Role v Pekingské opeře se dělí do čtyř kategorií: šeng, tan, ťing a čchou. Každá z nich má svůj soubor hereckých forem. Liší se technikami zpěvu, recitace, jednání a pohyby. Pekingská opera vychází z historických příběhů. Existuje přes 1300 tradičních repertoárů, z nichž se často hraje více než 300 nebo 400. Kromě toho musí interpret pekingské opery čelit také výzvám »učení (imitace)«, »poznávání (kung-fu)«, »porozumění (integrace)« a »přetváření (re-kreace)«, »transformace« a tak dále.
(pr)