Snížení mimořádných valorizací penzí, které jen letos sebralo seniorům víc jak tisíc korun měsíčně a o kterém rozhoduje Ústavní soud, je politická prasárna a jedna velká loupež na seniorech. Ačkoliv ministr Jurečka stejně jako Stanjura tvrdí, že byl postup vlády v pořádku a hájí rozpočtovou odpovědnost, opak je pravdou. Vláda na základě dostupných údajů od ČSÚ i Národní rozpočtové rady vlády prokazatelně už při sestavování rozpočtu na rok 2023 věděla, že nejspíš dojde k překročení pětiprocentní hranice růstu cen a tedy naplnění podmínek pro nutnost mimořádné valorizace penzí.
Tuto skutečnost u soudu potvrdil nejen ředitel měnové sekce ČNB Petr Král, který vyjádřil názor, že výši inflace na začátku roku 2023 bylo možné předem odhadnout poměrně přesně, ale taky předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl, který sice uvedl, že nebylo jasné, kdy a o kolik bude nutno valorizovat, ale zároveň připustil, že se »podle něj dalo předem očekávat, že růst cen povede k nutnosti mimořádné valorizace penzí«. Jaroslav Sixta z ČSÚ poté doplnil, že 99 % údajů publikují veřejně a vláda tedy měla k dispozici dostatek dat pro své rozhodování.
Ze všech těchto indicií vyplývá, že vláda o nutnosti mimořádných valorizací věděla dopředu a měla tedy dostatek času i informací, aby s nimi v rozpočtu počítala. Proč na ně tedy nevyčlenila peníze? Nad tím kroutil hlavou v soudní síni i sám Mojmír Hampl. Místo toho využila stavu legislativní nouze, ve kterém lze jednat jen za mimořádných okolností, např. v případě mimořádných hospodářských škod, a seniory ve zkráceném řízení připravila zpětně o peníze, které v tu chvíli legitimně očekávali. Pominu-li fakt, že označovat výplatu penzí za mimořádnou hospodářskou škodu je krajně nevhodné a nedůstojné, nechápu vládní argumenty, že nešlo odhadnout tzv. důchodcovskou inflaci. Veškerá data k obecné inflaci vláda měla a důchodcovská inflace (index životních nákladů důchodců), jak sami zmínili, bývá ještě vyšší, protože senioři mají vyšší náklady např. na zdraví, potraviny apod.
Jde zkrátka o fatální selhání vlády, kdy o potřebě peněz na valorizace dopředu věděla, ale vůbec nekonala. Přitom kdyby včas řešila energetickou krizi a s ní spojenou obrovskou inflaci, nemuselo k mimořádným valorizacím vůbec dojít. Stejně tak mohla ve zkráceném řízení a stavu legislativní nouze včas zdanit nadměrné zisky energetických gigantů, petrolejářů a bank, které na inflaci nejvíc vydělaly, a nemusela chybějící peníze dohánět na důchodcích. Věřím a pevně doufám, že Ústavní soud celou záležitost řádně zhodnotí a spravedlivě posoudí.
Karolína Kubisková