Pozemky za zhruba pět miliard korun propadly letos státu, když se nepodařilo dohledat vlastníky parcel. Pozemky mají dohromady rozlohu 16 300 hektarů a většinou se jedná o ornou půdu. Uvedl to dnes deník Mladá fronta Dnes (MfD) na základě vyjádření Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) a projektu Česká země, který pro úřad data o pozemcích zpracovává.
Pozemky s nejasnými vlastníky byly podle deníku většinou majetkem již zemřelých lidí. Dohledávání majitelů začalo v roce 2014, lidé se o nemovitosti mohli přihlásit. Vlastníky se podařilo najít ve zhruba 66 000 případech, kdežto téměř 108 000 nemovitostí bylo po neúspěšném hledání majitelů převedeno na ÚZSVM.
Mezi nemovitostmi propadlými státu bylo jen 638 staveb, zbylých více než 107 000 byly pozemky. Plocha této půdy – 16 300 hektarů – je velká přibližně jako třetina rozlohy města Prahy. Deník píše, že podle údajů ÚZSVM je mezi propadlými parcelami asi 10 000 hektarů orné půdy, 2000 hektarů luk nebo 1300 hektarů lesů, ale také vodní plochy, vinice či chmelnice.
»Lze s vysokou jistotou říci, že veškerý státu propadlý majetek přesahuje hodnotu pět miliard korun,« řekl MfD Jan Antonín Kolář z projektu Česká země. K výpočtu hodnoty nemovitostí byly podle deníku použity průměrné ceny v dané kategorii, například 33,40 koruny za metr čtvereční u orné půdy, 50 korun u vinic nebo 500 korun u zastavěných ploch. Mezi propadlými nemovitostmi je třeba i 27 hektarů ploch využívaných nyní jako sportoviště či 25 hektarů dálnic.
»To, že na některých zapomenutých parcelách je třeba silnice nebo jsou zastavěné, je pozůstatek komunismu. Tehdy se něco jako soukromé vlastnictví neřešilo. V jednom případě, který řešíme, stojí na cizím pozemku několik panelových domů,« uvedl Kolář. K chybám v zápisech do pozemkových knih docházelo podle deníku často právě za komunistické totality. Údaje byly tehdy vkládány neúplně a nepřesně, například ručním přepisem jmen, počešťováním německých jmen nebo nenahlášením sňatku, kdy se měnilo příjmení. Řada nepřesností se datuje i k rozdělení Československa, píše MfD.
Lidé, kteří na pozemky s nejasnými vlastníky vznášeli nárok, museli sami doložit, že parcely jsou jejich. Mohli to dokázat například rozhodnutím o dědickém řízení, kupními smlouvami nebo starými výpisy z pozemkových evidencí.
Nemovitosti, u nichž se nepodařilo vlastníky identifikovat, ohlásil ÚZSVM k letošnímu 1. únoru podle zákona na sebe. Následně je nabídne jiným státním institucím. Například zemědělskou půdu převede ÚZSVM na Státní pozemkový úřad a lesní pozemky na Lesy ČR. Ostatní parcely nabídne obcím a městům, v jejichž katastrech jsou. Obce je podle MfD mohou získat i bezplatně, pokud prokážou, že jejich nabytí je ve veřejném zájmu, třeba u hřbitovů. Pokud o pozemky obce zájem neprojeví, mohou si je koupit i jednotlivci.
(čtk)
Otřesný zmatek do pozemkových knih byl vnesen po roce 1989, kdy neustále docházelo k “pozemkovým úpravám”, při nichž ČUZAK pozemky různě dělil, posouval (z majitele pole se tak stal např. majitel koryta potoka, pokud majitel měl na práci něco jiného, než se hádat, soudit a hlavně být stále ve střehu). Korunu tomu nasadilo územní plánování, při kterém si obec bez vědomí vlastníka a bez náhrady z jeho pozemku vytvoří veřejné prostranství, ale vlastník platí dále daň z nemovitosti. Od 1.1.2024 navíc proti územnímu plánu není žádné odvolání přípustné. Holt demokracie.
K četným chybám docházelo i za první republiky, například při přídělových řízeních na základě pozemkových reforem. V jmenných seznamech nabyvatelů zemědělské půdy a lesních pozemků byly občas překlepy – což je jedna z příčin dnešní nedohledatelnosti vlastníků.
Proto jsou nejspíš v naprosté většině nedohledatelní vlastníci pozemků, či částí pozemků.
Nedohledaných zůstalo podle tohoto článku 107 000 pozemků, ale značná část nedohledaných pozemků jsou jen ideální podíly, např. na přístupových cestách k jiným pozemkům. Jejich převod do vlastnictví státu namísto jejich prodeje vlastníkům okolních pozemků, jimž přístupová cesta k jejich pozemku chybí, bude mít za následek to, že mnozí vlastníci takových pozemků nebudou mít nově na své pozemky přístup, nebudou tedy moci plnit ani své povinnosti vlastníků, např. u lesních cest nebudou moci vlastníci lesních pozemků mít kudy vyvážet kůrovcem napadené dříví, takže to povede ke zkáze lesů, podobné té, jakou lesní odborníci financovaní evropskou komisí, způsobili v Českém Švýcarsku.
Bohužel Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v průběhu celého procesu dohledávání skutečných majitelů nereagoval na dotazy veřejnosti, týkající se tohoto velkého problému, natož, aby jim byl nápomocen.