Home Analýzy Analýza: Green Deal ničí naše zemědělství…

Analýza: Green Deal ničí naše zemědělství…

ILUSTRAČNÍ FOTO - Josef Šenfeld

Větou uvedenou v titulku neřeknu nic nového. Vědí o tom jistě i jeho prosazovatelé, byť chrochtají blahem a rostoucí nebezpečí hladových bouří si nepřipouštějí, o humanismu nemluvě. Miliony lidí umírají každý rok ve světě na podvýživu, ale prý nemáme být měkcí. O humanismu a lidských právech stačí žvanit a v praxi uplatňovat vícerý metr. Hlavně si nestěžujte, že my, bohatý, nelítostný a pokrytecký Západ, rozvojové státy nelítostně ždímáme.

Dokument Zelená dohoda pro Evropu, tzv. Green Deal Evropské unie, jak byl v prosinci 2019 v Evropské radě schválen, byl zvláštní. Lze ho shrnout do tří bodů:

  1. Do roku 2030 snížíme antropogenní (lidmi vytvořené) emise skleníkových plynů (GHG), tj. oxidu uhličitého (CO2), metanu (CH4), oxidu dusného (N2O), halonů, freonů a některých dalších (hlavní skleníkový plyn vodní pára přitom nemá antropogenní emise, podobně ozon) na polovinu a do roku 2050 na nulu, tj. dosáhneme klimaticky neutrálního rozvoje EU, včetně Česka.
  2. Za tím účelem ukončíme těžbu a spalování uhlí a mohutně rozvineme výrobu paliv a energií z obnovitelných zdrojů (Slunce, vítr, voda a biomasa).
  3. Dokument se nezmiňoval o ropě, zemním plynu a jaderné energii (!!!), ani o nástrojích dosažení požadovaného stavu. Z celkového znění bylo zřejmé, že počítá pouze s tradičními dotacemi a netradičním, zato silně kontroverzním či spíš perverzním obchodem s povolenkami na emise oxidu uhličitého (CO2). Obří perverzní dotace do průmyslu fosilních paliv mají být zachovány, podobně daňové úlevy a tolerance externalit – ekonomických škod na životním prostředí.
ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay

Mailoval jsem kolegovi, který mi ho poslal, zda se nespletl a neposlal mi omylem jiný dokument. Totiž, kdybych materiál takové kvality na Vysoké škole ekonomické v letech mých studií (1976-80) odevzdal jako seminární práci, zcela jistě bych ji neobhájil, a to plným právem. Odpověď kolegy byla rychlá. Je to opravdu Zelená dohoda…

Krátce poté vpadla i do Evropy pandemie nového druhu koronaviru SARS CoV-2 a nenechala kámen na kameni. Následovala již skoro dva roky trvající rusko-ukrajinská válka a pro EU a ještě víc pro ČR sebevražedné embargování Ruska. Výsledkem je, že ekonomika Ruska jde rychle nahoru, zatímco unijní ekonomika stagnuje a ekonomika ČR klesá. Česko vykazuje nejhorší makroekonomické ukazatele v celé EU. Chápu, že se vláda musí pochválit sama, protože jí za takové výsledky těžko někdo pochválí.

Přibývaly další dokumenty, rozvíjející Zelenou dohodu. Nejen stop těžbě a spalování uhlí, ale také stop ropě a zemnímu plynu a pokud možno stop jaderným elektrárnám, přestože neprodukují přímé emise skleníkových plynů vůbec a nepřímé mají nízké, srovnatelné s obnovitelnými zdroji. Boj o klima? Nikoliv. Jen boj proti pro někoho ideově nepřijatelné jaderné energetice. Požadavek vodíkové energetiky, později upřesněný na energetiku zeleného vodíku, je zajímavý tím, že na výrobu vodíku se spotřebuje víc energie, než kolik jí obsahuje. Ano, výpočty měrné energetické a emisní náročnosti získávání paliv a energie ze základních druhů zdrojů se autoři Zelené dohody neobtěžovali. Co kdyby vypočetli něco nepříjemného. Máme hlavně Zelené dohodě věřit, na nic se neptat, ona přinese šťastné zítřky…

ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay

Ještě později přišla specifikace Zelené dohody ve smyslu stop fosilním palivům v dopravě (jde zejména o ropu, ale také o zemní plyn), v lokálním vytápění (v Česku jsme prý s to elektrárny osvobodit od uhlí, teplárny už ne a s lokálním topením si prý nikdo neví rady, ale bylo to českou politickou reprezentací odkýváno, takže jsme se zavázali) a cíle zásadní redukce zemědělské výroby, zejména chovu hospodářských zvířat, protože produkují metan a podílí se tak na antropogenních emisích skleníkových plynů asi 25 %. Kde to číslo 25 % vzali, netuším. Statistická ročenka životního prostředí uvádí pro ČR a rok 1990 jen osmiprocentní podíl zemědělství (včetně lesnictví a vodního hospodářství) na emisích GHG, v posledních 20-25 letech pak uvádí jejich podíl na 6 %.

Problémy ekologizace zemědělství

Středověkou vesnici bylo možno považovat za ekologickou a více méně soběstačnou, byť výnosy zemědělské výroby byly nízké, žilo se bídně, neboť zemědělce kromě malé výnosnosti políček sdírala vrchnost světská i církevní, o častém drancování vojskem nemluvě. Ke zprůmyslňování zemědělství u nás došlo v rozhodující míře až za reálného socialismu v letech 1948-89. Odstranilo těžkou dřinu a velmi nízkou životní úroveň zemědělců (zemědělci konečně dosáhli civilizované úrovně práce i života), zásadně zvýšilo objem zemědělské výroby a tím zajistilo naši potravinovou bezpečnost a časem i soběstačnost Československa v potravinách našeho klimatického pásma, a to i při rychle se zvyšující spotřebě potravin na obyvatele. Mnozí z nás jsou prý poněkud rozežraní.

Přineslo ale i vážná narušení životního prostředí: scelování polí ničilo rozptýlenou zeleň, protierozní meze, podobně působilo napřimování vodních toků, vesměs s následkem rychlého růstu vodní a větrné eroze půdy, těžká zemědělská mechanizace hutnila půdu a snižovala její vsakovací schopnosti (proto je po deštích i na polích v rovině tolik velkých kaluží), chemizace zemědělství sice významně zvyšovala výnosy a užitkovost, ale také citelně znečišťovala vodní zdroje, někdy i půdu a potraviny. Zemědělství trpělo rozsáhlými zábory půdy pro výstavbu, ale také pro těžbu nerostných surovin, pro nově vytvářená přehradní jezera, zalesňování svažitých pozemků, které nešlo efektivně velkovýrobně obdělávat apod. Zemědělství trpělo i průmyslovými a dalšími emisemi škodlivin. Nadměrné stavy divokých prasat působily citelné škody na polích.

Slibovaná náprava se po roce 1989 příliš nepovedla. Předně se v rámci tzv. transformace významně snížila zemědělská výroba, zejména živočišná, a ztratili jsme potravinovou soběstačnost a časem i potravinovou bezpečnost. To je hodně riskantní. Potraviny prý bez problému dovezeme. Ptám se, za kolik? Ptám se, v jaké je dovezeme kvalitě, neboť mimo EU bývají potraviny podstatně více kontaminovány různými pesticidy a jinými chemikáliemi. Ptám se, zda bude odkud potraviny dovážet, když půlka světa hladoví a Česko si svou servilní politikou vůči západním protektorům vytváří ve světě mnoho nepřátel. Odpovědí je ticho po pěšině.

Chemizace zemědělství na hektar půdy se sice snížila na polovinu, ale s negativním dopadem na výnosy plodin. Nejlépe to ukazuje srovnání tradičního a tzv. ekologického zemědělství, značka bez chemie.

