Místopředseda PRO Svoboda: Strach? Lidem především vadí, jak se k nim vláda chová!

Mezi dvěma demonstracemi. Tak by se dalo shrnout toto časové období v souvislosti se stranou PRO. Jedna, kterou úspěšně zorganizovala na pražském Václavském náměstí 11. března, ohromila více než statisícovou účastí, druhá se chystá na duben. Nedopadne to ale jako s akcemi pořádanými Ladislavem Vrábelem, jež po počátečním nadšení skončily v lednu fiaskem? Místopředseda PRO Ondřej Svoboda se toho nebojí. Tvrdí, že vrcholem strany není svolat demonstraci jako v případě Vrábela, ale cesta, která bude následovat a konkrétní opatření, na něž v následujícím rozhovoru pro iportaL24.cz rovněž došla řeč…

Pane místopředsedo, svědčí stotisícová účast na vámi svolané akci Česko proti bídě na Václavském náměstí 11. března o tom, že se společnost vůči vládě Petra Fialy stále více vymezuje a že se aktivizuje?

Minimálně zčásti to tak vypadá. Navíc já nejsem z Prahy, bydlím na vesnici v severních Čechách, a když se projdete po všech vesnicích, zjistíte, že názor lidí je diametrálně odlišný od těch, kteří bydlí v Praze, a především od těch, kdo se podílejí na vládě. Věřím tomu, že společnost je nespokojená dlouhodobě a v širokém rozsahu. Určitě jde o více než polovinu populace! Oni zkrátka hledají světélko na konci tunelu, a to jim vláda rozhodně neposkytuje. Do toho tu je řada, nechci říkat, extrémistických, ale rozhodně podivných uskupení, které lidi odrazují. Zato my se snažíme razit cestu odbornosti a zároveň kultivovanosti – jak politické, tak morální. Věřím tomu, že lidem poskytujeme nějakou naději a že nám tu důvěru dají. Pak se nám určitě podaří kurz směřování vývoje v České republice obrátit k lepšímu.

Zároveň hlásáte v rámci demonstrací »nenásilí«. Jak toho chcete dosáhnout s ohledem na provokace nebo na »informování« v podání mainstreamu, který si více než shromáždění na Václavském náměstí a požadavků, jež tam zazněly, všímal incidentu u Národního muzea či symbolů Wagnerovy skupiny u údajných demonstrantů? Lze vůbec udržet poklidný dav s ohledem na vnější vlivy?

My se o to musíme neustále snažit. Musíme vysvětlovat. Ve chvíli, kdy se nějaký takový problém objeví, je potřeba na to upozorňovat a snažit se tomu předcházet.

Všimněte si, že na té demonstraci 11. března se objevily jediné tři osoby, které narušovaly ten klidný průběh. A ještě ho de facto nenarušovaly, pouze je tam někdo vyfotil. Nebo to nevypadalo, že by se ti lidé snažili někoho strhnout s sebou. Ano, objevili se tam dva muži, kteří byli stejně oblečení a na rukávu měli ruskou vlajku, a pak nějaký mladý kluk, který měl na batohu, zřejmě jako provokaci, nášivku Wagnerovců. To jsou zkrátka tři lidi ze 150 tisíc. Myslím si, že to byla velice úspěšná akce a nám se velmi dobře podařilo zajistit její poklidnost, kultivovanost a bezkonfliktnost.

Nicméně, co bude dál? Další demonstrace se uskuteční 16. dubna. A pak? Nemáte strach, že to dopadne jako u akcí pořádaných Ladislavem Vrábelem, kde byl zpočátku také plný Václavák, a v lednu už dal dohromady jen přibližně tři tisíce demonstrantů?

Víte co? Já vůbec neznám osobu Ladislava Vrábela. Nevím, kdo to je. Co udělal pro ty lidi předtím, než byl na demonstraci? My jsme se dva roky v institutu Pro Libertate snažili pomáhat lidem a je za námi vidět nějaká práce. My ji skutečně odvádíme a máme občanům co nabídnout. Nevím, co by mi mohl nabídnout pan Vrábel. Proto za ním ti lidé nemůžou jít, protože on nemá žádný kredit. Chybí mu představa toho, kam by chtěl ty lidi přivést. Vrcholem úspěchu je pro něj svolat demonstraci, ale žádná další cesta za ním už nevede. Za námi ano.

