Již jsem na to upozorňoval v minulé sezoně a opět se to opakuje. Je to zvláštní. A už to nemůže být náhoda. Na to, jak Slavia vyhrává hladce a střílí hodně gólů, kdežto konkurenční Plzeň vítězí ztěžka a většinou jí stačí naplnit fotbalové pravidlo, že důležité je vstřelit o gól víc než soupeř. Oblíbený výsledek 2:1 následuje skóre 1:0. Jako v sobotu v Českých Budějovicích, kde se Západočeši trefili ve čtvrté minutě nastaveného času a připsali si další šťastnou výhru last minute.
A víte, co je na tom všem úplně nejzajímavější? Že mistrem byla loni Plzeň, a ne Slavia. A že letos, ačkoli ligu vedou červenobílí, ztratili nejméně bodů ze všech Viktoriáni. Pokud zvládnou odložený duel minulého kola s Brnem, jsou první oni. Přestože skóre mají 7:4. A slávisté 18:4. Podobné jako v minulé sezoně (až na její závěr), přesto to Pražanům nestačilo.
Pozor ale! Když mluvím o štěstí Plzně, musím jedním dechem dodat, že svěřenci kouče Bílka jdou tomu štěstíčku naproti. Už ne pochybně, jako v případě kontroverzních titulů minulého desetiletí, ale vůlí, buldočí vytrvalostí a vírou do poslední vteřiny. Tohle již opravdu není pouhé dílo náhody! Jestli to bude stačit jako v ročníku 2021/22, toť otázka. Ona totiž ani smůla nechodí po horách, ale po lidech, pardon – fotbalových klubech. Místo tyčky gól, místo odkopu od brány roh, místo neškodného pádu zbytečná penalta. To jsou jen příklady, ovšem z praxe. Když mužstvo vede 3:0, nemusí smolného gólu ve vlastní síti či kontroverzní standardní situace litovat, pokud je však stav na vážkách, navíc dokonce nerozhodný, může to být problém. Aniž bych chtěl malovat viktoriánského čerta na zeď, samozřejmě…
Po pravdě řečeno, čekal jsem, že Brno před vyprodaným hledištěm stadionu na Srbské Slavii potrápí více. Nicméně, stejně jsem rád, že je Zbrojovka zpátky mezi elitou. A k tomu připojuji i jeden příběh. Mám známého, který – když může – trefí se do Brňáků. Jasně, že je to onen namistrovaný Pražák. Hecíř. Rád vypráví vtipy o tom, že tramvaj a šalina jsou vlastně stejné, jen ta šalina jezdí po venkově. Nebo o tom, že dívka dychtivě nabídne svému příteli, že by ráda zkusila jinou díru, a on jí koupí jízdenky do Brna…
A právě on tento týden prohlásil, jak moc dobře je, že Brno znovu hraje první ligu. Že bez něj má mnohem menší náboj jak fotbalová, tak hokejová liga (ano, i Kometu potkal v tomto století pád mimo elitu). Pod jeho hlášku (samozřejmě ne tu s šalinou ani tu s dírou) se musím jen podepsat – a vzpomenout mj. na to, co říkávali a dodnes říkají například sparťané. Když naposledy slavili fotbalový titul (v roce 2014), bojovala marná Slavia do posledního kola o záchranu. A z jejího setrvání mezi elitou, o které rozhodlo až poslední kolo, měli radost i Letenští, neboť uznali, že bez derby »S« by fotbalová liga nebyla fotbalovou ligou. Ostatně, je to patrné i v hokeji. To derby zkrátka chybí. Bohužel…
A ještě k fotbalové Spartě dnešních dní. Její fanoušci určitě závidí úspěchy konkurenční Slavie. A pořád přemýšlejí, jak se dostat ze začarovaného kruhu, v němž se klub potácí (s onou výjimkou v roce 2014) dlouhých dvanáct let. Když už to vypadá na blýskání na lepší časy, vždy přijde pád z hrušky. Jako v sobotu, kdy tým kouče Priskeho po předešlých, naprosto přesvědčivých, výkonech proti Sigmě Olomouc a v Mladé Boleslavi totálně zklamal v duelu s Bohemians 1905. Hrůzostrašných 35 minut z prvního poločasu sice Letenští následně herně napravili zlepšeným výkonem, ovšem na více než na bod z domácího duelu neměli. A to je další memento. Kdysi se říkávalo, že soupeř, který jede na Letnou, už v Průhonicích prohrává 0:2. Můj přítel a velký sparťan, zpěvák a moderátor Libor Petrů, vzpomíná, že před zápasy Sparty (za éry Bergra a spol., a pak Haška, Siegla či Bílka) nezněla otázka, jestli Sparta vyhraje, ale kolik vyhraje. Teď je bilance domácích duelů hrůzostrašná: posledních šest soutěžních zápasů rovná se jediná výhra, tři remízy a dvě prohry. Je ještě potřeba cokoli dodávat?
Doufám, milí čtenáři, že mi prominete to, jak jsem se dnes v ohlédnutí za víkendem věnoval jen fotbalu, a to hlavně třem favoritům na přední příčky. Omlouvám se především fandům Bohemians, jejichž oblíbenci na úvod sezony září jako Jižní kříž. Ale také třeba příznivcům ženského hokeje, formule, střelci Jiřímu Liptákovi či skvělé kanoistce Gabriele Satkové. Tenistům a tenistkám se omlouvat nebudu, na ty již brzy dojde. Je tu US Open, poslední grandslamový turnaj sezony. Snad české reprezentantky napraví nezdary z letošní sezony a vrátí se na vítěznou vlnu z předchozích let…
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.