Home Domácí »Kolesový parník« – nový druh v Zoo Praha a spousta roztomilých mláďat

»Kolesový parník« – nový druh v Zoo Praha a spousta roztomilých mláďat

Mládě gundiho saharského narozené 3. 1. 2024 v Zoo Praha FOTO - Zoo Praha/Petr Hamerník

Na většině území České republiky leží sníh, a to dokonce i v hlavním městě, nicméně v pražské zoologické zahradě to nebrání v propukání nového života a přibyl do ní dokonce jeden nový živočišný druh přirovnávaný k parníku. Níže si můžete prohlédnout některá novorozeňata a dva avizované kolesové parníky.

A co že je to za zvíře, které připomíná kolesový parník? Jedná se kachyni parníkovou, tedy kachnu která má nevelká křídla, takže nemůže létat. Při rychlejších přesunech přes vodu však křídla používá jako pádel, což trochu připomíná pohyb kolesového parníku a odtud i původ jejího jména. Tyto robustní kachny měří na délku cca 65–84 centimetrů a jejich hmotnost se pohybuje od tří a půl do sedmi kilogramů.

Do Zoo Praha přicestovaly 6. prosince 2023 a po povinné karanténě se minulý pátek nastěhovali k tučňákům Humboldtovým. Nové obyvatelky výběhu vzbudily velký zájem zejména u mladých tučňáků.

Obě kachyně se vylíhly 29. května 2023 v německém ptačím parku Walsrode. Tento nový druh v pražské zoo má krásnou šedou barvu a na křídlech má oranžovožluté ostruhy, které používají při soubojích.

Kachyně jsou robustním rodem kachen z jižního cípu Jižní Ameriky. Obývají skalnatá mořská pobřeží či zátoky a živí se drobnými měkkýši, korýši a rybami. Zatímco u jiných druhů kachen se mláďata líhnou s přesností na jeden až tři dny, kachyně mají rozptyl inkubační doby nezvykle velký, a to až 12 dnů (inkubační doba 28–40 dnů). Prodloužení inkubace může být adaptací na nehostinné podmínky, jimž jsou vejce vystavena, když samice opouští hnízdo, aby se nakrmila. Zárodky tak musejí přežít teplotní skoky z více než 30 stupňů Celsia při zahřívání na 10 stupňů Celsia při kontaktu s okolním vzduchem.

A samozřejmě jaký by to byl začátek roku bez novorozených oveček a beránků, které najdete ve spodní části pražské zoologické zahrady nazvané Dětská zoo. Jehňátka ovce kamerunské vybízejí k návštěvě. Ovce kamerunské jsou přátelské a neagresivní a nabízí se i možnost k případnému nakrmení granulkami, které zde můžete v automatu zakoupit.

Malí beránci a ovečky jsou sice ledňátka, ale prvními mláďaty letošního roku v Zoo Praha jsou dvojčata mar slaništních. Narodili se 2. ledna před polednem zkušené matce, konkrétně v časech 11.20 a 11.28. Zatím jsou odchovávány v zázemí, ale dospělé zástupce tohoto jihoamerického hlodavce můžete pozorovat v doplňkové expozici poblíž lachtanů. Mláďata tráví zatím většinu času schovaná v domečku, ale příležitostně už vybíhají i mimo něj.

Ačkoliv by dospělá mara mohla někomu připomínat krátkouchého zajíce, jedná se o hlodavce z příbuzenstva morčat. Má přiléhavou hnědošedou srst, poměrně masivní, hranatou hlavu a zadní nohy mnohem delší než přední. Dospělé mary mají tělo dlouhé cca 36–49 centimetrů. Jejich hmotnost se pohybuje okolo 2,5 kilogramu a ač to není příliš vidět, disponují ocáskem dlouhým 1,5–3,5 centimetru.