K té cestě se ještě, s dovolením, vrátíme. Rád bych ale nejprve navázal na vaše slova o nespokojenosti lidí na vesnicích. Když se s nimi bavíte, z čeho mají největší obavy?

No heleďte, já bych tomu neříkal obavy. Přesně tohle dělají mainstreamová média. Zužují problém na nějaký strach. Zneužívalo se toho v době covidu a teď se to využívá taky. Vystačí v podstatě jediná obhajoba Fialova kabinetu, že když nebudeme podporovat Ukrajinu, tak Rusko napadne nás. Oni straší lidi tím, že když nebudou podporovat konání vlády, tak se jim stane něco strašného. V době pandemie to bylo nastavené tak, že »když mě nebudete poslouchat, tak všichni onemocníte a umřete«. A teď? »Když nebudete podporovat to, co děláme my, tak vás přijde Putin zlikvidovat.« To jsou všechno takové nesmysly!

A rozhodně bych to celé nezužoval na ty obavy. Co lidem vadí, je to, jak se k nim vláda chová. Že existují jiné možnosti, které by jim mohly zjednodušit život. Dalo se naprosto jednoduše stanovit cenu elektřiny tak, aby za ni neplatili lidé šestinásobek, desetinásobek nebo nevím kolikanásobek původní ceny. Vezměte si, že já jsem před dvěma lety platil za silovou elektřinu 850 korun za megawatt. Dneska je to zastropováno na šesti tisících. A to je jen silová elektřina, nikoli konečná cena toho, co vám přiteče domů a co budete mít na faktuře.

To samé potraviny. To samé důchody. Vláda rozhazuje na posílení Ukrajiny desítky miliard korun. Strašně se dušuje, jak bude nakupovat za stovky miliard vybavení armádě – ale: pár miliard pro důchodce je potřeba škrtnout? Tohle těm lidem vadí! Jak se k nim ten stát chová! Protože představitelé toho státu si neuvědomují, že tady nejsou od toho, aby lidi vychovávali a řídili. Oni jsou tady od toho, aby zajistili řádné fungování toho státu. To jsou naši zaměstnanci, kterým jsme svěřili pravomoc řídit stát jako organizaci. Zdejší lidé se řídí zákony, svými vnitřními pravidly, morálkou, výchovou, zkrátka mezilidskými vztahy. Ministr vnitra tady není od toho, aby mi říkal, co si mám myslet nebo co kde můžu říkat. To bylo možná před rokem 1989. Takhle se ten stát choval, ale dneska se má chovat úplně jinak.

Vrátím se ale k tomu strachu. Vy jste se ho sám dotknul v nedávném autorském článku, kdy jste kritizoval náčelníka generálního štábu ČR generála Řehku za výroky o nutnosti mobilizovat. Šíří se ten strach podle vás úmyslně?

Znovu vás opravím. Tady to není o strachu. Nešíří se strach. To je o tom, jak to kdo pochopí. Když mi generál Řehka řekne, že v případě, když bude napadena Česká republika, bude potřeba mobilizovat, tak neříká nic zvláštního. Tak to prostě je. To, co mi ale na projevu generála Řepky vadí, je, že on mluví o mobilizaci ve chvíli, kdy hodnotí situaci napadení nebo války Ruska ve vztahu k NATO. Představte si, které státy jsou v NATO. Třeba USA, Turecko nebo Kanada. Takže když Rusko napadne Kanadu, tak budeme mobilizovat? Takhle to myslí? Samozřejmě, že ne. On si myslí, že ten Rus překročí hranice Ukrajiny, a ve chvíli, kdy bude na Slovensku, tak se budeme moci cítit ohroženi. A pak budeme muset mobilizovat.

