Strana získala levicově konzervativní nohu, řekl o svém vstupu do PRO Michal Hašek (I. část)

Bývalý hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek prožívá poměrně turbulentní začátek nového roku 2024. Strana PRO Jindřicha Rajchla oznámila jeho návrat do světa velké politiky, když se postavil do čela nově zřízené krajské organizace na jižní Moravě. V Praze absolvoval tiskovou konferenci (psali jsme zde) a o svém comebacku se rozhovořil i v původním rozhovoru pro iportaL24.cz. Jak je možné, že levicový politik rozšířil řady strany, která je považována za spíše pravicovou?

Pane doktore, když jsme spolu dělali rozhovor přibližně před rokem, tvrdil jste, že občan Michal Hašek je celoživotní sociální demokrat. To se změnilo?

Ne, Michal Hašek se nezměnil, to, co se změnilo, je Sociální demokracie. Nikoliv sociálně demokratické myšlenky, které podle mého názoru stále platí. Sociální demokracie by měla být primárně stranou lidí práce, malých živnostníků, měla by tvrdě hájit zájmy pracujících, seniorů, mladých rodin s dětmi a lidí, kteří se dostanou do nějakého sociálního nebo ekonomického problému. A v posledních letech toto vše nedělá.

Upnula se na úplně jiná témata. Městská, liberální, kavárenská. Řeší se počty pohlaví, řeší se gender, místo aby se strana zabývala jinými, vážnými věcmi. Sociální demokracii začali sponzorovat lidé, kteří přivedli v této zemi k moci pětikoaliční vládu Petra Fialy a kteří na Pražský hrad společně s dalšími přivedli generála Petra Pavla.

A nezlobte se, to není sociální demokracie, do které já jsem vstupoval v roce 1998, mimochodem tehdy v éře Miloše Zemana jako úspěšného předsedy ČSSD.

Čili já zůstávám nadále celoživotním konzervativním levičákem, chcete-li, pořád z mého pohledu sociálním demokratem, a jako takový jsem teď vstoupil do strany PRO. I když jsem si původně myslel, a to již řadu let, že už neudělám krok do aktivní politiky, že ji budu spíše sledovat, glosovat a komentovat. Strana PRO teď získává tu pomyslnou levicově konzervativní nohu. Nemyslím tím jenom sám sebe, ale i další lidi, kteří vstoupí v budoucnu do strany PRO ať už na Jižní Moravě, nebo v jiných regionech České republiky.

Na poslední tiskové konferenci strany PRO zaznělo, že dělení na levici a pravici je v dnešní době již překonané. Nicméně exprezident Miloš Zeman, který mimochodem vaší nové straně vyjádřil podporu, minulý týden v rozhovoru pro iportaL24.cz prohlásil – cituji: »Podle mého názoru to není překonaný rozdíl a myslím si, že se vrátíme dříve nebo později k tomu schématu levice, pravice, které je koneckonců prověřeno staletími.« A k tomu dodal: »Jak na levici, tak na pravici, bohužel, vymizely výrazné osobnosti, objevily se tam šedivé nuly a šedivým nulám je daleko příjemnější a přijatelnější tvrdit o sobě, že nejsou levicoví ani pravicoví, protože tím pádem se domnívají, že získají voliče z obou stran.« Co vy na to?

Jestli jsme všichni šediví politici, to ať si vyhodnotí především občané České republiky. Já se za takového politika nepovažuji, při vší úctě k Miloši Zemanovi. A je obecně známo, že jsme přátelé, a nejen z politických funkcí. Já jsem byl přítel Miloše Zemana v době, kdy objímal stromy na Vysočině, stejně jako v době, kdy byl na Pražském hradě. A obráceně si vážím toho, že Miloš Zeman dával svoje přátelství najevo jak tehdy, když jsem byl ve vedení sociální demokracie nebo jako hejtman kraje, tak tehdy, kdy jsem byl občan a jeho poradce. Náš vztah je z tohoto pohledu letitý a jeho názor samozřejmě respektuji. Já jsem se na tiskové konferenci PRO řekl, že současný svět spíše popírá levo-pravé vidění a stojím si za tím.

