Začínám se opravdu bát. Ne těch nynější pazgřivců, kteří mně před očima kradou moji rodnou vlast, ale paradoxně se bojím sám sebe. Resp. svých vlastních slov, toho, co píšu. Napsal jsem třeba ve víkendové anketě, datované 30. zářím loňského roku toto:
»V dnešní víkendové anketě vám představím desítku kandidátů na státní či podobné vyznamenání (některé z nich samozřejmě in memoriam), kteří jakkoli to dnes zní absurdně, mohli by v nepříliš vzdálené budoucnosti reálně připadat v úvahu. Hlavně v souvislosti s ukončením procesu kompletní nacifikace a ukrajinizace a afrikanizace a kriminalizace České republiky.« (Anketa komplet zde.) Mezi potenciálními medailisty jmenuji např. Reinharda Heydricha, K. H. Franka, Emanuela Moravce, Stepana Banderu či Andreje Vlasova.
Jakkoli to může vyznívat paradoxně, doba s těmito vyznamenanými se nezadržitelně blíží. Nikdo mně to nevymluví. A taky hlásím první vlaštovku. Šéfa sudeťáků, Fialova učitele a soukmenovce, Bernda Posselta.
»Návrh na udělení medaile Za zásluhy ke sblížení Čechů a sudetských Němců pro Posselta podal jihočeský poslanec Šimon Heller (KDU-ČSL). Spolu s ním navrhl na vyznamenání za stejné zásluhy i politika a někdejšího lidoveckého ministra kultury Daniela Hermana,« dočetl jsem se dneska na Seznamu a krve by ses ve mně nedořezal…
Beru, že při odsunu sudetských Němců se děla zvěrstva, která do civilizovaného světa jednoznačně nepatří. Že se neměřilo stejným metrem, ale stylem padni, komu padni. Jsi sudeťák, tu máš přes držku. Ne, toto jistě správné nebylo. Ale… Mnohá tato zvěrstva byla nezřídka páchána provokativně, takříkajíc pro budoucnost (dnes se o tom přesvědčujeme) a zčásti jako msta za válečné útrapy. Nikdo z nás jsme tu dobu nezažili, tudíž nikdo z nás za sebe nemůžeme ručit, že bychom se chovali jinak. Tak to prostě je.
Problém ten úplně hlavní spočívá v tom, že nejen tento odsun se posuzuje očima dneška, nikoli té doby. Všechny tyto sporné události patří do kompetence historiků, nikoli politiků či rádoby historiků s jasnými politickými ambicemi, vazbami apod. Toto je zcela špatně, když takto uchopíme jakoukoli historickou událost, nikdy se k objektivnímu vidění nepřiblížíme. My se k té objektivitě totiž můžeme právě jen a jen přiblížit, neboť objektivní zcela nikdy nebudeme a být nemůžeme, protože jsme tu dobu nežili, nezažili, neprožili.
Hlavně z tohoto důvodu bych politikům striktně zakázal dotýkat se historie. Posseltovo budoucí vyznamenání tato má slova potvrzuje. Proč Posselt a proč právě dnes? Poněvadž nacifikace české společnosti kulminuje a je třeba ji dostat na samotný vrchol, ztělesněný do absolutní nenávisti vůči Rusku a Rusům. Kdyby šlo jen o Putina, Medveděva apod., to by de facto nešlo o nic. Tady jde o genocidu ruského obyvatelstva a vymazání Ruska z povrchu zemského. Proto je na scénu volán Posselt. Volán politiky, v několikanásobných dávkách naočkováných vakcínou Pax Americana od americké společnosti CIA. Taková je pravda.
Pavel Votruba
Vypadá to, že časem vyznamenají „za zásluhy“ sudeťáci onoho Hellera a jemu podobné. Spolu s příslušným počtem stříbrných.
Sudeťáci nebyli naši občané, a už vůbec ne „naši milí spoluobčané“ jak si z Čechů dělá šoufky páter Daniel Herman z KDU-ČSL. Sudeťáci byli Němci, kteří z Československa chtěli do Říše a tak jim to bylo umožněno humánním odsunem na základě rozhodnutí vítězných velmocí a dekretů presidenta Beneše. Češi si ještě dobře pamatují předválečné vyřvávání a hulákání Sudeťáků na československých ulicích ´Heim ins Reich´ a ´Lieber Lord, mach uns frei von der Tschechoslowakei´, a taky jak po okupaci v letech 1938-39 Sudeťáci freneticky vítali v Československu svého Hitlera, kterému po celou válku poslušně a ochotně sloužili. Odsunem Sudeťáci ušli spravedlivým trestům za svoji protistátní činnost proti Československu a za svoje válečné zločiny.