Jenže – kde má nějakou indicii, že by k něčemu takovému mělo dojít? To je zase jenom obhajoba počínání této vlády, která hledá nějaká stébla, kterých se chytit, aby lidi nabyli přesvědčení, že je potřeba posílat peníze na Ukrajinu. A tak se vymyslela story, že se Rusko nezastaví na Ukrajině a bude pokračovat dál na západ. Ale skutečně – řekněte mi jedinou indicií, která by tomu nasvědčovala. Taková žádná neexistuje! Celé je to nesmysl a manipulace s obyvatelstvem. Protože proti Rusku musíme bojovat. Ne proto, že by nám záleželo na Ukrajincích, ale proto, aby nenapadlo nás. To je neuvěřitelná demagogie!

Čili nesouhlasíte s tím, že na Ukrajině se bojuje za nás, jak říká pan premiér i další členové vlády, a koneckonců i prezident Pavel?

To je přece naprostý nesmysl! Jestli Ukrajinci za něco bojují, tak za svoje zájmy. A ještě spíše za zájmy Spojených států amerických, které je do této situace víceméně uvrtaly. Protože hlavně ze Západu byl největší tlak na Ukrajinu, aby vstoupila do NATO. A to bylo trnem v oku Rusku. Ano, Rusko hledá výmluvy, nebo lépe řečeno alibi, proč na tu Ukrajinu vpadlo. Hlavním důvodem je samozřejmě to, že byl na spadnutí vstup Ukrajiny do NATO a hrozilo, že se na území Ukrajiny rozmístí raketové systémy, které by Rusko logicky považovalo za své ohrožení. Tohle je jediný důvod!

Kdyby přestal Západ tlačit na Ukrajinu, aby do té Severoatlantické aliance vstoupila, žádná válka by nebyla. A všichni to vědí. A věděli to daleko předtím, než se loni v únoru stalo to, co se stalo. Věděli, co je potřeba udělat, aby to takhle nedopadlo, ale neudělali to a pořád tlačili Ukrajinu stejným směrem. A teď si mají nést následky. Ale ať si je nesou ti, kteří to způsobili! Ne občané České republiky…

Obhajujete tedy Rusko?

V žádném případě. Ve chvíli, kdy nějaký stát překročí hranice jiného státu armádou, tak se dopouští porušení mezinárodního práva. Je to zločin, ale na druhou stranu by se měla vést diskuse o tom, z jakého důvodu to Rusko udělalo. A ta se nevede právě proto, že by se ukázalo, že lví podíl na tom nese právě Západ. A to je celý problém.

Co říkáte na nálepky, které dostává strana PRO v mainstreamových médiích i od vládních představitelů? Že jste proruští? Co odpovídáte těm, kteří to omílají?

Že jsou to idioti.

Takhle to mám napsat?

Ano, protože oni nemají argumenty. A nemůžou tudíž odpovědět nijak, aby nelhali. A tak radši místo lži použijí nálepku, že jste ten proruský živel. Oni jsou tak jednoduší, že nejsou schopni pochopit, že nějaký člověk nemusí fandit ani Baníku, ani Spartě, když to převedu na sportovní terminologii.

To máte, jako když jdete po ulici a zrovna se hraje zápas Sparty s Baníkem. Chuligáni vás zastaví na ulici a nahlas na vás řvou: »A komu fandíš?« Vy odpovíte: »Nikomu.« »Někomu fandit musíš!« A když neřeknete jméno, tak vám dají přes držku. Jo, takhle přesně to tady funguje. Prostě fandíte Ukrajině, nebo Rusku. Neexistuje varianta, že ani jedné straně. Někomu prostě musíš fandit, a jestli nefandíš Ukrajině, tak jsi proruský hajzl a musíme s tebou zatočit. Takhle to u nás zkrátka je! Ti politici, a vlastně všichni, kdo to říkají, se chovají jako malé děti. A potřebovali by dostat pořádně přes prsty, protože tímhletím tu společnost akorát boří. Když říká prezident Pavel, že ji boříme my, já bych to viděl úplně obráceně.