Nepůjdu do polemiky s Milošem Zemanem, ale položím řečnickou otázku: Máte pocit, že kroky, které provádí vláda Petra Fialy, jsou všechny pravicové? Máte pocit, že ODS je v této chvíli opravdu striktně, konzervativně pravicová strana a že nepřichází s některými liberálními záležitostmi, které by slušely spíše levici?

O tomto mluvím. Že existuje relativizace pravo-levého rozdělení a mnohem akcentovanější je v této chvíli dělení na konzervativce a liberály. Ano, konzervativci jsou jak v pravicových, tak v levicových stranách. Stejně jako liberálové. A já jsem jasně zmínil, že důvod, proč jsem nakonec vstoupil do strany PRO, buduji její krajskou organizaci a budu samozřejmě pomáhat na regionální i centrální úrovni, je právě to, že můj pohled na svět je hodně konzervativní. Což jsem si zvláště uvědomil v posledních deseti letech, kdy jsem stál mimo aktivní politiku.

Pro mě taková slova, jako je národ, historie našeho státu, vlast, rodina nebo manželství nejsou fráze. Právě proto, že mám hodně rád naši národní historii, si například hodně vážím všech, kteří v minulosti za Českou republiku nebo Československo bojovali. Řada z nich položila své životy, ať už na frontách, na popravištích nebo v koncentračních táborech. A to byli lidi, kteří umírali pro to, aby tady bylo svobodné Československo, a my jsme jeho nástupcem – svobodná Česká republika.

Víte, já jsem v referendu v roce 2003 hlasoval pro vstup do Evropské unie a doteď jsem přesvědčen, že neexistuje jiný, lepší projekt než EU. To, co se s ní stalo za těch 20 let, mě ovšem děsí. A jsem stále přesvědčený konzervativní levičák Michal Hašek. Ale aby bruselští úředníci připravovali scénáře, které vyhrožují členským státům například zastavením dotací do konkrétní země, nebo dokonce nějakými dalšími ekonomickými opatřeními, jež mají podkopávat její ekonomiku jenom proto, že v tento členský stát má vlastní suverénní názor a z jejich pohledu tzv. zlobí? Hovořím teď o Maďarsku a o záležitosti konkrétně spojené s finanční podporou Ukrajiny. To je něco, co je absolutně za všechny čáry. A věřte, že takovouto Evropskou unii bych v roce 2003 nikdy nepodpořil.

S tím souvisí i poměrně rozšířená debata o přijetí eura. Strana PRO na to má jasný názor, a ten je negativní. Sdílí ho také Michal Hašek? Ptám se vás i proto, že vaše bývalá strana Sociální demokracie mj. ústy expremiéra Vladimíra Špidly přijetí eura namísto české koruny podpořila.

Zaprvé jsem přesvědčen, že se zavedením eura není důvod spěchat. Ano, připomenu, že výhledové přijetí eura bylo součástí našeho závazku při vstupu do EU. I o tom hlasovalo 73 % lidí v referendu v roce 2003, ačkoli si to možná ne všichni z nich uvědomovali. Hlasování o společné měně bylo skutečně součástí tohoto aktu. Bylo to jediné celostátní referendum, které od té doby proběhlo a bohužel v České republice není zákon o obecném referendu, protože lidé by podle mě měli a mohli hlasovat mnohem častěji o klíčových otázkách.

Ale ať vám neuteču od odpovědi na téma euro. Čili, jak jsem řekl, beru jako fakt, že formálně závazek přistoupení k euru platí. To je politický závazek!

Na druhou stranu je tu stávající ekonomická situace a všechno to, co se stalo od roku 2003 do dneška. Co proběhlo v Řecku. Jakých dalších krizí v eurozóně jsme byli svědky. To všechno mě přesvědčuje, že v této chvíli ponechání české koruny jako národní měny, která není vůbec špatná i z pohledu evropského a světového, je dobré řešení a s eurem rozhodně není kam spěchat.

