Víte, co to znamená »spawnout«? Nebo »čítnout«? Či »čestka«? Nebo když někoho »killnete«? Mladá generace se tak baví normálně. Bohužel. A pokud vy, jakožto rodiče či prarodiče neznáte význam těchto paskvilů a zprznělin, pak jste sto let za opicemi. A možná ne sto, ale třeba i milion.
Je tu fenomén dnešní doby. Youtubeři. Influenceři. A bůhví kdo ještě. Že se nechytáte? Jakmile nejste na »instáči«, jako byste nebyli. Vzpomínám si na jednu slavnou komedii a nezapomenutelný výrok »Vrať se do hrobu«. Asi bych se tam i vrátil, kdyby…
O přejímání slov z cizích jazyků, jakožto absolvent oboru český jazyk na Univerzitě Karlově, něco vím. Má se řídit určitými pravidly, ale když jen »na síti« vezmete anglický výraz a pak k němu jen tak přihodíte českou příponu, je to, jako byste chtěli zkřížit psa a kočku jen proto, že je máte oba doma a že jste líní hledat jim zvíře jejich druhu.
Taková je dnes mladá generace.
Nezazlívám jí to. Vím, jak jsem diskutoval s mnoha novodobými »puristy« o přijímání slov do českého jazyka. Nemáme používat slova jako gólman? Ofsajd? Nebo image? Ale když budu psát text o sportovním utkání a pořád tam bude dokola jen slovo brankář, nebude to ono. Budu se opakovat, jako kdybych měl malou slovní zásobu. Občas chce přidat nejen synonymum »gólman«, ale třeba i něco obrazného – třeba strážce svatyně, což už však vnímám jako klišé na n-tou.
Co tím chci říci? Že když přejmeme cizí slovo, nemusí to být na škodu. Vždyť koho by napadlo, že i taková základní slova, jako jsou »škola« nebo »křída«, nejsou od původu česká? Jenže něco jiného je, když za každou cenu chcete pravidla českého pravopisu napasovat na slovní základy z – především – angličtiny. A stále více nám to – bezděky – vnucují lidé z moderní doby. Mladí lidé. Držím jim všem palce. Ale pokud nebudeme ctít svoje tradice (a mezi ně patří i jazyk jako základní bohatství národa), pak si nezasloužíme pozitivní budoucnost.
Zkusme nepřebírat pitomosti z úst někoho, kdo nemá žádné vzdělání a mnohdy ani inteligenci, zato mu však nechybí šarm pro mladší generaci. Vysvětleme to i našim dětem. Vždyť náš jazyk dnes pláče. A ostatně se nedivím minulému parlamentu, že v něm byl síly, které se snažily prosadit zákon o českém jazyce. Byl by zapotřebí. Sakra že jo…!
Petr Kojzar