Michal Vejsada o zápasu: Prostředky od NSA se rozkrádají, padají trestní oznámení…

Třiašedesátiletý Michal Vejsada je bývalý československý reprezentant v zápase řecko-římském. V roce 1980 obsadil na olympijských hrách v Moskvě osmé místo v kategorii do 62 kg, přičemž byl v nominaci i na LOH 1984, kam se z politických důvodu nejelo. Ve stejném roce vybojoval čtvrté místo na mistrovství Evropy, je dvojnásobným mistrem Československa a především vicemistrem světa v juniorské kategorii. Patří mezi úspěšnou generaci reprezentantů v tomto klasickém sportu, který však dnes v našich podmínkách poněkud skomírá. Vejsada v rozhovoru pro iportaL24.cz zkritizoval nejen to, že se zápas nepřizpůsobil dnešní době, ale hlavně finanční machinace v čele se zpronevěrou a vyváděním dotačních peněz na soukromé účty…

Jak se daří tradičnímu sportu, jako je zápas, získávat mladé a prosazovat se v konkurenci moderních bojových sportů, jako jsou taekwondo, kung-fu, MMA, Octagon atd.?

Dnes je obrovská konkurence ve sportu celkově. Máte tu 140 sportů, oproti socialismu, kdy jich bylo kolem čtyřiceti. Dnes mohou mladí za 500 korun zalétnout k moři na prodloužený víkend atd., prostě jsou pro ně velké možnosti se vším všudy. Zápas nemůže konkurovat jiným bojovým sportům, jak uvádíte, a to z hlediska finančního ohodnocení. Dnes mládež neoslníte tím, že jim dáte medaili na krk a diplom v hodnotě 100 korun. U zápasu scházejí motivační prvky. Získávat mládež k zápasu je velice těžké. Zde bohužel zápas zaspal a nepřizpůsobil se dnešnímu trendu. Pořádají se turnaje, ale nikdo o tom neví. Hlavně rychle, ať to máme za sebou a frrrr na vlak!

Nedílnou součástí jsou finanční prostředky. I když jich je poskrovnu, ještě se rozkradou. Je malá naděje, že by zápas navázal na historii, kdy byl za doby socialismu třetím nejúspěšnějším sportem na počet medailí a bodů pro ČSSR. Mohl bych v téhle souvislosti zmínit jména jako Mácha, Kment, Kubát, Zemanové, Drozda, Karabin, Švec, Lohyňa, Strnisko, Drozda, Krista… Spousta zápasníků byla do šestého místa. Dnes je závodník na deváté příčce a na sportovních svazech pořádají mejdan, že to je úspěch. My jsme se – hlavně vedení – s takovýmto výsledkem báli vrátit do vlasti, druhý den po příjezdu jsme šli na koberec k Himlovi a museli se zodpovídat, kde se stala chyba.

Finanční prostředky se rozkradou, řekl jste. Jak to víte? To jsou tvrdá obvinění…

Jak to vím? Svaz zápasu na svých stránkách zveřejnil výzvu »Záchrana zápasu« s tím, že udělal sbírku na záchranu tohoto sportu. Napsal jsem na webovou stránku, jak je to možné, a začali se na mne obracet členové svazu, zda bych jim s tou záchranou nepomohl. Když jsem si přečetl rozsudek o zpronevěře finančních prostředků Svazu zápasu ČR, zjistil jsem, že totálně selhaly kontrolní mechanismy, jak u samotného svazu, tak i u servisní společnosti, která vede účetnictví SZČR, tj. ČUS. Není možné, aby sekretářka na zálohách vybrala přes 7,6 milionů korun, není možné, aby po obdržení další zálohy neměla vyúčtovanou předchozí zálohu! Ztráta pro zápas 7,6 milionu korun není likvidační, ale nemůže se rozvíjet, bude pouze přežívat.

Bohužel defraudace finančních prostředků se netýkala jenom svazové sekretářky, což zjistil znalecký posudek. Po zvolení nového předsedy SZČR v roce 2022 jsem byl seznámen se záměrem, že chce ustanovit Nezávislou vyšetřovací komisi, která by měla za úkol prošetřit hospodaření svazu za roky 2019-2022. Výzvu předsedy jsem přijal za podmínky »padni, komu padni«.