Stav zemědělské, zejména orné půdy, byl špatný již v roce 1989. I když došlo k dalšímu zalesňování zejména svažitých pozemků, k dílčímu zatravňování orné půdy a místy i k určitému zmenšení velikosti polí, skutečností zůstává, že místo obratu k zásadnímu zlepšení péče o půdu došlo k dalšímu zhoršení. Úrodnost půdy udržuje především hnojení statkovými hnojivy, které v dostatečném množství produkují jen hospodářská zvířata. V 80. letech hnojení statkovými hnojivy plus minus stačilo na udržování úrodnosti půdy. Drastické snižování stavů dobytka po roce 1989 na asi 40 % u rozhodujícího skotu a prasat v roce 2020 způsobilo, že je velký nedostatek statkových hnojiv a dostatečné hnojení jimi je vyloučeno. Nejsou totiž k disposici, o vysokých nákladech na toto hnojení při nízkých dotacích zemědělcům a výkupních cenách zemědělské produkce nemluvě. Snižování stavů dobytka tak přispělo k další degradaci zemědělské půdy. To ale nebrání některým ekologům prosazovat využívání statkových hnojiv na výrobu tzv. biopaliv, zejména bioplynu, a situaci dále zhoršovat. Obvykle jsou z města a nevědí, kde věci začínají a kde končí.

Zelená dohoda cílí na další pokles zemědělství

Rozvíjení Zelené dohody přišlo se záměrem dále snižovat rozsah zemědělské výroby a maximálně nahrazovat tradiční zemědělství tzv. ekologickým, tj. bez chemie. Snižovat mají všechny členské státy o stejné procento, přestože Nizozemí má zhruba 10krát intenzivnější živočišnou výrobu na bázi dovážených krmiv než státy, jako je Česko nebo Slovensko. Jen Polsko se k Zelené dohodě nepřipojilo. Kývnutí na takové reformy má totiž charakter vlastizrady. V Nizozemí nedávno vypukla rebelie zemědělců. Vláda byla nucena couvat. Přesto prohrála volby. V Německu a ve Francii jsme svědky mohutných protestů zemědělců včetně blokování silnic a železnic. V Česku je Fialova vláda papežštější než papež a přerozděluje silně deficitní zemědělské dotace od velkých, převážně produkčních zemědělců, k málo produkčním zemědělcům malým, zejména ekologickým. Že malí ekologičtí zemědělci mají jen malou a spíše extenzívní zemědělkou výrobu? Prý to tak má být. Dovezeme potraviny například z Ukrajiny. Sice mají plísně (skladování nesklizené kukuřice na poli přes zimu je výsměchem ochraně veřejného zdraví), sice obsahují asi 600 % povolené normy jedovatých pesticidů, ale to prý nevadí. Máme být solidární s Ukrajinou, máme je prý bez reptání žrát, a kdo s tím nesouhlasí, je Putinova děvka. Další v Česku efektivně vyrobitelné potraviny dovážíme přes půl světa, a to v problematické kvalitě. Že emise způsobené dálkovou dopravou citelně převyšují emise ušetřené destrukcí našeho zemědělství, je prý jen malá vada na kráse. Dopravní politika, maximalizující přepravní výkony, je ve světě, v EU i v Česku svatá a před ní musí kleknout i Zelená dohoda. Možná jednou bude všechna elektřina vyráběná z obnovitelných zdrojů. Že mezitím desetkrát zkrachujeme, je prý jen malá vada na kráse.

ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay

Konalo se již 28 světových klimatických konferencí. Žádný stát, včetně těch zatápěných stoupajícím mořem, na nich nenavrhnul zrušit osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení daně z přidané hodnoty včetně jí spotřebovávaných paliv a energií, a osvobození mezinárodní letecké a vodní dopravy od placení spotřební daně za pohonné hmoty. Že to v letech 2015-20 jen v Česku dělalo 35-50 miliard korun za rok a stimulovalo řadu nesmyslných mezinárodních doprav se všemi environmentálními negativy, je prý také jen malá vada na kráse. Možná pravá ruka neví, co dělá levá, možná je někdo zkorumpovaný. Nevím.

V Bruselu vymysleli požadavek nechávat část orné půdy v klidu jako úhor ve středověku. Že se ona půda rychle zaplevelí, si nepřipouštějí. Chápu, že to zemědělci nemohou pochopit.

