Premiér Fiala opustil ideje, které léta hlásal, tvrdí šéf pražské Trikolory Václav Musílek

S Václavem Musílkem jsme se sešli v prostorách Úřadu městské části Praha 8, kde působí jako zastupitel. Zde před více než 30 lety zakládal místní organizaci ODS, ovšem nyní je názorově jinde, než kde se ocitla současná nejsilnější vládní strana. Bývalý vysoký manažer Československého rozhlasu, tiskový mluvčí ODS či starosta Prahy 8 je dnes předsedou krajské organizace Trikolory v hlavním městě. »ODS se změnila v OPS – Občanskou podnikatelskou stranu,« řekl v rozhovoru pro iportaL24.cz Musílek.

Před měsícem jste coby právník zpracovával vyjádření ke krokům SOCDEM, která se obrátila k Nejvyššímu správnímu soudu ohledně zrušení registrace ČSSD k eurovolbám. Sociální demokracie neuspěla, ČSSD se může účastnit voleb. Byl jste si verdiktem jistý?

Rozhodnutí mě nijak nepřekvapilo, protože argumentů proti žalobě, kterou podala SOCDEM, tam byla obrovská spousta. Musím poděkovat i za spolupráci statutární místopředsedkyni ČSSD Janě Volfové, protože mi dodala spoustu argumentů a já k tomu nějaké další připojil. A v podstatě šlo jenom o to, který ze všech argumentů si Nejvyšší správní soud vybere jako nejzásadnější. On zvolil ten, že když si Česká suverenita svým způsobem přivlastnila opuštěnou značku ČSSD, tak proti tomu Sociální demokracie nevznesla žádný protest, nezajímala se o to a bylo jí to v zásadě jedno. Takže z toho odvodil, že teď nemá právo namítat, že ta značka existuje a že ji Česká suverenita, nově ČSSD, chce využít ve volbách. To byl klíčový argument, ale ve vyjádření, které jsem zpracovával, byla celá řada dalších a soud si mohl vybrat téměř kterýkoliv.

Nejvyšší správní soud dal za pravdu ČSSD. Paroubek označil SOCDEM za diletanty

Rád bych vás ještě jednou využil jako právníka. Je právně v pořádku zavedení korespondenční volby pro krajany v zahraničí? A nehrozí žaloby zdejších Čechů, že jsou diskriminováni tím, že takovou možnost neměli?

Korespondenční volba je v rozporu s Ústavou. Ta zahrnuje rovné, přímé a zejména tajné volební právo, které při korespondenční volbě zařídit v podstatě nejde. Musela by se změnit Ústava, byť už jsem četl různé výklady těch, kteří se snaží obhajovat, že korespondenční volba v rozporu s Ústavou není. To je absurdní, a pokud něco takového říkají právníci, tak by měli vrátit diplomy.

Jinak celá akce je, jak jste naznačil, jenom předstupeň. Tím, že koalice odhlasuje možnost volit korespondenčně pro lidi v zahraničí, tak tím pochopitelně okamžitě nastartuje to, že se někdo začne cítit diskriminovaný s tím, že toto právo nemá. A v podstatě bude mít pravdu, takže si myslím, že tam je celý záměr. Nejprve se jakoby nenápadně odsouhlasí korespondenční volba pro lidi v zahraničí, aby nemuseli cestovat někam daleko na velvyslanectví, s tím, že vlastně o nic nejde. Ono jde, protože těch voličů, kteří přicházejí v úvahu, je asi kolem 500 nebo 600 tisíc, což je poměrně slušný ranec hlasů, o nichž si současná pětikoalice myslí, že si je přisvojí.

No a od toho se bude odvíjet číslo dvě – když už jsme to zavedli pro Čechy žijící v zahraničí, no tak se nedá nic dělat, nemůžeme diskriminovat domácí a zavedeme to i tady.

Troufnete si, podobně jako jste si byl jist konečným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ohledně kandidátky koalice ČSSD, předjímat, jak to dopadne s korespondenční volbou?

Ta samozřejmě nastane. Tím dojde k zásadnímu znevěrohodnění výkonu voleb v České republice a zastupitelské demokracie. Stačí, když se podíváme do některých zemí, kde toto právo mají. Nemusí to být ani Spojené státy, kde víme, co ta korespondenční volba způsobila. Vezměte si Rakousko, kde se před lety změnila volba prezidenta díky korespondenčním hlasům. Celé to znevěrohodňuje politický systém a je naprosto strašlivé, že k tomu máme nakročeno také.

