na rozmnožení a záchranu tohoto vymírajícího druhu největšího orla na světě, který disponuje mnoha výjimečnostmi a nej.
Orel opičí (Pithecophaga jefferyi) je vzácný, endemický a kriticky ohrožený druh dravce. Je považován za největšího žijícího orla na světě. Samice jsou většinou cca o 10 procent větší než samci a dospělí jedinci dosahují na délku až 105 centimetrů s rozpětím křídel až 250 centimetrů. Patří tak mezi největší létající dravce na světě.
Jeho reprodukční cyklus je však dlouhý, což se ztrátou přirozeného prostředí v důsledku kácení tropických deštných lesů a nelegálním lovem pro trofeje, potravu a obchod s živými zvířaty způsobuje jeho snižující se početní stavy.
Hnízdí totiž jednou za dva roky a obvykle samice klade jen jediné vejce, výjimečně dvě. Na vejci sedí po dobu 58–68 dnů střídavě oba rodiče, ale samice častěji, a oba dva vylíhnuté ptáče posléze i krmí. Prvních sedm týdnů jej rodiče chrání před sluncem a deštěm. Z hnízda vylétá ptáče až ve čtyřech až pěti měsících, ale až do 20 měsíců života potomka se o ně rodiče stále starají, dokud mladý orel neopustí jejich území, aby se stal samostatným. Mláďata se učí lovit sama, bez zásahu rodičů. Mladé samice pohlavně dospívají nejpozději v pěti letech, samci až v sedmi letech.
Orel opičí vytváří páry na celý život, ale pokud jeden z dvojice zemře, druhý si obvykle najde nového partnera. Jinak jde o samotářské ptáky trávící čas v párech.
Navzdory své velikosti je to rychlý a obratný letec, který je schopen dosáhnout rychlosti až 80 kilometrů za hodinu. Jedná se o dlouhověké ptáky, kteří se v zajetí dožívají věku i nad 40 let.
Vyskytuje se pouze na filipínských ostrovech Leyte, Luzon, Mindanao a Samar. Tak jako všichni velcí orli světa, i tento obsazuje rozsáhlé teritorium. Podle výzkumu má každý pár teritorium o velikosti cca 133 kilometrů čtverečných.
A proč má druhové jméno opičí? U prvního zkoumaného(zastřeleného) orla se totiž v jeho žaludku našly nestrávené pozůstatky makaka jávského a na základě toho se usoudilo, že se živí pouze opicemi.
Pozdější studie ale odhalily, že je poměrně přizpůsobivý, a lovená zvířata se liší podle místa výskytu, ale že preferuje kořist žijící na stromech. Loví tak například letuchy filipínské, již zmíněné makaky jávské, ale i kaloně, velemyši obláčkové, sovy i zoborožce, velké hady a ještěry, cibetky, veverky i jiné dravé ptáky.
Orel opičí byl zvolen a 4. července 1995 jmenován filipínským prezidentem národním ptákem Filipín.
Dva filipínští ochranáři a pracovníci filipínské neziskové organizace Philippine Eagle Foundation (Nadace orla filipínského) právě dokončují svou stáž v Zoo Liberec, kde se pod vedením libereckého zoologa Jana Hanela učí novým metodám a postupům v rozmnožování a odchovu dravých ptáků. Organizace Philippine Eagle Foundation usiluje o záchranu orla opičího, a ve svém záchranném centru na ostrově Mindanao chová téměř 40 jedinců. Rozmnožení tohoto majestátního dravce, se jim ale dlouhodobě nedaří.
Do projektu se tedy zapojila i liberecká zoo, která se řadí k jedněm z nejúspěšnějších chovatelů dravců na světě a s asistovanými odchovy má letité zkušenosti. Liberecké zoo se daří množit dravce pomocí inseminace i za pomoci spermatu hluboce zmraženého v tekutém dusíku. »Tyto techniky by mohly být klíčové také v záchraně orla opičího. Filipínští kolegové sice mají zkušenosti s inseminací, ale pro vyšší efektivitu je třeba změnit několik detailů. Důležitá bude i kryopreservace spermatu, kdy se v podstatě zajistí současný genofond pro další generace. Techniky odchovu dravců a zvířat obecně se stále vyvíjejí a pro zvýšení úspěšnosti chovu je nutné vývoj sledovat, stále se učit a spolupracovat s dalšími chovateli. V Liberci to děláme také,« vysvětlil Hanel, který tamní záchranné centrum navštívil již koncem minulého roku. Na Mindanao se liberecký zoolog vypraví znovu v říjnu, kdy bude na Filipínách u dravců probíhat hnízdní sezóna, a pokusí se s úspěšných odchovem orla opičího pomoci přímo na místě.
Pokud budou odchovy úspěšné a filipínským ochranářům se podaří vytvořit dostatečně stabilní populaci orlů opičích v záchranných centrech, plánují vypouštět odchovaná mláďata zpět do volné přírody do míst, kde už tito dravci úplně vymizeli. »Šance na záchranu tohoto největšího a nejohroženějšího orla světa je veliká. Snad se ho podaří do přírody navrátit tak, jako se podařilo díky chovům v lidské péči repatriovat orlosupy bradaté u nás v Evropě. Jejich situace byla s aktuálním stavem orlů opičí nemálo podobná,« připodobnil situaci Hanel, který také spolupracoval na vypuštění již patnácti libereckých orlosupích mláďat do evropských velehor.
Zoo Liberec věnuje na své terénní projekty a záchranu ohrožených druhů přímo v jejich přirozeném prostředí 4 koruny z každé prodané vstupenky. »Když bude letošní návštěvnická sezóna úspěšná, rádi bychom u našeho fondu In situ pořídili organizaci Philippine Eagle Foundation novou moderní líheň, která i nám velmi pomohla k celé řadě významných odchovů. Díky naší dobré a dlouhodobé spolupráci s Českou ambasádou na Filipínách je dokonce přislíbena pomoc při přepravě inkubátoru tak, aby bylo zajištěno hladké proclení a aby se zabránilo nevhodné manipulaci s přístrojem,« dodal ředitel zoo David Nejedlo.
(mac)
FOTO – commons.wikimedia.org/CC BY-SA 2.0/HCruz985, také The Wandering Angel, také Sinisa Djordje Majetic, commons.wikimedia.org/CC BY-SA 4.0/Shemlongakit, také Jethrude Hipolito, commons.wikimedia.org/CC BY 2.0/The Philippine Eagle, U.S. Embassy in the Philippines, Philippine Eagle foundation