Ve volné přírodě obývá suchou krajinu se zasolenou půdou a sporými porosty trnitých keřů a stromků, kde si vyhrabává rozsáhlé podzemní nory, případně obsazuje nory jiných druhů zvířat. Tráví v nich noc a odchovává mláďata. Mary žijí v malých skupinkách, tvořených dospělým párem a jedním nebo dvěma mláďaty. Oba rodiče se na péči o potomky podílejí. Když vycházejí na pastvu, nechávají mláďata v noře. Areál jejich rozšíření v Jižní Americe zabírá Paraguay, jižní Bolívii a severozápadní Argentinu.

Dalšími chlupatými drobečky jsou dvě velmi aktivní mláďata gundiho saharského, která přišla na svět v závěsu mar slaništních již 3. ledna, také kolem poledne. Už od prvního dne jsou velmi aktivní a v pavilonu Afrika zblízka je můžete pozorovat, jak skáčou po kamenech nebo se přituleni k rodičům vyhřívají pod lampou.

Gundiové jsou středně velcí hlodavci s jemnou srstí. Připomínají sice morčata, ale nejsou s nimi nijak blízce příbuzní. Gundiové jsou velice společenští, rodí velká osrstěná mláďata, a pokud se cítí ohrožení a nemají kam utéct, přitisknou se co nejvíc k podkladu, ztuhnou a zadrží dech, aby nebyli nápadní.

Jejich přirozeným prostředím jsou skalnaté pouště, kamenité stepi a polopouště severní Afriky, konkrétně jihovýchodní Maroko, jižní Alžírsko, Tunisko, Libye, kde je lze často zastihnout, jak se ráno a navečer vyhřívají na balvanech. Pokud je vlhko či zima, tráví den v úkrytu, namačkaní těsně k sobě. Také v noci a za největšího denního žáru, také v případě ohrožení nacházejí úkryt ve štěrbinách mezi skalami, a díky zploštělé hlavě a pružnému hrudnímu koši se dokážou vmáčknout i do velice úzké škvíry. Jsou rychlí a mrštní. Dovedou nejen bleskově zmizet do nejbližšího úkrytu, ale také s lehkostí zdolávat i téměř kolmé skalní stěny. Délka jejich těla se pohybuje od 16 do 20 centimetrů a jejich hmotnost cca 175–195 gramu.

No a na závěr se pokochejte novým přírůstkem u goril nížinných. Malá samička se narodila 2. ledna matce Duni.

Pohlaví bylo určeno na základě speciálního krevního testu provedeného ve Výzkumném ústavu veterinárního lékařství. DNA byla izolována z pupečníkové krve a pupečníku.

Veřejnost bude mít nyní možnost vybrat pro mládě jméno z deseti návrhů, se kterými přišly děti z oblasti skutečné Biosférické rezervace Dja ve středoafrickém Kamerunu. Návrhy jmen jsou v tamním dialektu badjoué.

Malá gorilí samička je nejen plodem skvělé práce chovatelů v pražské zoo, ale i rozhodnutí postavit nový pavilon Rezervace Dja. Bez něj by nebylo možné pokračovat v chovu těchto kriticky ohrožených primátů a na dlouhou dobu by žila jediná skupina goril v České republice o možnost se množit. Vše proběhlo hladce a nyní se návštěvníci pražské zoo mohou těšit nejen z vnučky ikonické Moji (prvního gorilího mláděte narozeného v Zoo Praha), ale i na další mládě, které se narodí zkraje jara.

Malá gorila se těší dobrému zdraví a její matka Duni stále více dovoluje ostatním členům skupiny se k mláděti přiblížit, zejména samici Kijivu. Nadále platí, že nejzvědavějším členem je sedmiletý sameček Ajabu. Ten u Duni a mláděte pravidelně sedává a snaží se s ním navazovat kontakt. Lidé mohou tyto interakce pozorovat pohodlně z rozsáhlého hlediště v teple pavilonu. Nejlepší doba bývá při krmení kolem 10. hodiny a poté opět po 15. hodině odpolední.

(mac)

FOTO – Zoo Praha/Tereza Mrhálková, Petr Hamerník, Oliver Le Que, Rostislav Sach,  Facebook/Miroslav Bobek, veřejný profil

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here