Může v celé věci znovu hrát svoji roli Ústavní soud, o kterém se někdy mluví jako o další parlamentní komoře?

Když se podívám na poslední rozhodnutí Ústavního soudu ve věci změny pohlaví, tak si nedělám žádné iluze. Tenhle Ústavní soud je najmenovaný z větší části už nynějším prezidentem, tedy z významně aktivistických soudců, kteří chápou právo z úhlu pohledu současného výkladu po vzoru Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který uložil Švýcarsku na základě žaloby pokutu, že tamní vláda nedostatečně prosazuje ochranu životního prostředí.

Takže teď se nacházíme v naprostém zmatku z hlediska toho, co je právo a co není, přičemž ten aktivismus je natolik nebezpečný a do našeho Ústavního soudu tak silně implementovaný, že si nedělám vůbec žádné iluze, že by ÚS byl schopný a ochotný něco pozitivního udělat.

A co si vlastně myslíte o tématu, jež jste nakousl. Že například sem na úřad, kde sedíme, přijdu a budu chtít být zapsán jako žena, ačkoli jsem se narodil jako muž a nepodstoupil ani žádnou operaci?

To je levičácko-progresivistický svět, který se na nás valí nejdříve ze Spojených států do západní Evropy, a teď ze západní Evropy směrem k nám. Je to trend, který tady zaznamenáváme už řadu let a který se proplétá různými tématy. Dá se říci, že náš Ústavní soud zkopíroval rozhodnutí německého ústavního soudu, který totéž povolil asi před měsícem s tím, že to omezil Němcům v tom smyslu, že pohlaví mohou měnit jenom jednou za rok. Nevím, jak často to máme dovolené my, ale předpokládám, že to bude obdobné. Já jsem ze staré právní školy a tenhle aktivismus je mi z duše odporný. Ťukám si na čelo a považuji to za znevěrohodnění celého právního systému. A bohužel to není výjimka.

Není to tak dávno, co Trikolora vydala stanovisko, v němž prosazuje zrušení koncesionářských poplatků. Ty se mimochodem v minulém týdnu zvedly o 15 korun u televize a o 10 Kč u rozhlasu. Co vy na to? A ještě si dovolím podotázku – jak se vy jako bývalý vysoký manažer Československého rozhlasu díváte na roli veřejnoprávních médií v dnešní době? Jsou nestranná a objektivní?

Co se týče koncesionářských poplatků, můžeme si zvolit různý přístup a já myslím, že všechny ty přístupy mají něco do sebe. Přístup číslo jedna je: Potřebujeme vůbec veřejnoprávní média v dnešní době? Odpověď může znít »ano« i »ne«. Moje odpověď je, že nutně nepotřebujeme, ale myslím si, že jejich překotné rušení by byl asi příliš velký zásah do mediálního světa.

Trikolora navrhuje úplné zrušení koncesionářských poplatků

Takže bych se spíš zaměřil na druhou věc – aby ta média dělala, co jim zákon ukládá. To znamená, byla objektivní, vyvážená a umožňovala, aby zazněly rovnoměrně všechny ve společnosti relevantní názory. Což se tady dlouhodobě neděje.

Musím říct, že se mi v určitých věcech zdá celkem sympatický přístup stále ještě poměrně nového ředitele České televize Součka, který se s tím, jak se mi aspoň zdá, začal prát. Přijde mi, že se pokouší, aby Česká televize byla objektivnější, i když to má zřejmě složité, protože zpravodajské a publicistické redakce tam jsou velmi silně zapouzdřené. Politický svět České televize tam ti lidé silně ovládají a ovládali zejména za minulého ředitele Dvořáka, který je v tom ještě podporoval. Takže docela držím palce řediteli Součkovi, aby se mu podařilo s tím pohnout tak, aby televize byla objektivnější a vyváženější, čímž samozřejmě říkám, že není.

