STŘÍPKY Z NAŠÍ KRAJINY: Hrad Štarkov u Nového Jimramova na Vysočině

Na kopci nad Novým Jimramovem na Vysočině je v lese ukrytá zřícenina hradu. Nejdřív byl na místě prales, který sloužil jako ochrana před vpády vojsk z jihu. Za tím účelem v něm byl dokonce zákaz kácení stromů. Skála na vrcholu byla vhodná k hlídání místních obyvatel. Není proto divu, že na ní v roce 1380 založil Archleb z Kunštátu hrad Štarkov, kterému se také říká Skály. Stavitel totiž při stavbě využil skalní stěnu, která tvořila obvodové zdi hradu ze tří stran, což je poměrně unikátní. Postavena byla tedy pouze jedna zeď. Hrad byl vybaven obranným vodním příkopem, oválnou věží a hranolovou strážní věží.

Jeho život však neměl dlouhého trvání. Archleb z Kunštátu Štarkov v roce 1384 předal svému synovi. Syn Erhard, který se už psal ze Skal, byl nejvyšším moravským sudím a jedním z nejbližších lidí markraběte Jošta. Erhard zemřel v roce 1415 a v té době měl dvě nezletilé dcery, jejichž poručnictvím pověřil Erharta Pušku z Kunštátu. Jeho manželka, která pocházela z Vildenbergu, hrad Skály i s dětmi opustila a Puška začal hrad spravovat tak, že do něho umístil svou loupežnou družinu.

Hradu takto začala druhá etapa, namísto panstva se v něm usídlila loupeživá horda Pušky z Kunštátu. Václav IV., ve snaze zabránit loupeživým družinám v jejich činnosti, vydal dekret, ve kterém přislíbil, že kdo sepíše své členy a zanechá loupeživého způsobu života, nebude nadále stíhán. Na tento popud Puška z Kunštátu sice list sepsal, ale loupežení nezanechal, a tak se s nimi setkáváme znovu – v Jihlavských černých knihách, kde jsou sepsány výpovědi lupičů vyslýchaných v různých místech v záležitostech, které se nějakým způsobem týkaly Jihlavy. Pak už nastala poslední fáze, kterou hrad procházel. Ta začala v roce 1419, kdy Puška z Kunštátu zemřel a zbytek jeho družiny přešel k husitům. V roce 1439 se setkáváme na Skalách s husitským hejtmanem Janem z Brezan, který na hradě držel velice silnou posádku. Proto se zemská správa snažila s Janem z Brezan dohodnout. V roce 1439 byl pozván na jednání do Velkého Meziříčí, kam se ale nedostavil.

Podle nejnovějších historických dokladů, které máme k dispozici, probíhala následně s Janem z Brezan složitá vyjednávání vedená přes dalšího husitského hejtmana Kostku z Postupic, který se mezitím stal správcem Litomyšle. Jan se dostavil na jednání do Polné, kde s ním byla uzavřena dohoda, že za výkupné odstoupí hrad Skály. Hradní palác byl sice vyklizen, ale část husitské podsádky na hradě zůstala. O hrad byl následně sveden těžký boj, což dokumentují desítky dělových koulí, které byly nalezeny při archeologickém výzkumu.

Dobývání bylo podle archeologických výzkumů hodně urputné, našly se mramorové dělové koule o průměru až 30 centimetrů. Podle nálezů se dalo odhadnout, že skupina radikálních obyvatel kradla okolním sedlákům dobytek, kterým se živila. Hrad byl při dobývání záměrně pobořen, což se odehrálo v roce 1456. V té době byl hrad obydlený pouhých šedesát let. Od té doby, což je téměř šest století, už jenom chátral a pustnul. Do dnešních dnů se z něj dochovaly zbytky obranného příkopu a základy zdí hradeb, věží a dalších staveb. A dokonce i branka v úzké skalní průrvě. Některé části hradního zdiva, které dnes můžeme vidět, odhalily až archeologické průzkumy na přelomu 20. a 21. století.

Ke zřícenině se dá pohodlně dojít asi kilometr dlouhou cestou po modré turistické značce. Odbočka do lesa vede ze silnice mezi Jimramovem a Sněžným. Nedaleko se nachází sjezdovka, okolí je vhodné k letní turistice i zimním sportům.

Vypravuje se však, že se v místech rozpadlého hradu občas zjevuje přízrak skupiny loupežníků, hlídajících svůj poklad. Stalo se to tak: Tenkrát, psal se věk šestnáctý, opustili páni hradní zříceninu a na jejich místě se usadila tlupa loupežníků. Zpustlý hrad se jim stal výbornou skrýší pro sebe i pro naloupené poklady. Brzy se však přihodila lapkům nemilá věc. Voda v hradní studni začala vysychat. Bylo parné letní odpoledne, loupežníci se právě navrátili na své sídlo a chtěli se napít alespoň vody, když nebylo nic lepšího po ruce. Čekalo je ale nepříjemné překvapení. Ve studni už nebyla skoro ani kapka. Všichni loupežníci láteřili a jejich vůdce pravil: »Snad jen ďábel by nám mohl pomoci, milí braši.« A tu se před nimi objevilo čertisko, umouněné od popela, s dlouhými zatočenými rohy.

»Co ode mě chcete, že máte tu drzost volat mě na zem,« pravil rozzlobeným hlasem čert a divoce zakoulel očima. Loupežníci se pekelníka jaksepatří polekali, a když se vzpamatovali, řekl jejich vůdce: »Potřebovali bychom, aby se voda do studně navrátila.« Ďábel odkudsi vytáhl ohořelý pergamen a předložil jej před vůdce lapků. »Podepiš a vody budete mít víc než dost.« Loupežník neváhal, brkem si probodl ruku a krví chtěl smlouvu podepsat. Vše se odehrávalo na okraji studny a lapka při podepisování náhle spadl dovnitř a čert zmizel s ním.

Loupežníci se na vše polekaně dívali a nevěděli, co si bez vůdce počnou. A jak to tak bývá, strhla se divoká mela o to, kdo z nich se stane novým vůdcem. Toho využilo panské vojsko, které v tu dobu k hradu přitrhlo, aby učinilo konec loupežníkům, a zaútočilo na hrad, brzy jej dobylo a zapálilo. Loupežníky tenkrát do jednoho pobili a ty jejich poklady se při té potyčce propadly do nitra země a bortící se zdi je ještě zasypaly.

Ale od té doby se prý loupežníci kolem zřícenin zjevují a bedlivě střeží svoje poklady. Dodnes!

Tak pozor, až půjdete na hrad na ty loupežníky. I jejich přízraky jsou nebezpečné a navíc, zasypané poklady hlídají čerti. Před lidmi i loupežníky. A s čerty nebývá příliš legrace! Buďte proto opatrní! Raději se toulejte v polích, kde možná občas uvidíte i vlčí mák, rostlinku míru a pokoje!

Václav Ziegler

FOTO – archiv autora

Související články

8 KOMENTÁŘŮ

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy