Přečetl jsem si studii zabývající se Novým světovým řádem. Nebojte se, slovo »nový« se netýká dneška, ale dodnes platí. Kdysi ho vymysleli, aby oddělili předchozí dobu od té následující. Prý, začalo se šířit, pro svět platí, že co se v něm děje, zvláště pak v době globalizace, určuje pět rodin. Jsou to Rockfellerové, DuPontové (tedy akcionáři tohoto »chemického obra«), Vanderbittové (také vlastně akcionáři těch, kteří jmění získali původně především na železniční dopravě apod.) a Bushové (bankéři a nevím, co jsou ještě – ano, z jejich středu pocházejí dokonce dva američtí prezidenti).
Zapomněl jsem na někoho? Zapomněl, na rod, který dodal další dceřiné odnože svého panství do nejvýznamnějších center Evropy a i dnes ze svých sídel ovládá ve světě ještě leccos. Jde o Rothschildy, kteří společně s Rockfellery založili a stále vlastní americký Fed, tedy centrální banku USA, jež tiskne a obhospodařuje dolary a ovládá mnohé vlivné banky v různých částech světa. Vlastně jejich vliv na dolar pociťujeme i my ve středu Evropy. Přitom z každé nové vytištěné bankovky jim do kapes padne nějaký ten cent. Nedivme se, že někteří politologové tvrdí, že právě zájmy Rothschildů, stejně jako Rockfellerů, stojí za inflacemi, krachy na burze, zbrojením, vyvoláním válek, aby pak v jejich průběhu financovaly obě strany a následně si od obou vybrali půjčené a příslušná procenta. Jedno je, jste-li vítěz nebo poražený.
Možná by stálo za to se v této souvislosti zeptat, jak je to s válkou na Ukrajině? Zřejmě bychom se však žádné uspokojující odpovědi nedočkali a tak otázku ani nevyslovme. Také na mírových finančních operacích se nechají vydělat miliardy, a že by při tom chyběli zástupci některých ze dvou naposledy jmenovaných rodin, bych se divil.
Dnes si však připomeňme jen Rothschildy. Před dvěma sty deseti lety totiž zemřel zakladatel rodu Mayer Amschel Roth (syn Mosese Amschela Bauera), aškenázský židovský bankéř, který uzavřel výhodný obchod s lankrabětem Vilémem Hessenským a vlastně ovládl hospodářsky Hessensko. Postupně pak pronikl svými aktivitami také do dalších německých státečků. Podle časopisu Forbes jde prý o sedmého nejvlivnějšího podnikatele všech dob. Narodil se ve Frankfurtu n. M., zemřel v šedesáti osmi letech tamtéž, ale jeho sňatková politika, tedy výhodné ženitby jeho synů a jejich postupné rozeslání na pět nejvýznamnějších míst tehdejšího světa znamenalo, že byly ovládnuty finance nejdůležitějších zemí určujících nejen evropské záležitosti.
Na rozdíl od pověstných Svatoplukových synů či od jednání potomků Karla Velikého se Rothschildovi potomci nerozkmotřili na smrt. Jen si rozdělili sféry působnosti a vlivu. »Pět Frankfurťanů« dokázalo rozmnožit odkaz svého otce a část z nich dokonce ovládla nebo dokázala spoluovlivňovat finance »svých« zemí dlouho či dokonce dodnes. Dodejme, že nejen »svých« zemí. Francouzští Rothschildové jsou kromě toho známi jako úspěšní vinaři, ale to jen na okraj. To víno si ovšem mohli dovolit jen pro své úspěšné bankovní transakce.
Rakouská větev si zase smí psát před jméno »von«, britská byla také povýšena do šlechtického stavu a může zasedat ve Sněmovně lordů. Američané jsou demokratičtější. Tituly nepotřebují, ale peníze ano. Proto Rothschildové společně s Rockfellery založili Fed, tedy centrální banku, jež od roku 1913 vydává pro americkou vládu dolary.
Rotschildové také ovšem měli v minulosti své priority. Ovlivnili vytvoření Židovského státu na Blízkém východě. Financovali Suezský průplav. Apod. U nás vlastnili železárny Vítkovice a těžko bychom hledali zem, kde by neměli alespoň zčásti pod svým vlivem nějaký bankovní dům. Atd., atd.
Asi si kladete otázku: Proč si právě dnes na prvního z Rothschildů vzpomínáme? Správně. Proč? Proto, že tento rod se stal skutečně jedním z určujících pro vývoj moderních dějin světa. Jejich peníze dokázaly nejen napomoci rozvoji průmyslu a mezinárodnímu obchodu, ale přispěly současně i k válkám a poté zase k obnově rozvrácených zemí. Ze všeho, jak z války, tak z obnovy, k nim směřovaly peníze. Ovlivňovali vlády, podle jejich přání byli a jsou za jmenováním ministrů a to nejen v USA či v Anglii. Peníze totiž »Non olet« – »Nesmrdí«, jak říkával svého času římský císař Vespasianus, když nechal vybírat poplatek ze záchodů.
A tak dál, pokud bude určujícím pro majetek dolar a vlastnictví bank nás bude směrovat nikoli k potřebám zemí, ale především k zajímavým vysokým ziskům, pokud bude platit, že kapitál se nebude bát jakéhokoli zločinu, když to bude znamenat zajímavý zisk, jak kdysi správně napsal Karel Marx, pokud americký Fed bude v rukou Rothschildů a Rockfellerů a bude na něm závislá americká vláda, bude svět bez jistot a bez nadějí.
Mimochodem, existují teorie, že prezident John Kennedy musel zahynout, protože jinak by se po návratu z Texasu, kde na něho byl spáchán atentát, začal uplatňovat dekret o zestátnění Fedu. Proto jeho nástupce Lyndon Johnson, ještě na palubě letadla, kterým se vracel do Washingtonu už jako nový prezident, dekret okamžitě zrušil.
Jaroslav Kojzar