Dobrá tedy, když už jste se dotkl prezidenta Pavla a jeho výroku o boření, navázal bych na to. Pojďme od boření k tvoření. Jaké by byly kroky strany PRO k ozdravení naší společnosti, kdyby byla ve vládě? Jaká jsou vaše konkrétní řešení?

Ve chvíli, kdy bychom se dostali do vlády, tak to úplně první, co by bylo potřeba udělat, je přehodnotit řadu právních předpisů, které k nám přicházejí z Unie. A přehodnotit přístup k NATO, protože my v současné chvíli fungujeme jako vazalové těchto organizací. Ve chvíli, kdy v Evropské unii něco vymyslí, je naše administrativa tou, která se chlubí, jak byla první, která to přijala, a ještě navíc k tomu něco přimyslela. Taková ta naše česká tvořivost. Chceme být papežštější než papež, takže oni nám něco řeknou a my to ještě umocníme.

Ve Sněmovně je teď novela insolvenčního zákona. Z EU přišla směrnice, že každá podnikatelská osoba by měla být schopna se oddlužit do tří let. No a u nás to nebude platit jenom pro podnikatele, ale pro všechny – asi proto, abychom byli lepší. My se snažíme neustále to, co se v Unii vymyslí, ještě »vylepšit«. Když nám napíšou, že motor může vyprodukovat tolik a tolik CO₂, my to raději rozšíříme ještě o kousek dál, abychom jako ukázali, že na to máme.

Je ale úplně jedno, o co se jedná. My chceme být nejlepší vždycky a u každé blbosti. Takže tenhle přístup je potřeba přehodnotit rapidně a zásadně. A totéž platí ve vztahu k NATO. Měl to být obranný pakt, ale v posledních letech se tváří spíše jako útočná organizace. Měl zajišťovat mír, přesto každý, kdo dnes mluví o míru, schytá nějakou nálepku a je terčem dehonestace. Teď dokonce reportérka 168 hodin v České televizi označuje naše spoluobčany zesměšňujícím pojmem »chcimírové«. A ti všichni, kdo sepisovali washingtonskou smlouvu, nebyli »chcimírové«, když od prvního článku psali, že je to organizace, která má zajišťovat světový mír? A z jakého důvodu se ti, co »chcimírové« nejsou, odvolávají na NATO a mávají těmi pojmy? Protože chtějí úplně něco jiného, než kvůli čemu byla ta smlouva uzavřena.

A jsou tu další věci. Musíme něco udělat s cenami elektřiny a s cenami plynu – takže holt je potřeba přehodnotit obchodní závazkové vztahy České republiky.

Čili opustit lipskou burzu?

Problémem lipské burzy je, že stanovuje cenu, ale ona ji jaksi nestanovuje automaticky. Takže v ČEZu jsou lidé, kteří by měli rozhodovat o tom, za kolik se ta elektrika prodává, jenže oni nemají chuť se tím zabývat. Nemají žádnou povinnost stanovit cenu podle té burzy. Kdyby přišli a řekli »hele, my vyrábíme 1 kWh za 30 halířů, takže ji budeme prodávat za korunu padesát«, pak by nikdo nemohl říct ani slovo.

Takže to je tato oblast – a takových oblastí jsou spousty. Máme vypracovaný konkrétní program a neustále ho zdokonalujeme. Spolupracuje na něm řada odborníků z konkrétních oblastí, jichž se daný bod týká. Pro nás je klíčové nacházet a předkládat řešení, protože toho štěkání, že všechno je špatně a že takhle to dál nejde, bylo už dost. My potřebujeme mít nějakou vizi, co s tím provést, a to by mělo být vyjádřeno v našem programu.

Mě třeba strašně rozčiluje, když za mnou někdo přijde a začne mě přesvědčovat, že musíme okamžitě vystoupit z Evropské unie. Říkám: »Dobře, vystupte z EU. A co bude dál?« Na to už nikdo odpovědět neumí. Než začneme dělat radikální kroky, je potřeba mít rozmyšleno, co bude následovat pak. A dokud to rozmyšleno nemáme, nemůžeme vyhlašovat, že je potřeba něco udělat, a hlavně to udělat hned.