Co se týče rozhlasu, což je moje bývalé působiště, zdá se mi situace ještě horší, protože tam nikdo takový není. Celé vysílání běží zvláštním samospádem. Skupiny lidí, které právě zpravodajství a publicistiku ovládají, se cítí velmi bezpečně. Nevyváženost, neobjektivita a prosazování jednoho politického názoru, byť dokonce, domnívám se, v této zemi menšinového, jsou velmi silné. A zdá se mi, že tomu vůbec nikdo neoponuje.

A k těm koncesionářským poplatkům. Myslím, že není nutné je zvyšovat. Ty organizace měly lépe hospodařit. Možná nepotřebují tolik kanálů, kdy se mi některé z nich zdají úplně nadbytečné nebo velmi problematické. A nejsem si jistý, jestli systém rad – tak, jak se zavedl v roce 1991 – je funkční. Podle mého názoru dává velkou kompetenci generálnímu řediteli, navíc i způsob vybírání jednotlivých radních je velmi zvláštní. Většina z nich to bere jako dobře placenou trafiku a nemá pocit, že by se měli nějak zvlášť angažovat. I na to by bylo potřeba se podívat, ale to by se musel změnit zákon. Mnohem účinnější by totiž bylo, kdyby bylo celé to veřejnoprávní médium řízeno jakousi volební komisí, kde by se jednotlivé politické síly navzájem hlídaly, aby jedna z nich tu televizi nebo rozhlas neuchvátila. To by mohla být cesta…

S objektivitou, o níž se bavíme, souvisí jedna akce, která se v rámci výročí osvobození odehrála na Praze 8, kde momentálně sedíme. Byla to pieta Českého svazu bojovníků za svobodu na Kobyliské střelnici, kde kromě místopředsedy Trikolory Josefa Slámy mluvil jako hlavní řečník i vám dobře známý Václav Klaus. A všichni zúčastnění se vymezovali proti tomu, že se dnes neinformuje o klíčové roli Rudé armády při osvobozování naší vlasti. Nebo se opravdu dá říci, že jsme šli z jedné diktatury do druhé a že jedny okupanty vystřídali druzí?

Rozumím tomu, co říkáte. Měl jsem projev na takové skromnější akci, kterou jsme uspořádali u památníku jednoho českého odbojáře, který padl 9. května. Takže poselství číslo jedna tam bylo, že válka neskončila v Praze osmého května. Ještě 9. května umírali lidé a bojovalo se. V momentě, kdy slavíme 8. květen, říkáme, že ti lidé už zřejmě zemřeli v míru. Nerozumím, nechápu a jsem proti tomu přesunu svátku na 8. květen, protože z hlediska Prahy a naší země to nemá žádný smysl.

Klaus v Kobylisích: Osvobození slavíme nesmyslně o den dřív. Vyznamenání pro Posselta? Tomu by ti zastřelení neuvěřili!

A co se týče úlohy armád, tu jsem tam samozřejmě zmiňoval také. Do roku 1989 platilo, že nás osvobodila Rudá armáda, zatímco Američané tady skoro nebyli, a teď máme zase pocit, že nás osvobodila americká armáda a Rusové nás přišli okupovat. Dnes se razí, že to nebyli vůbec žádní osvoboditelé, ale okupanti, což je samozřejmě naprostý nesmysl, protože sovětská armáda odešla z Československa nejpozději do září 45. Když tady nebyla, jak nás asi mohla okupovat?!

Vrátila se sem až v nechvalně známém srpnu 68, jinak jsme byli jednou z mála zemí, odkud Rudá armáda odešla, takže o žádné okupaci nemůže být ani řeč. Komunistický režim jsme si tu zařídili sami ve volbách roce 1946 a následně.

Musíme zároveň objektivně říci, že osvobození Československa hrálo roli v tom smyslu, že lidé tenkrát byli vděční Rudé armádě a spojovali to s volbou KSČ. A pak druhým, velmi významným faktem bylo to, že cítili zklamání z Mnichova roku 1938, kdy nás západní mocnosti opustily a nechaly na pospas Hitlerovi. Ale určitě to nebylo tak, že by nás Rudá armáda okupovala a tím tady zařídila komunismus na 40 let. To je nesmysl a kdo to tvrdí, tak lže záměrně.

Teď se vás zeptám jakožto od člověka, který stál u základů ODS. Jak hodnotíte, kam ta strana došla v dnešní době, a je něco, co byste na ní z pozice člena vedení Trikolory našel pozitivního?