Nezávislá vyšetřovací komise si v součinnosti s předsedou svazu nechala vypracovat znalecký posudek, jehož závěry jsou pro SZČR zdrcující. Účetnictví svazu není průkazné, není dodržen zákon o účetnictví, byla porušena rozpočtová kázeň, je podezření z dotačního podvodu atd. Na základě znaleckého posudku začala NVK vykonávat dohlédací činnost. Postupně jsme zjišťovali, že docházelo k předražení sportovního vybavení, na fiktivních smlouvách se vyváděly finanční prostředky – dotace od Národní svazové agentury – na tzv. vlastní zdroje, které již nepodléhají kontrole NSA.

Co plánujete dělat dál? Vstoupí do kauzy soudy či policie?

V současné době padají trestní oznámení ze strany Nezávislé vyšetřovací komise, kde jsem předsedou k nelibosti Výkonného výboru SZČR z důvodu, že i na ně je podané trestní oznámení. Výkonný výbor podává trestní oznámení na mou osobu ve smyslu pomluvy atd. Prostě se brání, nic jiného jsem od něj nemohl očekávat.

Svazový předseda vás obviňuje, že vše, co se nyní děje a o co se snažíte, může ve svém důsledku přivodit konec zápasu u nás…

U zápasu v této věci vznikly dvě strany. Jedna strana zachraňuje zápas ne zrovna dle zákona, a to tím, že vyvádí dotační peníze na tzv. vlastní zdroje a těmi platí vzniklé dluhy Svazu zápasu, což je dle rozpočtové kázně pro udělení dotace nepřípustné. Druhá strana, kde jsem já, chce zachránit zápas dle zákona, což znamená ve spolupráci s policií, Národní sportovní agenturou, popřípadě soudem. Domnívám se, že defraudací peněz svazovou sekretářkou byla poškozena Národní sportovní agentura, která měla být vedena v rozsudku jako poškozená, a je otázkou, zda nenese vinu servisní organizace, která vede účetnictví SZČR.

Co udělat do budoucna, aby k podvodům a defraudacím nedocházelo? Jak upravit kontrolní mechanismy?

K zabránění defraudacím dotačních peněz, resp. peněz daňových poplatníků, je zapotřebí, aby sportovní svazy fyzicky nedisponovaly finančními prostředky. Například já jsem byl za socialismu trenér v rámci Tréninkového střediska mládeže, měl jsem finanční rozpočet vedený na tzv. podúčtu u ČSTV, a když jsem chtěl např. koupit závodníkům sportovní vybavení, nejdříve jsem musel požádat inspektora o souhlas. Pak jsem mohl koupit sportovní vybavení, fakturu jsem donesl inspektorovi, ten ji podepsal a dal do účtárny k proplacení.

Dnes se zašlou peníze na účet sportovním svazům s rozhodnutím o poskytnutí dotace, kde vám sdělí de facto, jak peníze můžete defraudovat. Sportovní svazy dnes dopředu vědí, kdo bude od Národní sportovní agentury kontrolován. A tak se na kontrolu připraví. Taktéž směrnice a zákony nejsou dokonalé a někdy, když je čtu, tak mně to připadá, že zákony a směrnice dělají podvodníci. Když máte peníze v peněžence, těžko se vracejí.

Myslíte si, že něco podobného je běžné i v ostatních sportech? Pak mě napadá kacířská myšlenka – že kdyby nedocházelo k podvodům, pak by peníze od NSA, směřované jednotlivým sportům, nemusely být ani tak velké.

Jak se říká, na Strahově je to běžná věc. Když nám to nevychází, dáme si před sebe malé děti a úspěšné sportovce a budeme vytvářet nátlak na vládu, že chceme přidat. Nestačí nám šest miliard, ale potřebujeme 10 miliard. A tak dále. Dostáváte se tím do začarovaného kruhu, přece všichni chceme jezdit mercedesem a mít barák.

Stát by měl podporovat sport ve školách a vrcholový sport, resp. profesionální sport by měl být postaven na vlastním příjmu, a když uspěje sportovec na mistrovství světa, Evropy a olympijských hrách, tj. získá medaili, měl by mu stát přispívat na sportovní přípravu po dobu dvou let. A pokud do dvou let nezíská medaili, podpora skončí. Když to jde u slečny Ledecké, proč by to nemělo být i u jiných sportovců…?

Petr Kojzar

FOTO – plejer.cz, ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay