Tento nový snímek je prozatím nejostřejším pohledem Hubbleova vesmírného dalekohledu NASA/ESA na čočkovitou galaxii NGC 4753 v souhvězdí Panny, která je vzdálena cca 60 milionů světelných let od Země. Vědci se domnívají, že vznikla galaktickým splynutím s trpasličí galaxii zhruba před 1,3 miliardami let. Nový snímek podtrhuje neuvěřitelnou rozlišovací schopnost Hubbleova vesmírného dalekohledu, díky které se odhalují složité prachové struktury této galaxie, o čemž napsala podrobně ESA.
Čočkovité galaxie mají všeobecně eliptický tvar a špatně definovaná spirální ramena, což tento okrajový pohled na čočkovitou galaxii NGC 4753 také potvrzuje.
Tuto galaxii objevil v roce 1784 astronom William Herschel. Je členem skupiny galaxií NGC 4753 v oblaku Panna II, která zahrnuje zhruba 100 galaxií a kup galaxií.
Tato galaxie je pravděpodobně výsledkem galaktického splynutí s blízkou trpasličí galaxií zhruba před 1,3 miliardy let. Výrazné prachové pruhy kolem jádra galaxie NGC 4753 pravděpodobně vznikly při tomto splynutí.
Astronomové se domnívají, že většina hmoty galaxie se nachází v mírně zploštělém kulovitém halo z temné hmoty. Temná hmota se nazývá »temná«, protože ji nemůžeme přímo pozorovat, ale věci se domnívají, že tvoří asi 85 procent veškeré hmoty ve vesmíru. Zdá se, že temná hmota neinteraguje s elektromagnetickým polem, a proto se nezdá, že by vyzařovala, odrážela nebo lámala světlo. Můžeme ji detekovat pouze na základě jejího gravitačního vlivu na »z našeho pohledu« normální hmotu.
Díky nízké hustotě prostředí a složité struktuře je galaxie NGC 4753 vědecky zajímavá pro astronomy, kteří ji mohou využít v modelech testujících různé teorie vzniku čočkovitých galaxií. Galaxie také hostila dvě známé supernovy typu Ia. Tyto typy supernov jsou nesmírně důležité při studiu rychlosti rozpínání vesmíru, protože jsou výsledkem exploze bílých trpaslíků, kteří mají doprovodné hvězdy, dosahují vždy vrcholu při stejné jasnosti, tedy 5 miliardkrát jasnější než Slunce. Znalost vlastní jasnosti těchto událostí a její porovnání s jejich zdánlivou jasností, totiž umožňuje astronomům využít je k měření kosmických vzdáleností, což nám následně pomáhá určit, jak se vesmír v průběhu času rozpínal, vysvětlila ESA.
(mac)