Domnívám se, že Evropská unie byl na prvopočátku velice dobrý projekt, který byl postaven na hospodářské spolupráci ve velkých celních zónách. Měla to být servisní organizace, která bude pomáhat mezinárodní spolupráci. Rozhodně nebyla založena proto, aby diktovala jednotlivým státům, co smějí a co nesmějí dělat. A to je základ, bez kterého to dál nejde. Buďto se EU vrátí k té své původní funkci servisní organizace, anebo se prostě rozpadne.

Ale z WHO chcete vystoupit okamžitě, že?

Ano, to je organizace, která pro nás absolutně nemá žádný pozitivní význam.

Je podle vás náhoda to, co se s trochou nadsázky mezi národem rádo používá? Totiž že s útokem Ruska na Ukrajinu zmizel covid?

Ani bych neřekl náhoda. To je důkaz! Důkaz toho, že nás celé dva roky vodili za nos. Důkaz toho, co jsme říkali od samého začátku – že covid není žádná mimořádná hrozba, že to lze řešit standardními prostředky, které jsme tady měli. Kdesi na ministerstvu zdravotnictví byly odjakživa pandemické plány, které se tentokrát vůbec nepoužily. Dokonce se zakázalo na ně vůbec koukat. Museli si vyrobit jiné plány, přitom s tím, co jsme měli, se dala epidemie naprosto bez problémů zvládnout.

Jak říkal profesor Beran – cílená péče. Zkrátka sledovat jen ohrožené skupiny, které jsme měli identifikované 14 dní potom, co to sem přišlo. Na ně bylo potřeba zaměřit pozornost, jim poskytnout zvýšenou zdravotní péči. Místo toho se toto všechno zahodilo. Zavřely se ordinace praktických lékařů a všichni se nahnali do nemocnic, které pak praskaly ve švech, a rozhodně ne všechny v jeden okamžik, jak se nám tu média a vláda snažily vnutit.

Důsledkem bylo to, že právě ta ohrožená skupina, která potřebovala v prvních chvíli právě pomoc praktiků, už se neměla v podstatě kam obrátit a čekali, až se jim stav zhorší natolik, aby je přijali do nemocnice. A vytvořil se problém, který se potom přiživoval. A když v únoru 2022 přišel jiný problém, tak ten první mohl rázem zmizet, protože byl uměle vyvolaný. Já neříkám, že lidé neumírali. Ale umírali ani ne tak na tu nemoc, jako z toho důvodu, že jim nebyla poskytována odpovídající péče.

Nezdá se vám, že se v rámci protivládního tábora zbytečně tříští síly? Je tady spousta uskupení, která spolu ale nespolupracují a vymezují se jedno vůči druhému…

A co chcete dělat jinak!? My jsme tu stranu nezakládali, protože bychom nutně chtěli být politiky. My jsme ji zakládali proto, že jsme dva roky bojovali s tímhle systémem, s vládou. Nelíbilo se nám, jak se chová k občanům a jakým způsobem porušuje základní principy právního demokratického státu. Takže jsme bojovali jako Pro Libertate, potom jsme založili i odbory, jelikož jsme potřebovali zaštítit také ochranu zaměstnanců, zejména ve složkách integrovaného záchranného systému. Dva roky jsme tudíž něco tvořili a pak jsme zjistili, že se to naprosto neprojevuje na způsobu vedení státu.

Takže jsme usoudili, že jediný způsob, jakým se posunout zase o krok dál a mít na řízení toho státu vliv, je prostřednictvím politické strany. Proto jsme ji založili. A když teď za námi přijde nějaký aktivista a řekne, že s ním nespolupracujeme, tak se ho zeptám: »A co nám můžeš nabídnout? Co jsi za dva roky pro ty lidi reálně udělal?« Tedy kromě toho, že sdílí videa na Facebooku, kde nadává na vládu. No, to je sice hezké, ale to nám nepomůže. Takže ve chvíli, kdy tady budeme mít nějakého konstruktivního partnera, který je schopen nabídnout něco nám, a hlavně těm lidem, nemáme problém spolupracovat s kýmkoli takovým. Ale pokud se jedná o někoho, kdo bude mávat českou vlajkou a bude říkat: »jsem vlastenec«, ale víc pro to neudělá, tak nám bohužel ta spolupráce s ním nic nepřinese.