Jen když dnes slyším debaty na téma, jestli referendum o euru ano nebo ne, tak jenom musím připomenout, že formálně tuhle debatu máme za sebou a to referendum proběhlo v roce 2003. Ale o čem by mohlo být referendum nyní, by bylo zavedení termínu eura v České republice. Jedna věc jsou ekonomická data v momentě, kdy začneme splňovat dané parametry, a druhá věc je suverénní rozhodnutí České republiky, jestli to skutečně uděláme nebo ne a vezmeme v potaz současné podmínky. A v momentě, kdyby se dneska konalo referendum a otázka zněla, jestli v této chvíli máme přijmout euro, tak bych já takové zavedení nepodpořil. Zatím jsem pro zachování české koruny. Buďme rádi, že ji máme, jakkoliv kapitáni průmyslu nebudou s touto věcí spokojeni, ale zase obráceně – Česká republika už několik let umožňuje těm, kteří jsou velmi angažováni v zahraničním obchodě, například exportním firmám, účetnictví v eurech. Takže pro ně nemohou být problémem ani případné výkyvy v kurzu, když můžou v eurech podnikat, fakturovat i vést eurové účetnictví.

A byl byste pro referendum o vystoupení z Evropské unie, a pokud ano, jak byste případně hlasoval?

Jak jsem řekl před chvílí, neexistuje zatím jiný projekt, který by dával šanci Evropě v globalizovaném světě vystupovat jako respektovaný a silný hráč. Otázkou je, nakolik dneska ten respekt a tu sílu předvádí současné vedení EU.

Já jsem přesvědčen, že základ původní evropské myšlenky je správný, To, co se děje dneska na půdě evropské politiky, je dáno kvalitou konkrétních lidí, kteří představují jednak evropskou politickou špičku, tedy paní Von der Leyenová, Komise a vedení europarlamentu, a jednak také nikým nevolené bruselské úřednictvo, které se snaží milimetr po milimetru a centimetru po centimetru soustřeďovat moc, nabalovat další a další kompetence a přenášet je postupně z národních států směrem k Bruselu. A celé to vrcholí fantaskními představami o tom, že změníme projekt Evropské unie na nějaké Spojené státy evropské a v podstatě všechno bude soustředěno v Bruselu, jenom nějaké zbytky zůstanou národním státům.

Tady jsem jednoznačně proti. Já jsem pro, aby na prvním místě byly vždycky zájmy České republiky, naše národní suverenita. My ji s Bruselem částečně sdílíme, a s tím souvisí například i takové otázky, jako je zrušení práva veta jednotlivého členského státu. Ono neplatí u sta procent rozhodnutí. Dnes je stanoveno, v jakých otázkách se hlasuje jenom většinou, a v jakých je potřeba jednomyslnost. A tu chraňme jako oko v hlavě! A nejenom kvůli České republice. Může se v budoucnu stát, že bude projednávána jakákoliv otázka, kdy může být právo veta pro jednotlivý členský stát životně důležité a z tohoto pohledu vůbec nechápu, proč podkopává dnešní silnější pozici České republiky například prezident Pavel, proč to dělá tzv. ministr pro evropské záležitosti Dvořák ze STANu a mnozí další.

Pokud by Evropská unie směřovala k něčemu, co popře její původní smysl, k tomu, že v podstatě zbaví členské státy suverenity a bude se tvářit, že to je nějaký Evropský Sovětský svaz, v té chvíli bude na místě úvaha, aby se o takové věci znovu hlasovalo v referendu. A může se stát, že lidé řeknou »ne«, takovou Evropu nechceme, a pak musí přijít B, kdy bude potřeba jasně říct, co má následovat. Jestli zůstaneme sami a budeme nějaký ostrůvek uprostřed Evropy, nebo nás bude víc, co se spojíme a budeme své věci vzájemně koordinovat. Byla by to V4? Nebo V4 a Rakousko? Těch možností je samozřejmě mnohem více, já nastřelil jen tyto.

Blíží se volby do Evropského parlamentu. Bude Michal Hašek na kandidátní listině PRO, nebo se soustředí až na podzimní krajské volby? A s jakým výsledkem by byla strana PRO v červnu spokojena?