Vývoj, kterým strana prošla, se zdá překvapivý. Ale pro mě ne! Tyhle tendence jsem sledoval už od nějakého roku 2000, ještě za předsednictví Václava Klause, kdy se v těch spodnějších patrech, v místních a krajských organizacích, dostávali k rozhodujícímu vlivu lidé, kteří nejen že stáli ideově jinde, ale zejména se snažili vypudit ty lidi, co stáli u základů ODS a představovali původní, řekněme, klausovskou pravicovou politiku.

To nevzniklo náhodou ze dne na den. Ten proces byl poměrně soustavný a vyvrcholil v roce 2002 volbou Mirka Topolánka předsedou, což je člověk přece jenom jiného ražení. Spíše než demokratem byl vyslancem určitých podnikatelských skupin a začal velmi podporovat postupné přetváření ODS v OPS, jak se často říká. Občanskou podnikatelskou stranu. A lidé, kteří prosazovali původní politiku, byli postupně vytlačováni, ostrakizováni a tak dále.

V období Petra Nečase jsme možná sledovali krátký návrat k původním idejím, bohužel však jeho vláda skončila, jak skončila. A pak došlo k příchodu Petra Fialy, což je kapitola sama pro sebe. Sice se navenek prezentoval jako konzervativec, psal velmi kvalitní politické analýzy, byl velmi antiunijní, ale základ ODS v sobě nikdy neměl. A poté, co se stal předsedou strany a následně začal vytvářet vztahy s dalšími partnery tak, aby porazil Andreje Babiše, dospěl k závěru, že je třeba se orientovat na své přátele. Na ty síly, co nám vládnou. To je Německo a západní Evropa v mainstreamovém podání. Vše vyvrcholilo tím, že veškeré ideje, na kterých ODS vznikla, byly opuštěny. A co je pro mě ještě strašnější, že on opustil i svoje ideje, které léta hlásal, a přetvořil ODS v pokrokářskou stranu, která schvaluje všechny zelené nesmysly a celý ten progresivisticko-greendealovský trend, který se teď na nás řítí, včetně genderů a dalších zrůdností.

To je mi líto a dost mě to mrzí, ale nezbývá než to přijmout jako realitu. A pokud jste se ptal na něco pozitivního, tak snad tím neudělám někomu problém, ale jsme na Praze 8, kde pořád ještě vidím ODS takovou, jak jsem ji tady zakládal – jako ostrov pozitivní deviace, v tom smyslu, že tu ještě existuje řada lidí, kteří se od původních ideálů nevzdálili, snaží se jich držet a skřípou zuby nad tím, co jejich strana předvádí. Na druhou stranu ale nemají odvahu proti tomu nějak burcovat či aktivně vystupovat, protože vědí, že by to byl okamžitě konec jejich politické kariéry.

Řekl byste, že strana opustila i něco, co by se dalo vzletně nazvat jako hra na národní strunu?

I to mělo svůj vývoj. Po založení ODS v roce 1991 nebyla ta národní struna nijak silná, ani k tomu nebyl moc důvod. Evropská unie se o nás dvakrát nestarala a musela se realizovat politická a ekonomická transformace. Národní struna získala na síle až tím, když jsme začali usilovat o vstup do EU. My jsme tomu říkali »návrat do Evropy«, ale už v té době bylo znát, že budeme muset naše národní zájmy více hájit, protože v kotli Evropské unie na ně nikdo moc zřetel brát nebude. V ten moment i v rámci ODS začala národní struna znít o poznání silněji, bohužel dnešní vláda se o to vůbec nezajímá. Naše národní zájmy jsou jí ukradené a řeší snad jenom Ukrajinu.

Mimo jiné o tom budou nadcházející volby do Evropské unie. Co podle vás bude jejich klíčovým tématem? Válka na Ukrajině? Green Deal? Přijetí eura? Migrace? Právo veta?

Rozdíl je v tom, co si myslím, že by mělo být klíčovým tématem, a co jím skutečně bude. Podle mého názoru by měl být nejdůležitější zásadní odpor vůči zelené politice, která ovládá Evropskou unii. Green Deal už je jenom prostředek, jak ji prosazovat. Je očividné, že tady vůbec nejde o ekologii, o planetu, ale o způsob, jak ovládnout svět pomocí další falešné ideologie, kterých už jsme zažili několik a která je založena na podvodu. Rád bych tedy jako hlavní téma viděl vzdor vůči zelenému náboženství a šílenství.