Kosové a sýkorky u nás pějí, že v tzv. klimatické politice nechal svět Evropskou unii osamocenou, protože jí nevěří. Že kdo neustále válčí, embarguje, vydírá, organizuje barevné revoluce a nemilosrdně sdírá z kůže, je nedůvěryhodný. Chápu, že tito ptáčci zpěváčci si to mohou dovolit zpívat, aspoň u nás na sídlišti. Problém je, že vládnoucí arogantní pánové a dámy v Bruselu a v Praze nevidí, neslyší. Zavázali se EU zničit, a dokud tak neučiní, nepřestanou. Pravda, závěr asi bude hodně nesametový.

Co dělat?

Chce to samozřejmě jinou vládu, která nebude konat v zájmu zahraniční konkurence, ale která bude hájit zájmy českého obyvatelstva a české ekonomiky. Fialo, stačilo! Cesta k záchraně našeho zbědovaného zemědělství ale nebude vůbec snadná, tím spíš, že Filova vláda za dva roky způsobila v Česku obrovské ztráty ekonomické i morální, takže konsolidace s dýkou EU v zádech bude hodně svízelná.

V první řadě je nutné stanovit cíl obnovit potravinovou soběstačnost ČR v potravinách našeho klimatického pásu a srovnat ekonomickou podporu zemědělců na úroveň běžnou v EU. Nelze trpět dovoz závadných potravin ani potravin silně dotovaných ze zahraničí.

Nutné je podstatně zvýšit stavy dobytka a následně hnojení polí statkovými hnojivy, lépe kvalitní mrvou ze skotu než málo kvalitní mrvou z prasat. Pomoci může i »hnojení na zeleno«, tj. setí meziplodin a jejich následné zaorávání. Po sklizni vysejeme hořčici a vzešlou do určité výšky do jara ji zaoráme. Tím zvýšíme obsah organické hmoty v půdě. Zemědělci nemohou být zbědovaní tak, že si takové hnojení nemohou z důvodů vyšších nákladů dovolit.

Velké lány je nutné dělit na menší, ale ne ponecháváním v úhoru. Nestačí vysazovat podél polí aleje stromů. Nutné je vysazovat lesní pásy charakteru větrolamů. 10-15 metrů široké pásy, jaké se dva táhnou od severu k jihu, když jedete z Prahy do Kladna, stačí. Samozřejmě s přiměřenou péčí a se zákazem kácení. Nedorostlé desetileté větrolamy nemohou přinášet slibovaný efekt. Pole by měly mít velikost asi po 30 hektarech. Významně nám sníží větrnou i vodní erozi, omezí nám i sucho a jeho následky. Dosud jsou pole v průměru několikrát větší. Je třeba přísně chránit predátory myšovitých škůdců – káňata, poštolky, sovy. Nejen před odstřelem, ale vytvářet jim i příznivé hnízdní možnosti. Podstatně zredukovat stavy vysokých prasat.

Je nutné obnovovat přirozeně tekoucí vodní toky na úkor vodních toků s technicky upravenými koryty. Zadrží nám mnohem více vody, resp. voda v technicky upravených korytech rychle bez užitku odteče, o riziku větších povodní nemluvě. Na místě je i budování nových vodních nádrží. Potřeba jsou ale nádrže malých rozměrů, resp. ty velké mají značně rozporné efekty: z negativ je nutné uvést vysoký výpar vody, zhoršení průběhu velkých povodní, zvyšování větrnosti (na rovných hladinách jezer), zničení vodních poměrů v oblastech zátopy ad.

Je nutné zásadně redukovat podporu tzv. biopaliv. Třetina úrody řepky na bionaftu znamená také 10-13 chemických postřiků za rok s destrukcí biosféry. To je trochu moc, i když ty postřiky řepková pole potřebují. Třetina úrody naší nejerozivnější plodiny kukuřice na výrobu bioplynu je výsměch ochraně zemědělské půdy.

Že bude nutné opustit Zelenou (spíše šílenou) dohodu pro Evropu? Vzhledem k její zlé kvalitě žádná škoda.

Jan Zeman

PŘIDEJ KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here