Dovolím si vaše otázky rozdělit. Zaprvé – červnové evropské volby nejsou zdaleka osamocené. Na podzim tohoto roku nás čekají nejen krajské, ale i senátní volby. Navíc za rohem jsou i volby do Poslanecké sněmovny, které, jak se zatím zdá, proběhnou v řádném termínu, tedy ve druhé polovině příštího roku. Já jako politický matador vůbec nevyučuji, že se parlamentní volby mohou konat dřív, aniž tím naznačuji něco konkrétního. Ale nikdy neříkej nikdy, to je první poznámka.

A druhá? Když už jsem se rozhodl znovu vrátit do aktivní politiky, součástí toho je, že jsem zvyklý dělat věci, když na něčem pracuji, na plný výkon. Ne na čtvrt ani půl plynu, ale skutečně na sto procent. A to potřebuje člověk, pokud chce něco měnit, ovlivňovat a prosazovat. Pokud to chcete dělat jako divák, je potřeba uvést, že ten většinou jenom pozoruje, na konci buď zatleská, nebo zapíská. Já nechci být pouze tleskajícím nebo pískajícím divákem. Čili bude to teď otázka vnitřní diskuse, jak v rámci krajské organizace, tak i v celostátním vedení strany PRO. Budu-li osloven s tím, abych pomohl a figuroval na kandidátní listině strany PRO, zvážím to, a když si budu myslet, že to skutečně bude přínosem, pak takovou kandidaturu přijmu.

Není zatím jasno, jestli se budu účastnit evropských voleb, ale ani těch krajských, byť už dostávám dotazy, jestli to nemá být pokus vrátit se po několika letech třeba do pozice hejtmana nebo do vedení Jihomoravského kraje. Jednu věc říkám jasně. Díky tomu, že jsem vstoupil do strany PRO a povedu společně s kolegyněmi a kolegy novou krajskou organizaci na jižní Moravě, tak dávám k dispozici veškeré know how z politiky, které mám za 25 let.

Je to know how člověka, který si prošel komunální, regionální i celostátní politikou. Myslím si, že znám velmi dobře systém fungování Poslanecké sněmovny i ministerstev. Byl jsem osm let hejtmanem a předsedou Asociace krajů. Zažil jsem jak to dobré, tak i problémy a chyby. A veškeré know how poskytuji kolegyním a kolegům, kteří se objeví na kandidátkách, ať už v jakýchkoli volbách, co nás teď v krátkém sledu čekají.

Dovolíte-li, ještě jednou bych zmínil slova Miloše Zemana v našem exkluzivním rozhovoru, tentokrát ta, kdy prohlásil, že lidi evropské volby nezajímají, a i on sám řekl, že na ně neklade takový důraz…

Pokud si dobře pamatuji, účast v Evropských volbách se zatím pohybovala zhruba pod 30 procenty. Čili byla asi poloviční než účast ve volbách do Poslanecké sněmovny. Já ale evropské volby vnímám jako nesmírně důležité. Každý vidí, o co se dneska v Bruselu hraje. Právě o budoucnost České republiky a její suverenity! Z hlediska řady klíčových otázek. Má to být Evropský parlament, který bude hlasovat o tzv. migračním paktu. Řada lidí bude o migraci teoretizovat, já opět můžu přijít s tím, že mám praktickou zkušenost. Byli jsme jako hejtmani Jihomoravského a Jihočeského kraje s kolegou Zimolou u toho, když se v roce 2015 ve spolupráci s tehdejší vládou zavírala hranice. A když se zaváděly kontrolní režimy a opatření. Už tehdy to zabránilo samovolnému průchodu asi 100 tisíc migrantů, kteří tehdy chtěli jít z Maďarska, Slovenska a Rakouska přes Českou republiku do Německa. V té době totiž platila otevřená náruč paní Merkelové a její »my to zvládneme«. Jak to dopadlo, dneska vidíme všichni a potýká se s tím už nejenom Německo. My jsme tedy nebyli cílovým státem, ale pro nás byla absolutně na prvním místě bezpečnost České republiky a našich občanů. Čili já mám i v této otázce naprosto praktické zkušenosti a jsem samozřejmě připraven velmi otevřeně o tématu migrace hovořit, ať už v rámci předvolební kampaně, nebo kdykoliv k tomu bude nějaká příležitost.

Brusel samozřejmě chystá řadu věcí, které se týkají i ekonomiky. Není to teď jenom o Evropské unii, na to jste se mě ptal samostatně. Víme, co znamená Green Deal, víme, jak jsou některé ty šílené nápady prezentovány, následně určitým způsobem měněny a naštěstí se některým daří i trochu zabránit. Já připomenu například rozhodnutí o tom, jak dlouho tady ještě budou moci jezdit auta se spalovacími motory, anebo jestli všechno posuneme už jenom v uvozovkách směrem k té vymodlené a vysněné elektromobilitě.

V této souvislosti musím připomenout jeden z posledních kroků současné pětikoaliční vlády a tím byl údajně strategický nákup 75 čerpacích stanic od skupiny Robin Oil za 4,5 miliardy korun. Už jsem četl řadu názorů odborníků, kteří velmi kritizují toto rozhodnutí, navíc hned z několika důvodů.

Za prvé – tato vláda se hlásí k Green Dealu, který míří k elektromobilitě, a najednou tady kupuje 75 benzinových stanic. Nechápu.

Za druhé – cena, kterou za to vláda dává, tedy těch 4,5 miliardy korun, je podle expertů výrazně přemrštěná, dokonce jsem si někde přečetl, že si vláda část peněz na nákup půjčuje. Pokud by tohle všechno platilo, je to velmi podivné.

A jenom se ptám, proč teď na poplach nebijí ti, kteří jinak hovoří třeba o národohospodářské škodě v případě, že by se řádně podle zákona valorizovaly důchody. Na valorizaci důchodů tady nemáme, musí se změnit schémata a musí pak o tom jednat Ústavní soud, který nám řekne, že sice vzniklo legitimní očekávání, ale bylo krátké a tudíž nebylo potřeba naplnit… To je na vrácení diplomu z právnické fakulty! Nebo by museli všichni projít ještě znovu nějakým upgradem toho vzdělání, právě proto, abychom se dozvěděli, jak dlouho má trvat legitimní očekávání, aby pak skutečně muselo být naplněno. Až dosud jsem si myslel, že v okamžiku, kdy vznikne, tak to legitimní očekávání existuje a samozřejmě má být naplněno.

To, co dneska rozhoduje český Ústavní soud, je poměrně raritní a jsem hodně zvědav, jak bude rozhodovat v jiných kauzách, například na téma zneužití jednacího řádu Poslanecké sněmovny a podobně. To jsou důvody, proč budu na každé veřejné debatě, při každém svém vystoupení, při každé příležitosti komunikace s lidmi, ale i s jinými politiky, opakovaně mluvit o důležitosti evropských voleb. Jakkoli jsou to volby druhého řádu, a v tom s Milošem Zemanem souhlasím, tvrdím, že ty letošní budou jiné. Budou jiné díky tomu, co se děje uvnitř Unie i globálně ve světě.

Budou jiné, protože dneska zažíváme téměř každodenní tlak Bruselu na členské státy. Snahu vymýšlet a nasazovat náhubky. Být panem učitelem, který bude hodnotit, jestli určitý postup legálně zvolených zástupců v demokratických parlamentních volbách v daném státě je nebo není v souladu s principy právního státu. Mimochodem, velmi mě mrzí, že toto má v portfoliu česká místopředsedkyně Evropské komise, paní Věra Jourová.

Kdyby si zavzpomínala na svoje politické začátky, na to, co musela prožít z hlediska bezpráví a dalších věcí, kéž by těmato očima dneska posuzovala to, co většinově tlačila komise vůči Polsku a nyní vůči Maďarsku. Kdo bude další, když se objevují náznaky, že problémy může mít Slovensko? A co když zazlobí třeba budoucí česká vláda? Také dostane náhubek. Přijde nějaký dopis »ty, ty, ty, buď hodný, žáčku, jinak nebudeš dostávat kapesné«. To je něco, co je pro mě absolutně nepřijatelné.

Petr Kojzar

(Chcete vědět, jak vypadal samotný začátek spolupráce Michala Haška s Jindřichem Rajchlem? Co si myslí exhejtman o demonstracích na Václavském náměstí a o svobodě slova? A co podle něj změní korespondenční volba? Čtěte zítra druhou část našeho rozhovoru.)