O čem jiném by mohlo být ohlédnutí za sportem v tomto týdnu, než o postupech tří českých týmů do skupin evropských pohárů, především tedy Ligy mistrů. Ale zajímavé věci se dějí i ve světě zimního sportu, který už se hlásí o pozornost.
Nejen tím, že včera v Dánsku začal světový šampionát hokejistek s českou účastí. Turnaj se hraje trochu jinak, než u »pánů tvorstva«. Ve skupině A hraje Kanada, USA, Finsko, Švýcarsko a Japonsko a všech pět má jistou účast ve čtvrtfinále. Doplní je tři postupující ze skupiny B, kde se ČR utká dnes s Maďarskem a dále s Německem, Dánskem a Švédskem. Češky mají šanci ve čtvrtfinále být, jde o první velkou akci, kterou na jejich střídačce absolvuje kanadská trenérka Carla MacLeodová Ta má jako hráčka dvě zlaté olympijské medaile i světový titul.
Již 1. září začne další ročník hokejové Ligy mistrů, vítěz bude znám po jediném finálovém duelu, který je naplánovaný na 18. února 2023. Účastníky čekají vyšší finanční odměny než v minulé sezoně. Vedení soutěže rozdělí na prémiích 3,47 milionu eur (85,5 milionu korun), o téměř dva miliony více než v premiérové sezoně 2014/15. Vítěz, který vzejde z klání 32 mužstev, se může těšit na půl milionu eur (přes 12,3 milionu korun). V minulém ročníku bylo rozděleno 3,31 milionu eur a vítěz bral 495 tisíc. Formát se nemění, z osmi základních skupin po čtyřech týmech opět postoupí vždy nejlepší dva do play off.
Do soutěže zasáhnou tři zástupci české extraligy: Třinec, Hradec Králové a Sparta. Právě hokejisté Sparty (2016/17) a Hradce Králové (2019/20) se v minulosti postarali o nejlepší české výsledky, když bojovaly neúspěšně ve finále.
Ale to bude otázka příštích dnů, to, co už se stalo, je rozhodnutí hokejového svazu o tom, kdo může reprezentovat a kdo ne. Ve finále jde asi vlastně jen o dva hráče. Ať si kdo chce, říká opak, já budu stále tvrdit, že politika do sportu nepatří. Je to možná krásná a vzletná myšlenka, možná, že i historie mnohokrát dokázala, že je naprosto utopická a že sport je pevnou součástí politiky. Že všem možným nacistickým, komunistickým i kapitalistickým zřízením sloužil k propagandě, že politici se moc rádi vyhřívají po boku sportovních hvězd. Ale to mě nepřesvědčí, že trestat někoho za to, kde se narodil, koho chce reprezentovat anebo kde chce hrát (a ano – i vydělávat!), to nikdy schvalovat nebudu!
A že jich jen v hokeji nebylo málo – třeba v roce 1957 odmítly Kanada a USA účast na prvním MS konaném v SSSR na protest proti potlačení maďarského povstání sovětskými vojsky na podzim 1956; v roce 1962 Američané nevydali vstupní víza reprezentantům NDR, kterou neuznávali jako suverénní stát. Podle ustanovení z roku 1959 měla IIHF udělit pořadatelství jiné zemi, ale neudělala to. Turnaje se ze solidarity nezúčastnily ani Československo, SSSR a Rumunsko; v letech 1970-76 se mělo MS konat v Kanadě, která chtěla postavit tým schopný konkurovat evropské špičce. IIHF připustila povolení startu menšího počtu profesionálů, MOV tomu však na sovětský nátlak zamezil. Kanada odstoupila ze soutěží IIHF, vrátila se v roce 1977, kdy už v nich profesionálové směli hrát; v roce 1971 se NDR rozhodla odstoupit z elitní skupiny mistrovství světa, protože komunistická vláda rozhodla, že hokej v zemi nebude podporovaný jako prioritní sport…
Ale pojďme konečně k fotbalu. České kluby si výsledky v kvalifikaci této pohárové sezony zajistily už nejméně 660 milionů korun. Další peníze mohou uhrát ve skupině a finance získají i z prodeje vstupenek a televizních práv.
Viktoria coby český šampion prošla přes tři předkola do skupiny Ligy mistrů a za to obdrží prémii 15,64 milionu eur (386 milionů korun). Za desetiletý koeficient pak Západočeši získají 3,411 milionu eur (84 milionů korun). Další významné částky si západočeský klub připíše za televizní práva a z prodeje vstupenek. Plzeňští ve skupině Ligy mistrů odehrají tři domácí zápasy s giganty a za vstupné by podle odhadů mohli získat výrazně přes 50 milionů korun. Ceny lístků ale ještě Viktoria neoznámila.
Už teď je jasné, že si Západočeši v této pohárové sezoně vydělají přes půl miliardy korun. Další desítky milionů mohou získat, pokud by se jim ve skupině povedlo zaskočit některého z favoritů. Za vítězství uděluje UEFA 2,8 milionu eur (69 milionů korun), za remízu pak 930 000 eur (23 milionů korun).
Za Plzní ve výdělcích výrazně zaostávají Slavia a Slovácko, které se kvalifikovaly do hlavní fáze Evropské konferenční ligy. Za postup do skupiny získají oba kluby 2,94 milionu eur (asi 72 milionů korun), stejně Viktoria se mohou těšit i na finance za desetiletý koeficient, byť jde o výrazně nižší částky. Pražané dostanou jako sedmý nejlépe postavený klub 1,157 milionu eur (29 milionů korun) a celek z Uherského Hradiště pak v přepočtu necelých deset milionů korun.
Další peníze si mohou oba kluby stejně jako Plzeň uhrát v průběhu soutěže. Za vítězství ve skupině Konferenční ligy je půl milionu eur (12 milionů korun) a za nerozhodný výsledek 166 tisíc eur (čtyři miliony korun). Podíl z televizních práv je oproti Lize mistrů zanedbatelný, v celkové částce pro všech 32 klubů více než desetinásobně nižší.
Prémii ve výši zhruba 11 milionů korun dostane za tuto sezonu i Sparta, která hned na úvod vypadla s Vikingem Stavanger. Letenští za vyřazení v 2. předkole Konferenční ligy v rámci solidární platby od UEFA získají 350 tisíc eur, dalších 100 tisíc eur je pak za každé odehrané předkolo v případě, že klub nepostoupí do skupinové fáze.
V rámci desetiletého koeficientu se celková suma pro danou soutěž dělí počtem účastníků a jednotlivé kluby pak dostanou podle pořadí příslušnou částku. Zatímco v Lize mistrů se takto mezi 32 týmů »rozpustí« 600 milionů eur, v Evropské lize jen 69,75 milionu eur a v Konferenční lize pouze 23,5 milionu eur.
Je to ještě sport, nebo politika anebo továrna na peníze?
Takže sportu zdar – a úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.