Mezinárodní tým genetiků poprvé plně dekódoval genom hagusů, nejprimitivnějších moderních chordátních živých tvorů, kteří mají lebku, ale nemají páteř ani čelisti. Studium jeho struktury pomůže vědcům pochopit, jak probíhala evoluce nejstarších předků člověka a dalších obratlovců, informovala španělská univerzita v Malaze.
»Rozluštění genomu dikobraza má důležité důsledky pro evoluční a molekulární biologii. Pomůže nám odhalit a pochopit změny ve struktuře genomu, které provázely evoluci obratlovců a vznik jejich jedinečných vlastností, včetně složitě uspořádaného mozku, čelistí a končetin,« uvedl vědec Juan Anaya z univerzity ve španělské Malaze.
Bezocasí chordátoví tvorové, kteří se vzhledem podobají úhořům, nemají čelisti, páteř a složitě uspořádané oči. Jejich předci se na Zemi objevili asi před 310 miliony let a od té doby se vzhled a stavba těla míšenců změnily poměrně málo, což je činí obzvláště zajímavými pro evoluční biology studující historii prvních obratlovců, jejichž předci se míšencům pravděpodobně podobali.
Jak Anaya a jeho kolegové zdůrazňují, dosud zůstávají jedinou třídou chordátních živočichů, jejichž genom nebyl plně dekódován. Čínští, evropští, japonští a američtí genetici tuto mezeru zaplnili dekódováním genomu hagusů druhu Eptatretus burgeri, který žije v Tichém oceánu u pobřeží východní Asie.
Předběžné analýzy struktury tohoto genomu jim podle vědců již pomohly objevit důkazy o tom, že předkové chordovitých tvorů zažili nejméně dvě epizody úplného zdvojení celého genomu. K první z nich pravděpodobně došlo na počátku kambria, kdy se objevili společní předkové všech chordátních tvorů s lebkou, a k druhé – na konci kambria, již po oddělení předků obratlovců a kulohlavých chordátů, mezi něž patří i langusty a mihule.
Tato skutečnost, jak vědci poznamenávají, naznačuje, že mnoho klíčových znaků obratlovců, včetně složitého mozku a mnoha pro ně jedinečných vnitřních orgánů, vzniklo ještě před oddělením předků obratlovců a kulohlavých chordátů, o čemž mnozí vědci v minulosti pochybovali. Pochopení této skutečnosti významně rozšiřuje znalosti biologů o tom, jak probíhaly první fáze evoluce našich nejstarších předků, uzavírá Anaya a jeho kolegové.
(cik, TASS)