Jinak to ale bude hodně rozmělněné a každá strana si vybere, co se jí hodí. My jako Trikolora, kdy jdeme do voleb po boku SPD, budeme tohle téma ventilovat velmi silně. A už to děláme.

Když dovolíte, zůstal bych u spojení SPD a Trikolory. Bývalý člen vaší strany, dnes předseda PRO Jindřich Rajchl, v nedávném rozhovoru pro iportaL24.cz prohlásil, že »nejde o spojení, jako spíše o fúzi, kdy Trikolora de facto zaniká a stává se součástí SPD«…

Já si to nemyslím. My jsme s touto ideou přišli už při minulých komunálních volbách a byli jsme v nich dokonce i v Praze úspěšní. Tím, že to bylo poprvé, kdy se SPD dostalo do pražského zastupitelstva, což se jim nikdy předtím nepodařilo, ukázalo se, že naše spolupráce má smysl.

SPD a Trikolora se dohodly na podmínkách spolupráce ve volbách v roce 2024

Já asi vím, na co Jindřich Rajchl naráží, a musím říct, že mě to taky trochu trápí. Nemyslím si ale, že SPD má nějak velký záměr nás pohltit, to určitě ne. Nehledě na to, co řekl Tomio Okamura – že budeme spolu kandidovat ještě v krajských volbách, ale ve volbách do Poslanecké sněmovny už půjdou sami. Takže to vypadá, že spolupráce skončí letošním rokem a nebude trvalá. Z hlediska Trikolory mě spíš trápí to, že se nám nepodařilo získat stabilní voličský potenciál, který strana ke své existenci chtě nechtě potřebuje. Tady vidím větší problém, než že by nás někdo chtěl pohltit, a s tím budeme muset něco rychle udělat.

A nebylo by naopak řešením situace ještě větší spojování stran na vlastenecké scéně po vzoru vládních koalic? A s tím opět souvisí i druhá otázka – je vůbec ještě aktuální dělení na levici a pravici, jak ho známe od 90. let?

Já začnu tou druhou otázkou. Víte, o tom je politika. O volbě mezi levicí a pravicí. Kdo to popírá, tak je levičák, že ano…

Ale rozumím tomu, že rozdělení je trošku zatemněné současnou situací, kdy spousta stran, a my k nim patříme, má pocit, že vládní koalice nehájí národní zájmy. Ani bych se neodvážil tvrdit, že je pravicová, byť se tak tváří.

Národní téma je tady velmi silné, ale že bych byl velkým příznivcem spojování stran jenom díky tomu, že máme stejný názor na prosazování národních zájmů, to tedy ne. Protože když to rozpitváme dál, tak zjistíme, že se úplně neshodujeme v tom, co národní zájmy vlastně jsou. A že levicové strany je vidí úplně jinak než my v Trikoloře, která je jasně pravicová. Takže upřímně řečeno, já tomu spojování moc nevěřím. Tím nechci říkat, že nemá smysl, ale na druhou stranu mě zaujalo, jak právě Tomio Okamura kritizoval současnou vládní trojkoalici a celou pětikoalici, že to je podvod na voličích, protože se jedná o spojování stran, které se neodvažují kandidovat samostatně. A když se SPD spojilo s námi, tak se mu to snažili vrátit, že to dělá taky. Zásadní rozdíl je v tom, že spojení SPD a Trikolory vychází z toho, že v 70-80 procentech názorů jsme na stejné lodi, což se o vládní SPOLU, potažmo o celé pětikoalici opravdu říci nedá. Když si vezmete ODS, TOP 09 a lidovce, tak jejich pohled na klíčovou otázku, což je Evropská unie, zůstává absolutně odlišný. Je to spojení nespojitelných subjektů a podvod na voličích, což rozhodně neplatí v případě, když se spojujete se stranou, která je názorově velmi podobná.

Přesto si neodpustím ještě dodatek k těm vlasteneckým stranám. Člověk se má spojovat s někým silnějším, aby to spojení dávalo smysl a šanci na nějaký volební úspěch. Tím si u menších vlasteneckých subjektů nejsem vůbec jistý.

Petr Kojzar