Důležitým partnerem k šíření konkrétních myšlenek mohou být i média. Vám ale mainstream příliš nakloněný není. Čím to podle vás je? A plní v této souvislosti například Česká televize své veřejnoprávní poslání?

Čím to je? Já fakt nevím! Jestli mají nějaké zadání? Nebo jestli jsou ti lidé opravdu tak zblblí, že věří tomu, co v té televizi sami říkají? Netuším, každopádně je z jejich strany znát skutečně silná snaha manipulovat veřejným míněním. A už to samo je prostě špatně! Redaktor v České televizi, která je veřejnoprávní, má poskytovat objektivní zpravodajství. Jeho úkol je přijít na obrazovku, sdělit informaci »A« a pak sdělit informaci »B«. A tím skončit. Protože je na divákovi, aby si utvořil svůj názor. Dneska přijde redaktor, řekne vám informaci »A« k tomu dodá: »ano, tahle je ta správná«. »A pak je tady někdo s informací ‚B‘, což jsou dementi, a ty vůbec neposlouchejte. K tomu všemu ještě navíc ohrožují systém, takže byste je vůbec neměli sledovat.« No a pak ještě jednou zdůrazní, že informace »A« je ta správná.

Opravdu vůbec nevím, proč tohleto ti lidé dělají. Oni asi vůbec netuší, co tím způsobují. Nebo jestli jsou tak přesvědčení o správnosti toho svého názoru, že jim je jedno, když potom ta informace, kterou předávají, už není objektivní a neplní tu veřejnoprávní službu? Nebo jestli je pak za to někdo pochválí? Že pak přijde do studia pan premiér – vlastně předseda vlády, protože my premiéra nemáme – a řekne: »Paní redaktorko, vy jste jim to minule pěkně natřela. Jste dobrá, máme vás rádi.«? Kdo ví, zkuste si zavolat do České televize, možná vám na tohle téma dovolí udělat rozhovor třeba s paní Norou Fridrichovou, co vy víte…

Jedním z témat, která strana PRO v rámci březnové demonstrace otevřela, byl boj proti cenzuře. Skutečně si myslíte, že tu vládne cenzura?

Neustále kolem sebe z oficiálních míst slyšíte, že tady žádná cenzura neexistuje. A ona je to do jisté míry pravda, protože oficiální cenzuru tady nemáme. Že by tady byl nějaký státní orgán, který by určil, o čem se psát má, a o čem ne, to neplatí. Ale funguje tady jakási, řekl bych, lidová cenzura, autocenzura a mediální cenzura.

Dejme příklad nějakého tématu, které se zrovna nehodí. Třeba kdybychom mluvili o tom, že Ukrajina není zrovna tou pravou zárukou demokracie v Evropě a že v tom státě to není ani zdaleka tak růžové, jak nám tady předkládají, a nikdy nebylo. To je informace, o které se tady teoreticky smí mluvit, ale nikdo vám ji nezveřejní. Když takhle promluvil v televizi Martin Koller, tak už ho od té doby nepozvali. Protože vědí, že říká ten názor, který se nesmí.

Nevíme, kdo tu cenzuru řídí, a jestli vůbec někdo. To je zkrátka jenom přesvědčení těch lidí, kteří můžou rozhodovat o tom, koho do veřejného prostoru pustí, a koho ne. Oni provádějí tu cenzuru tak nějak sami. A nepotřebují k tomu ani žádný direktivní příkaz seshora. Jasně, potom budou náležitě pochváleni. Viz třeba teď ten nápad, že se budou rozdělovat peníze médiím, která šíří ty správné informace. Naopak ta, která budou poskytovat prostor lidem, kteří nešíří ty správné informace, peníze nedostanou. Tak je to cenzura? Nebo to není cenzura v pravém slova smyslu? Odpovězte si sám…

Petr Kojzar

FOTO – stranapro.cz a autor